KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Od čtvrteční schůze Evropské rady se čekalo, že nominuje trojici politiků do čela institucí Evropské unie na příštích pět let. Tento nesnadný úkol lídři „sedmadvacítky“ splnili – a zřejmě se tím tak vyčerpali, že už neměli čas se pořádně věnovat druhému hlavnímu bodu své schůze, jímž byla „strategická agenda“ EU na příštích pět let. Tedy seznam hlavních cílů, případně směrů, na které se Rada EU a zejména nová Evropská komise mají soustředit v období 2025-29.
Schválený dokument začíná znepokojivým konstatováním, že globální politická krajina se mění kvůli strategickému soutěžení, rostoucí nestabilitě a pokusům podkopat mezinárodní řád založený na pravidlech.
Rusko vrátilo do Evropy válku, na Blízkém východě panuje dramatická situace. Životní prostředí se hroutí kvůli klimatické změně, poklesu biologické rozmanitosti a znečištění. Rychlý rozvoj nových technologií přináší příležitosti, ale také rizika.
Jaké tedy budou evropské odpovědi na tyto „bezprecedentní výzvy“? Dokument velmi správně rozvíjí košatá souvětí o konkurenceschopnosti, podnikavosti, výzkumu a inovacích, podněcování investic, hospodářském růstu. Chvályhodně označuje za fundament a „kompas“ všeho snažení demokratické hodnoty a vládu práva. Deklaruje, že evropské výzvy budou vyžadovat evropské odpovědi. Ty jsou sice popisovány, ale bez jakékoli opory ve financování.
Dokument schválený na nejvyšší úrovni se spokojuje s konstatováním, že příští finanční rámec 2027-33 musí nové potřeby zohlednit. A zavést nové „vlastní zdroje“, čímž se tacitně přiznává, že ty stávající nestačí a na okamžitých nových prostředcích není shoda.
Jediná podstatná debata, která se kolem „strategické agendy“ na summitu odehrála, se týkala právě financování. Potřeby pro obranu a obranný průmysl, pro odklon od závislosti na strategických dovozech, pro posilování konkurenceschopnosti evropských podniků, od startupů po velikány schopné globální konkurence, jsou obrovské.
„Budeme mobilizovat nezbytné nástroje, abychom posílili svou bezpečnost a ochranu svých občanů a abychom uměli odpovědět na rodící se hrozby,“ píše se například v kapitole o bezpečnosti. A také „budeme naléhavě posilovat obranný průmysl a lépe integrovat obranné trhy a prosazovat společné nákupy“.
Ani slovo o tom, jak se to má udělat, jak se evropské země podělí o náklady.
Kapitola o konkurenceschopnosti konstatuje, že EU musí „dohnat zpoždění v růstu, produktivitě a inovacích za našimi mezinárodními partnery a konkurenty“, tedy především za USA a Čínou. Jak na to?
„Podstatným kolektivním investičním úsilím,“ dovídáme se, „mobilizací soukromého a veřejného financování“, včetně zapojení Evropské investiční banky. Jako kdybychom to nevěděli!
Podle dostupných informací připravoval návrh dokumentu tým předsedy Evropské rady Charlese Michela. Posléze na něm několik týdnů pracovali velvyslanci členských států. Prošli každé slovo, každou čárku. Vše bylo vyladěno tak, aby to vyhovovalo úplně všem. Bezzubý výsledek zjevně zároveň nevyhovoval nikomu.
Na začátku schůze údajně francouzský prezident Emmanuel Macron a německý Olaf Scholz předložili společně řadu návrhů změn a doplňků, což narazilo na nelibost mnoha dalších lídrů. Nevadil jim ani tak obsah těchto návrhů jako sám fakt, že by se na nejvyšší úrovni v sedmadvaceti museli dohadovat nad nuancemi textů, což by summit významně protáhlo.
Vzhledem k tomu, že „strategie“ byla pak zveřejněna ještě v noci, lze usuzovat, že žádných významných změn předložený projekt nedoznal.
Záhadou zatím zůstává, co přesně Macron se Scholzem navrhovali. Od počátku debaty na toto téma je jasné, že Francouz si přeje podstatné zvýšení rozpočtu EU, nebo novou půjčku, případně vypsání evropských dluhopisů, a Němec to důrazně odmítá.
Proti jakémukoli dodatečnému utrácení se postavil také končící nizozemský premiér Mark Rutte. Vyvolal tím údiv, jako kdyby si ještě nebyl vědom své nové role v čele Severoatlantické aliance, kde mu nutně půjde o to, aby na potřebách obrany a bezpečnosti Evropa nespořila.
Mezi zajímavými úkoly schválené „strategie“ je prohloubení jednoty vnitřního trhu EU, a to v oblastech energetiky, financí a telekomunikací. Mají padnout poslední překážky pro pohyb služeb a zboží. EU má konečně propojit a integrovat své kapitálové trhy a dokončit bankovní unii.
Pokud jde o Green Deal, bude „cesta ke klimatické neutralitě v roce 2050 pragmatická“, což v překladu znamená zpochybnění jednostranné podpory zelené transformace. Důraz se klade na „stabilní a předvídatelný rámec“, přičemž se má dbát na domácí evropskou výrobu „bezuhlíkových technologií a výrobků“.
V energetice bude cílem „opravdová energetická unie“ zajišťující dostatek laciné a čisté elektřiny. Investovat se má do bezuhlíkové elektrifikace, do sítí, úložišť a propojování přes hranice.
Byznysu dokument slibuje „ambiciózní snížení byrokratické a regulační zátěže na všech úrovních“; zjednodušení a digitalizaci administrativních procedur; moderní, dynamické a přátelské investiční prostředí.
Zelenskyj dostal další záruky, které však EU nemusí umět dodržet
Silným okamžikem summitu bylo přijetí ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který s EU podepsal dohodu o bezpečnostních zárukách. Není v ní nic, co bychom už neznali, ale sliby a závazky EU vůči Ukrajině povyšuje na novou úroveň stvrzenou podpisy obou stran.
Ve vojenské oblasti garantuje na letošek pět miliard eur; podobné částky mohou být k dispozici až do roku 2027, v závislosti na potřebách Ukrajiny, ale také „na politické orientaci Rady EU“.
Jak známo, proti uvolňování peněz na vyzbrojování ukrajinské armády se pravidelně staví Maďarsko. Jeho premiér Viktor Orbán na summitu převedl, že je v tomto směru nadále při chuti, když se jako jediný postavil proti druhému funkčnímu období pro předsedkyni komise Ursulu von der Leyenovou.
Podepsaná dohoda počítá také s podporou EU pro chod ukrajinského státu a na obnovu ukrajinské ekonomiky. Souběžně s vyjednáváním o budoucím členství v EU se bude země „postupně začleňovat“ do jednotného vnitřního trhu unie.
Schůze Evropské rady z 27. června tak splnila dva úkoly, ten personální a ten ukrajinský. Strategická agenda může v některých bodech sloužit jako vodítko pro příští období, ale jako celek bude překotným vývojem brzy překonána. EU bude nucena reagovat na výzvy popsané v úvodu dokumentu podstatně konkrétnějšími cíli a vybavit se spíše dříve než později nezbytnými finančními prostředky k jejich dosažení.
