KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Zatímco na Vltavě jsou takřka všechny jezy dokonale opravené a sjízdné, o jezech na Ohři, Lužnici, Berounce nebo Sázavě se to zdaleka říci nedá. Proč? Rozhodují při opravách jezů zájmy některých podnikatelů, nebo zájem státu?
Snad všichni naši vodáci, kteří kromě Vltavy jezdí i jiné české řeky (i já mezi ně patřím) si toho markantního rozdílu už určitě museli všimnout.
Například když se dnes vydáte lodí z Vyššího Brodu do Boršova u Českých Budějovic, tedy na nejsplouvanější vodáckou trasu v Česku vůbec, čeká vás pohodově hladká jízda s minimem riskantních překážek.
Prakticky všechny jezy na tomto říčním úseku jsou zrekonstruované – a doplněné buď bezpečnými retardéry pro vodáky, nebo takzvanou šupnou.
Před rekonstrukcí známého krumlovského jezu „Pod Plášťákem“ se pod ním cca každá pátá kanoe „udělala“ = převrátila se i se svojí osádkou do vody, za halasné pozornosti přihlížejících turistů.
Dnes je jez rekonstruovaný a propust vystlaná kartáči, takže při nižším stavu vody loď klouže po kartáčích s tak bezpečným dojezdem, že se „udělat“ nelze, snad ani kdybyste chtěli. Což někteří pravověrní vodáci pochopitelně kritizují, protože tím byla zničena vodácká atraktivita jezu.
Podobnou rekonstrukcí směrem k větší bezpečnosti pro vodáky v posledních letech prošly všechny jezy v tomto úseku – od Rožmberku přes Větřní až ke Zlaté Koruně.
O to víc musí každého vodáka zarazit (jezdíme kromě Vltavy každý rok na jinou českou řeku) stav jezů na dalších českých vodáckých tocích. Na Ohři (úsek Loket–Radošov) jsou jezy z velké části zanedbané a zarostlé, někdy zcela nesjízdné. Podobné je to i na Berounce (Zvíkovec–Nižbor), Sázavě (Sázava–Pikovice) nebo Lužnici (Tábor–Bechyně).
Řadu jezů je nutné „přenášet“, v jiných případech „přeskákat“ jejich torza po kamení, nebo sjíždět s rizikem, s jakým se dříve sjížděly některé jezy na Vltavě.
Z vodáckého pohledu je to (až na to přenášení) určitě zábavnější způsob vodáctví než plavba přes zregulované vltavské retardéry.
Na druhou stranu se ale nabízí otázka, proč stát se stomilionovými náklady zrekonstruoval jezy na Vltavě, zatímco na jiných vodácky atraktivních řekách ponechává většinu jezů svému osudu a postupné devastaci.
„Opravená“ Vltava
Z Vltavy, která je díky Lipenské přehradě sjízdná prakticky za každého počasí, se po sametové revoluci stal doslova vodácký lunapark, generující stamiliony až miliardy korun za vodácké a další související služby. A je možná v zájmu povltavského „byznysu“, aby řeka byla pohodlně sjízdná prakticky pro každého, včetně cizinců a naprostých začátečníků.
Zřejmě na žádné jiné řece v Česku není možné – tak jako dnes na Vltavě – nasednout do raftu a nechat se „nést“. K bezpečné jízdě (snad až na jednu výjimku v Krumlově) stačí „trefit“ retardér či šupnu.
Na Berounce, Ohři, Lužnici či Sázavě je to ale věc zhola nemožná, vzhledem k aktuálnímu stavu jezů na těchto tocích. (Nejen totálně opilým) vodákům hrozí, že se buď o něco zastaví, nebo se ošklivě pomlátí.
Ovšem spekulace o tom, že státní podnik Povodí Vltavy plánuje opravy jezů tak, aby vyhověl především vltavskému vodáckému byznysu, jeho mluvčí Hugo Roldán odmítá.
„Vodácká atraktivita řeky hraje určitou roli, hlavní jsou ale jiné důvody,“ vysvětluje pro INFO.CZ. Na českých řekách jsou podle něj stovky jezů, které se stavěly zejména kvůli mlýnům a pilám. Ty byly v řadě případů soukromým majetkem. A i když pily a mlýny podél řek už dávno nefungují nebo jsou místo vodního pohonu poháněny elektřinou, v rámci restitucí zůstalo mnoho jezů soukromých. „A stát nemá žádnou možnost, jak donutit majitele, aby je rekonstruoval,“ doplňuje Roldán.
Zatímco ale třeba na Sázavě či Berounce zůstává řada jezů v soukromých rukách, na Vltavě z Vyššího Brodu do Boršova jsou až na jednu výjimku majetkem státu. A proto má stát údajně mnohem lepší možnost jezy na této řece rekonstruovat.
Nechráněná Vltava?
Další důvod „preferování“ Vltavy může být pro někoho velmi překvapivý: Vltava sice protéká nádhernou přírodou, ale na rozdíl od Berounky a Sázavy (které rovněž spadají do tohoto povodí) není její okolí součástí evropsky chráněných území Natura 2000. Stavební a územní řízení při rekonstrukci a úpravách jezů jsou proto jednodušší, kratší a průchodnější. I na Berounce či Sázavě (třeba aktuálně v Nespekách) se ale rekonstrukce plánují a provádějí.
Kritériem pro to, jaký jez má projít rekonstrukcí, jsou podle Roldána hlavně vodohospodářská funkce jezu (např. protipovodňová) nebo i energetická, tedy zda má nějaký investor zájem využít tuto vodní překážku k výrobě elektřiny a také do ní investovat.
Nejlepší jez je žádný jez – nejen pro vodáky, ale hlavně pro život v řece samotné i jejím okolí.
Například Petr Ptáček, předseda Asociace vodní turistiky a sportu (AVTS) však postup státu při opravách jezů dlouhodobě kritizuje. „Usilujme o to, aby řeky zůstaly řekami a nestaly se jen soustavou přehřátých rybníků se suchými úseky pod jezy,“ píše se na stránkách AVTS.
Ptáček je přesvědčen o tom, že stát jde při opravách jezů na ruku především tzv. elektrárníkům. A to bez ohledu na to, že vodní elektrárny pokrývají podle něj jen 1,2 % spotřeby elektřiny v Česku, z toho polovina navíc připadá na velká vodní díla typu Lipno.
„Za naprosto zanedbatelný podíl na výrobě energie platíme vysokou cenu, protože jezy ničí život v řece i jejím okolí. I z vodáckého pohledu je nejlepší jez žádný jez,“ uvádí Ptáček. Podle něj Evropská unie směřuje k tomu, aby takových příčných překážek na řekách ubývalo, místo toho aby přibývaly.
V tomto ohledu se dá ale ještě očekávat dlouhý a vyhrocený spor. Zastánci malých vodních elektráren totiž tvrdí, že pokud to stát a EU myslí s podporou obnovitelných zdrojů vážně, pak jsou vodní elektrárny prakticky jediným zdrojem v Česku, o jehož obnovitelnosti nelze pochybovat.