KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Kvůli případu afghánských uprchlíků, kteří létají z Německa na dovolenou do domovské země, zesiluje tlak na přehodnocení „nebezpečnosti“ Afghánistánu. Někteří odborníci kvůli tomu dokonce volají po dohodě s Tálibánem. Fakt, že západní vlády odmítají Tálibán jako partnera pro jednání, údajně přivádí do Evropy na jedné straně vrahy a zločince, na druhé umožňuje obcházení podmínek azylu.
Případ odletů afghánských uprchlíků domů na dovolenou odhalili reportéři německé televize RTL. Podle jejich zjištění organizují některé cestovní kanceláře zejména v Hamburku „krátké výlety do Afghánistánu“ pro ty Afghánce, kteří již v Německu získali azyl nebo mají statut ochrany jako uprchlíci. Přitom je Afghánistán v Německu i celé EU považován za tak nebezpečnou zemi, že úřady váhají s deportací i těch Afghánců, kteří spáchali trestný čin nebo porušili pravidla azylu.
Zjištění, že někteří afghánští uprchlíci létají domů na krátkou dovolenou, proto vzbudil velký rozruch i mezi liberálnější částí německé politické scény a některými odborníky na migraci. A to jako křiklavý případ zneužívání německé ochoty pomáhat lidem v nouzi.
„Vláda musí takovým případům urychleně zabránit,“ prohlásil Heiko Teggatz, předseda Spolkové policejní unie zastupující policisty a další zaměstnance bezpečnostních složek.
Jak se totiž ukázalo, odhalené lety některých Afgánců na dovolenou domů nepoukazují jen na zneužívání práva na azyl v EU, ale zároveň demonstrují, jak snadno se dají v tolik pořádkumilovném Německu obejít a přelstít azylové zákony.
Víza do záchoda
Nehlášená návštěva domovské země se úspěšným žadatelům o azyl formálně nedoporučuje s tím, že v takovém případě by mohl žadatel přijít o svůj azylový či uprchlický statut. Jenže některé cestovní kanceláře přišly na trik, kterým se lze této hrozbě vyhnout.
Lidé se statutem uprchlíka, kteří dostanou od úřadů tzv. modrý pas, mohou cestovat – ovšem (opět formálně) nikoliv do země, v níž panují takové podmínky, že z ní museli uprchnout. Což se ale dalo donedávna snadno obejít.
Afgánští uprchlíci létali do Afghánistánu přes Turecko či Írán, přičemž využívali takzvaná dvojí vstupní víza. Jako cílová země se německým úřadům uváděl třeba Írán. Aby se úřady podařilo oklamat, využívají uprchlíci toho, že se razítka pohraničních orgánů po příletu netisknou přímo do modrých pasů, ale jen na volný list papíru, který se do pasu vkládá.
Afghánští uprchlíci jsou v západní Evropě skupinou s prakticky nejvyšší mírou kriminality.
Papír pak stačí před příletem do Německa z pasu vyndat a zlikvidovat, třeba spláchnout do záchoda. Německé úřady tak vůbec nemají šanci zaregistrovat, že uprchlík byl místo v Íránu či Turecku až v Afghánistánu.
„Spolková vláda musí nyní okamžitě přijmout zákon, který taková víza povinně zařadí do pasů. Je mi záhadou, jak je možné, že se vízum umisťuje do pasu jako letáček s pokyny,“ uvedl šéf policejní unie Teggatz. Údajně nechápe lehkost, s jakou uprchlíci mohou podmínky azylu tak snadno obcházet. „Pokud jedete do Rakouska, tak si také musíte dálniční známku nalepit na čelní sklo, a ne jen dát na palubní desku,“ doplňuje Teggatz.
Divocí Afghánci?
Snadný způsob obcházení zákonů však není zdaleka jedinou otázkou, která se v souvislosti s lety Afghánců na „dovolenou do vlasti“ nyní řeší. Tím možná ještě důležitějším tématem je všeobecný přístup k Afghánistánu jako k nebezpečné zemi, kde vládne hnutí Tálibán, krutě potlačující lidská práva a svobodu a vyhánějící svobodomyslné lidi do zahraničí.
Afghánci na útěku jsou ale v západní Evropě, zejména v Rakousku a Německu, také skupinou uprchlíků s prakticky nejvyšší mírou kriminality. Toho využívá například pravicová AFD ke kritice příliš benevolentního přístupu státu k udělování azylu a nízkému počtu deportací Afghánců, kteří spáchají trestný čin.
Obecně se má za to, že vysoká míra kriminality u afghánských uprchlíků je daná jistou „divokostí národa“. Tu dokumentuje mimo jiné fakt, že afghánští kriminálníci velmi často útočí nožem. Jenže někteří němečtí odborníci začínají tuto teorii zpochybňovat.
Podle nich není důvodem vysoké kriminality u Afghánců „divokost národa“, ani nějaký nadprůměrný sklon ke kriminalitě oproti jiným národům. Příčinou může být údajně fakt, že do Evropy často odcházejí Afghánci, kteří doma spáchali nějaký zločin a hrozí jim tam trest. V Německu se ale prakticky nemusejí obávat, že by byli deportováni.
„Mnoho Afghánců, které zde vítáme jako uprchlíky s otevřenou náručí, jsou zločinci a ve své vlasti jimi již byli. Proto utíkají,“ uvádí pro švýcarský list Neue Zürcher Zeitung ve výbušném rozhovoru Marcel Luthe, bývalý poslanec německé FDP a viceprezident Německo-afghánské společnosti.
Deportujte zločince!
Evropa a zejména Německo podle Lutheho tak v podstatě pomáhá afghánským zločincům vyhnout se trestnímu stíhání v domovské zemi. „V Německu ukrýváme vrahy a násilníky a štědře je podporujeme. Zde v Německu se pak dopouštějí další trestné činnosti,“ tvrdí Luthe.
Problém je ale podle něj i v tom, že západní vlády s Tálibánem „nemluví“, přestože by byl ochoten v mnoha případech násilníky přijmout a potrestat. Stejně tak by mohla tato jednání vést k tomu, že při žádostech o azyl bude německá vláda vědět, zda žadatelem není člověk, který doma spáchal trestný čin. Do třetice by pak údajně mohla komunikace s Tálibánem zapříčinit, že budou rychleji vyřízeny doklady pro deportaci.
Místo toho ale německá vláda přijímá každého, včetně zločinců, umožňuje obcházení azylových zákonů, a to vše se zdůvodněním, že s Tálibánem se nemluví. Podle Lutheho to není náhoda: „Azylový průmysl na tom skvěle vydělává.“
Pokud by vláda chtěla pomoci Afgháncům, měla by podle něj deportovat z Německa nejen zločince, kteří se tady znovu dopustili trestných činů, ale také všechny Afghánce, kteří jsou ze zákona povinni zemi opustit. A to třeba kvůli tomu, že porušili podmínky azylové ochrany.
„Většina zde žijících Afghánců je integrovaná, přišli před lety a něco si pro sebe vybudovali, založili firmy a jsou lékaři a inženýři. Naši členové se stydí za tyto zločince a představu, že Afghánci jsou zločinci. Tito zločinci ubližují všem Afgháncům,“ uvedl Luthe.
