Muchův „dům hříchu“ na Hradčanech je pokladnicí nepřeberné hodnoty

Kvůli uvolněným večírkům, které se na Hradčanském náměstí čp. 6 konaly v dobách tuhé normalizace, se zvenčí relativně nenápadnému domu přezdívá „dům hříchu“. Pořádal je Muchův syn, Jiří Mucha. Interiér domu ale vzbuzuje libé vzrušení dodnes.

„V domě žijeme od roku 1950, mně je dnes 75 let. Je to už dlouhá doba. A ty večírky byly víceméně krátká epizoda. Hlavním duchem a účelem tohoto domu je být jakousi pokladnicí Alfonse Muchy,“ uvádí INFO.CZ do tajů Muchova domu jeho vnuk, John Mucha.

Hned u vstupu, poblíž knihy hostů, do které se podepsaly mezinárodní osobnosti s nejzvučnějšími jmény, od králů po slavné herce, vítá návštěvníky legendární plakát s podobiznou Sarah Bernhardt v roli Gismondy. 

O pár kroků po prastaré podlaze dál natrefíte na Muchův malířský stojan s paletou se zaschlými barvami. Nad ní visí alegorický obraz z roku 1918, na němž revoluční duch Francie dává polibek svobody Československu a osvobozuje ho od nadvlády Rakouska-Uherska.

Maximum pozornosti ale upoutá velkoformátový obraz Madona v liliích. Váže se k němu téměř neuvěřitelná historka, kterou si můžete poslechnout přímo z úst Johna Muchy v úvodním videu. 

Před schody leží předložka z kůže jaguára, na které se podepsal čas. „To je naše bezpečnostní opatření,“ vtipkuje vnuk Alfonse Muchy. A rozhodně má co ochraňovat. V patře se totiž po meziprostoru, který je napěchovaný originály Muchových děl – od plakátů přes pastely po oleje, na kterých byste jeho klasický rukopis jen stěží hledali, otevírá obývák, ze kterého vám spadne čelist až ke kotníkům.

Zdi v hlavním pokoji jsou vymalované ve stylu pozdní rokokové chinoiserie, což je typ evropského umění napodobujícího čínské originály. V celé Praze jsou jen dva podobné pokoje. 

Jiří a Geraldine Muchovi chtěli tomuto pokoji vtisknout ducha Muchova pařížského ateliéru, což se bezesporu podařilo. Atmosféru umocňuje Muchův stůl, atypická pohovka, zrcadlo i kožešina medvěda, která v dětství děsila jeho pravnuka Marcuse Muchu.

Knihovna obsahuje například první vydání první encyklopedie na světě, kterou dávali dohromady Voltaire a Diderot. „Je to vlastně takový Google 18. století,“ podotýká John Mucha. Vedle ní stojí harmonium, které si Alfons Mucha pořídil poté, co „přes noc“ zbohatl díky plakátu ke Gismondě. 

Mucha byl vskutku renesančním člověkem. Fenomenální výtvarný talent doprovázela i láska k hudbě. V Brně zpíval ve sboru a od dětství se přátelil s Leošem Janáčkem. Zároveň se věnoval i fotografování. Jeho fotografie můžete aktuálně zhlédnout v rámci série výstav Muchova stezka. U tohoto harmonia pak vznikla při jednom z vydařených večírků i slavná fotografie Gauguina bez kalhot.

Najdete tu ale ještě vzácnější hudební klenot: přenosný hrací stroj, který věnovala Muchovi Sarah Bernard. 

„Tvrdila, že patřil Mozartovi. Ministerstvo kultury si nebylo jisté, jestli je to pravda. Udělali tedy důkladnou rešerši a zjistili, že byl vyroben ve Vídni a skutečně patřil Mozartovi. Já mu říkám Mozartův laptop,“ vysvětluje John Mucha.

Ve vedlejší místnosti, která sloužila jako ložnice, v polici stojí tři robustní poháry svobodných zednářů. Alfons Mucha byl totiž nejen velmistrem řádu, ale i tzv. supreme commander Skotského ritu starého a přijatého. Už počátkem třicátých let si dopisoval se svým protějškem ve Švýcarsku o riziku fašismu v Německu. 

Stojí tu i vyřazený oltář z francouzského kostela a strašidelně působící japonský bůh pobíjející démony. Na zdi visí obraz Panny Marie, který si u Muchy objednala církev. Způsobil ale velké pozdvižení, protože na něj přimaloval ještěrku, pohanský symbol znovuzrození. Muchovou filozofií bylo překlenovat mosty a spojovat. Nejen z náboženství, ale i z lidí, „vyzobával“ to dobré.

Pokoji vévodí postel, kterou Alfons Mucha koupil od Emmy Destinové. Údajně v ní byl zavražděn Albrecht z Valdštejna. Jedním z jeho vrahů byl i skotský plukovník Walter Leslie. Jeho přímý potomek na návštěvě v Muchově domě tuto domněnku potvrdil. Zemřeli v ní i oba rodiče Johna Muchy. Díky němu a jeho synovi Marcusovi, který postupně přebírá štafetu péče o rodinné dědictví a odkaz svého pradědečka, ale Muchův duch v tomto domě žije dál.

„Když tu byl britský král Karel III., řekl mi na odchodu: ‚Johne, uvědomuješ si, že žiješ v jednom z mála živoucích muzeí?‘ A to byl člověk, který viděl už spoustu fantastických věcí. Ten duch, to je unikát!“ uzavírá John Mucha. 

Více o Muchově nepříliš známé tvorbě, slavných přátelích a jejich spiritistických seancích, ale třeba i o tom, kam si slavný malíř schovával peníze, zjistíte ve videu výše.