Alfons Mucha nejen tvořil, ale i spojoval a inspiroval. Například i tvůrce animovaného filmu Ledové království nebo videohry Final Fantasy. Proč je jeho tvorba „nesmrtelná“, vysvětlují John a Marcus Muchovi.
Fenomenální malíř a grafik, ale také sběratel, fotograf a dokonce i filozof. O svém (pra)dědečkovi, jeho díle, osudech i poselství hovoří v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ jeho vnuk John Mucha a pravnuk Marcus Mucha.
Jak byste charakterizovali základní obrysy Muchovy filozofie?
John Mucha: Shrnutím celé jeho filozofie pro mě je „stavět mosty a nikdy nic nebořit“. Projevilo se to například i na Slovanské epopeji. Namaloval deset obrazů Čechů a Moravanů, deset obrazů Slovanů a potom – jak pokračoval osmnáct let v tvorbě Slovanské epopeje – se jeho myšlení vyvíjelo, a zhruba v polovině toho tvůrčího procesu namaloval plátno o bitvě u Grunwaldu.
Na tom obraze – který tehdy i osobnosti jako třeba Čapek kritizovaly, že jde o zastaralou historii – vidíte krále Vladislava II. Jagellonského a vedle něj Jana Žižku, jak se dívá na pobité křižáky. Jenomže to už není o tom, jak jsme jim „my Slované dali do držky“, je to o tom, jak je lidská rasa „blbá“, že musí řešit své problémy zabíjením.
A to už je ta filozofie, a je to také opět velice současné. Vrcholem jeho filozofie měl být gigantický triptych Věk rozumu, lásky a moudrosti. Moudrost přitom považoval za nejdůležitější.
To je pro mě taková destilace jeho umělecké tvorby a také propojení s jeho filozofií. Bohužel jediné, co existuje, jsou tři malé studie, které jsou kulturní památkou České republiky.
Slovanská epopej je aktuálně vystavována v Moravském Krumlově. V dohledné době by se ale měla přesunout do Prahy. Můžete nám o chystaném projektu v paláci Savarin povědět víc?
Marcus Mucha: Zhruba do čtyř let by se měl otevírat nový prostor pro Slovanskou epopej v centru Prahy. Kromě historického paláce Savarin tam bude i nová budova, kterou projektuje jeden z nejlepších architektů na světě, Thomas Heatherwick. Bude to jeho první stavba v Evropské unii. Zároveň staví například první pozemní kampus společnosti Google – Google Bay View v Kalifornii. Máme velké štěstí, že chce pracovat „pro Alfonse“.
Tento prostor nebude věnován jen Slovanské epopeji, ale také dalším dílům z naší sbírky, která tvoří ucelený příběh. Bude tam i několik věcí z Muchova domu na Hradčanech s artefakty z jeho pařížského ateliéru.
Rekonstrukce paláce Savarin by tedy měla být dokončena v roce 2028?
Macus Mucha: Doufáme, že to bude do konce roku 2028, protože to bude přesně 100 let od doby, kdy Alfons daroval epopej Praze. Století si zaslouží oslavu a moc se na to těšíme. Naše rodina dlouhodobě pracuje na myšlence, že Slovanská epopej bude mít svůj sál tady v Praze, a teď už jsme blízko.
Do té doby bude Slovanská epopej v Moravském Krumlově?
Marcus Mucha: Skutečnost, že toto město ochraňovalo epopej v nejtemnějších obdobích 20. století, je pro nás nesmírně důležitá. Než bude hotový nový prostor, je pro nás Moravský Krumlov nejlepším místem, kde může být vystaveno nejdůležitější dílo Alfonse Muchy. Až se epopej vrátí do Prahy, chceme v Moravském Krumlově dál pořádat Muchovy výstavy – aby turistický úspěch, který těží z epopeje, pokračoval i do budoucna.
John Mucha: Tomáš Třetina, senátor a starosta Moravského Krumlova, zajistil epopeji absolutně fantastické technické podmínky světové úrovně. Už historicky jsem probíral s ředitelkou UMPRUM Helenou Koenigsmarkovou, že v UMPRUM je srolovaný Bosenský pavilon. Vždycky říkám, že neopouštím Moravský Krumlov. Moje koncepce je, že když bude epopej v Praze, ostatní části naší sbírky budou v dalších částech Muchovy stezky, včetně Moravského Krumlova, kde by mohly být právě studie k Bosenskému pavilonu i Slovanské epopeji.
Marcus Mucha: My milujeme Moravu. Alfons byl Moravák a měl k té zemi vztah. Chceme dělat, co můžeme, abychom naším mezinárodním programem a jinými aktivitami podpořili Moravu.
Vždy viděl v lidech ty nejlepší kvality. Sršel z něj optimismus a vize, že můžeme tvořit mosty mezi lidmi, mezi zeměmi i mezi kulturami. Že můžeme žít vedle sebe v míru a respektovat vzájemné rozdíly. A to je filosofická myšlenka, která je dnes možná ještě důležitější než dřív.
pravnuk Alfonse Muchy
Vy Marcusi evidentně máte rád celou Českou republiku. Měl jste slibně rozjetou kariéru v Hollywoodu, ale vzdal jste se jí kvůli pradědečkovu odkazu a kvůli Česku.
Marcus Mucha: Ano, měl jsem štěstí a trochu i úspěch v Hollywoodu. Jednoho dne za mnou do Ameriky přijel můj otec a zeptal se mě, jestli bych mohl pokračovat v práci, kterou moji rodiče dělali přes třicet let – chránit dědictví Alfonse Muchy. Bylo to těžké rozhodnutí, protože týden předtím časopis Variety sestavil seznam nejlepších producentů do 35 let. Na tom seznamu bylo i moje jméno.
Musel jsem přemýšlet, jestli pokračovat ve slibně rozjeté kariéře v Hollywoodu, nebo odjet do České republiky. Nakonec to zabralo jen dvacet minut, protože je to „moje krev, moje srdce“ – něco, co jsem prostě musel udělat. Se mnou se z Ameriky vrátily i moje manželka a děti, pro které to bylo stokrát těžší, protože se tam narodily a nemluvily česky. Ale podpořily mě i mé rodinné poslání.
Jak vnímají v Hollywoodu Alfonse Muchu? Znají ho tam?
Marcus Mucha: Všichni samozřejmě znají jeho obrazy a někteří i jeho jméno. Bavil jsem se s kamarádem, který pracoval pro Disney. Ptal se mě, jestli mám něco společného s Alfonsem Muchou. Když jsem mu řekl, že je to můj pradědeček, odpověděl, že je to úžasné, protože připravují nový animovaný film, který se bude jmenovat Frozen – Ledové království. Že připravují vizuální koncepci a prvotní inspirací se stala Muchova Princezna Hyacinta. Když se na ten film podíváte, Muchova DNA je tam zjevná – všechny ty vločky, všechna ta architektura, jeho nápady a originalita.
Muchu jako inspiraci používají i další umělci. Kde jinde najdeme Muchovu DNA?
Marcus Mucha: Loni to byl třeba animovaný seriál pro dospělé Arcane, jeden z nejsledovanějších a nejlépe hodnocených seriálů Netflixu za minulý rok. Pak také videohry, třeba Final Fantasy, jedna z nejlepších videoher na světě, i tam je obsažena DNA Alfonse Muchy.
John Mucha: Doporučuji se podívat na film Svět podle Muchy. Je o mém dědečkovi i otci, o Muchově odkazu, ale také třeba o jeho vlivu na jiné umělce. Mluví tam například Stanley Mouse (přední tvůrce plakátů pro Janis Joplin, Grateful Dead a další – pozn. red.) nebo Yoshitaka Amano, tvůrce počítačové hry Final Fantasy.
A nechtějí v Hollywoodu natočit přímo film o Alfonsi Muchovi?
Marcus Mucha: Steven Spielberg měl před zhruba deseti lety zajímavý scénář o Sarah Bernard. Mělo se to jmenovat The Rivals, ústřední role měly ztvárnit Barbra Streisand, která mimochodem miluje Muchu, a Nicole Kidman. Ale uvidíme…
Kdyby ho náhodou natočili, co by podle vás v tom filmu mělo být? Na co by neměli zapomenout?
John Mucha: Před mnoha lety natočil Pilsner Urquell na zámku Zbiroh reklamu, pro kterou vznikly tři kopie pláten ze Slovanské epopeje. Alfons u hospodského stolu črtá plakáty, které ho proslavily, a pak se zavře v ateliéru a vůbec nevychází, jen mu tam malý kluk, možná to byl jakoby můj otec, nosí pivo.
Ale nikdo neví, co se tam děje. A on pořád pracuje, pracuje a pracuje. Všem vrtá hlavou, co se tam děje. A nakonec se otevřou dveře a uvidí Slovanskou epopej vytvořenou s pomocí plzeňského piva. Ale co to podtrhuje? To, že byl nesmírně pracovitý.
Myslím, že v jistém smyslu jsou některé části jeho života z filmového hlediska atraktivní, třeba když v mládí musel odejít z Vídně, kde shořelo divadlo s až pěti sty diváky uvnitř, ve kterém byl zaměstnán. Z toho se dají udělat zajímavé historky. Ale potom je velká část jeho života, kterou by z dramatického hlediska bylo těžké pojmout. Třeba když pracoval na Zbiroze. On prostě vstal, nasnídal se a zmizel. Přišel až na večeři. Celou dobu makal.
Když se můj otec narodil, bylo mu už přes 50 let. Otec ho vždycky vnímal spíš jako dědečka. Jejich vztah byl někdy trošku složitý. Tu oddálenost navíc zvyšovalo, že Alfons Mucha prostě neustále pracoval.
Ale z dramatického hlediska by byl určitě super konec filmu: Dědeček umírá, nacisti říkají, že se pohřbu může zúčastnit jen rodina. Do ulic Prahy se s ním ale přišlo rozloučit přes 100 tisíc lidí. A nacisti nemohli dělat vůbec nic.
Myslím, že je po celém světě tak populární právě kvůli té své utopické filozofii, že můžeme vystavět lepší svět.
pravnuk Alfonse Muchy
Jaký byl Alfons Mucha z vašeho pohledu? Jak byste ho v kostce charakterizovali?
Marcus Mucha: Jak už bylo řečeno, byl to filozof. Utopický filozof, který chtěl vždy to nejlepší pro svět i lidi. Vždy viděl v lidech ty nejlepší kvality. Sršel z něj optimismus a vize, že můžeme tvořit mosty mezi lidmi, mezi zeměmi i mezi kulturami. Že můžeme žít vedle sebe v míru a respektovat vzájemné rozdíly. A to je filosofická myšlenka, která je dnes možná ještě důležitější než dřív.
John Mucha: Když odhlédneme od filozofického hlediska, kromě toho, že byl velmi pracovitý, byl – nevím jak to přesně popsat – možná slušný. Těsně před vypuknutím 2. světové války odjel můj otec do Paříže, kam si předtím z Prahy poslal peníze. Když tam přijel, šel do banky peníze vybrat, ale ony tam nebyly. Ale když viděli jméno Mucha, řekli mu, že je to nejspíš na tom „druhém účtu“. To byl účet, který byl zřízen pro Berthe de Lalande, což byla dědečkova milenka do té doby, než se setkal s mou babičkou. Ale on jí nadále dával peníze, i když se rozešli. Takže prostě „neodhazoval lidi“. Byl to opravdu solidní člověk, což se projevuje například i v té jeho celkové filozofii.
Proč si myslíte, že je dílo Alfonse Muchy nesmrtelné? Proč nás to fascinuje a bude fascinovat asi navždy?
Marcus Mucha: Myslím, že je po celém světě tak populární právě kvůli té své utopické filozofii, že můžeme vystavět lepší svět. To je univerzální tematika. Patrná je i v jeho umění. On dokázal vidět něco univerzálního. A vyjádřil to svým dílem. Něco, co mluvilo na lidi po celém světě i před sto lety, mluví dnes a bude mluvit i za sto let.
John Mucha: Všichni se pohybujeme v bouřlivém světě, a když přijdete na Muchovu výstavu, je to jako by plachetnice z bouře vplula do přístavu nebo nějakého zálivu, kde je klid, kde se můžete prostě jen dívat, odpočinout si, zamyslet se. A v tom smyslu, myslím, jeho tvorba mluví ke všem lidem.
