Jak se cestuje vlakem po Evropě: Česko si vede celkem dobře, říká zkušený pasažér

Pavel Čurda, mentor on-line projektů, pábitel, cestovatel a novinář procestoval vesměs vlakem 25 tisíc kilometrů napříč Evropou. Může tedy srovnávat.

Jak jste se k „vrcholovému“ cestování vlakem dostal a kolik zemí jste vlakem projel?

Interrail (společnost, která vydává mezinárodní vlakovou jízdenku umožňující neomezené cestování ve 33 zemích Evropy) slavil před dvěma lety 50 let existence a nabídl neskutečnou slevu.

Já skočil po nejdelší, tříměsíční jízdence na neomezené cestování po Evropě. Projel jsem Polsko, Pobaltí, celý sever, Dánsko, přes Německo a Prahu pak na jih – Švýcarsko, jih Francie, kolem pobřeží Španělsko a Portugalsko, a také celou italskou „holínku“ s výpadem na Sicílii.

Celkem asi pětadvacet tisíc kilometrů. Naprostá většina vlakem. Občas autobus nebo BlablaCar (internetová platforma a největší komunita pro meziměstskou spolujízdu na světě). Ale byl to kvapík. Ta celá cesta si zasloužila minimálně půl roku. Zvládl jsem to hlavně díky skvělému plánování a široké síti známých po celé Evropě, u kterých jsem často přespával.

Pavel Čurda nacestoval po Evropě zhruba 25 000 kilometrů. Drtivou většinu z toho vlakem.

Když porovnáte různé parametry, jaká země má vlakovou dopravu nejlépe „zmáknutou“?

Pro mne jsou důležité parametry jako přesnost, komfort a pokrytí země. Z tohoto pohledu považuji za nejlépe „zmáknutou“ vlakovou dopravu ve Švýcarsku. Mají skvělé pokrytí i v horských oblastech, vlaky jsou velmi přesné a komfortní. Finsko a Norsko byly také super, zejména pro jejich skvělé jídelní vozy. Dobře se cestuje vlakem i v Itálii.

Pavel Čurda ve Finsku oceňoval jídelní vozy s výhledem ven. Méně příjemný je fakt, že Finsko má nejnižší hustotu železniční sítě v EU – 19,7 metrů železničních tratí na kilometr čtvereční. Česko má naopak hustotu nejvyšší – 123 m/km².

Proč cestujete zrovna vlakem? V čem pro vás spočívá jejich kouzlo?

Vlaky mají pro mě několik kouzel. Především je to možnost sledovat postupně se měnící krajinu za oknem, což vytváří jedinečný zážitek z cesty. Dále oceňuji pohodlí – můžu se volně pohybovat, seznamovat se s lidmi, číst si, pracovat (pracuji na různých projektech on-line) nebo jen relaxovat.

Vlaky jsou také ekologičtější způsob dopravy a často vás dovedou přímo do centra měst. Navíc mě fascinuje rozmanitost železničních systémů v různých zemích.

Na Sicílii se dostanete přes Messinský průliv posledním vlakovým trajektem v Evropě. Nemusíte ani opouštět vlak, ten jede s vámi přímo na plavidle.

Co noční vlaky? Jaký na ně máte názor? A co by měl dobrý noční vlak splňovat?

Noční vlaky mám rád, jsou to takové pojízdné hotely. Nejlepší zkušenost mám s finskými nočními vlaky. Dobrý noční vlak by měl nabízet pohodlné lůžko, soukromí, možnost uzamknout kupé, čisté toalety a ideálně i snídani. Skvělá zkušenost pro mne byla noční cesta nedávno zavedeným nočním spojem Praha-Brusel společnosti European Sleeper. Parádní je i VlakFest, východoevropské a balkánské výpravy „vlakovým hotelem“.

Kulturní válka kvůli nočním vlakům do Bruselu je absurdní: Ozkoušeli jsme za vás

Co by měl splňovat dobrý „denní vlak“?

Dobrý denní vlak by měl mít pohodlná sedadla s dostatkem prostoru pro nohy, Wi-Fi, elektrické zásuvky, čisté toalety. A také kvalitní jídelní vůz, kde se můžete seznamovat s místními. Velká okna pro sledování krajiny jsou také fajn.

Máte raději rychlovlaky, nebo pomalé lokálky s mnoha zastávkami?

Obojí má své kouzlo. Rychlovlaky jsou skvělé pro efektivní přesun mezi velkými městy. Ale pomalé lokálky s mnoha zastávkami nabízejí možnost lépe poznat místní kulturu a vidět místa, která běžný turista mine. Například cesta vlakem Flåmsbana v Norsku je nezapomenutelný zážitek právě díky pomalejší jízdě a častým zastávkám v nádherné přírodě.

Některé výhledy jsou monumentální. Například na jezero Lago di Poschiavo ve Švýcarsku. Švýcaři milují vlaky. Mají na svém území nejdelší železniční tunel světa a nejvýše položenou železniční stanici v Evropě.

Co vlaková nádraží? Máte srovnání – kde jsou nejlepší?

Některá z nejlepších nádraží, která jsem viděl, jsou v Portugalsku. Nádraží Gare do Oriente v Lisabonu je architektonický skvost. Nádraží São Bento v Portu má úžasnou výzdobu tradičními kachlíky Azulejos.

Gare do Oriente v Lisabonu působí lehce jako les stromů nad čtyřmi páry kolejí. Nevypadá návrh na přestavbu pražského nádraží "Šťastný Hlavák" podobně?

Jaký byl váš nejlepší zážitek?

Celá cesta byla super. Všude jsem narážel na super lidi. Jedním z nejlepších zážitků byly dva týdny v pověstných švýcarských panoramatických vlacích, které nabízejí dechberoucí výhledy. Překonávání Alp s úchvatnými výhledy bylo opravdu nezapomenutelné. Také jízda po Flåmsbana v Norsku k hladině fjordu, kde vlak překonává výškový rozdíl 900 metrů na pouhých 20 kilometrech, byla úžasná.

A naopak nejhorší zážitek?

Moc jich nebylo. Nejhorší zážitky většinou souvisí s přeshraničním cestováním, kde stále existují bariéry. Například špatné vlakové spojení mezi Španělskem a Portugalskem nebo nemožnost projet vlakem hranici mezi Švédskem a Finskem.

Poslední vlakové nádraží před Španělskem v jižní Francii – Cerbère. Do Paříže, vzdálené 900 kilometrů, odsud dojedete za 6 hodin a 45 minut.

Jak ze srovnání vlaků (denních i nočních) vychází Česká republika?

Česká republika si vede celkem dobře, zejména v porovnání s některými východoevropskými zeměmi. Máme solidní síť spojů a celkem moderní vlaky. Nicméně v porovnání se špičkou, jako je Švýcarsko nebo Finsko, máme ještě co zlepšovat.

V Innsbrucku Pavel Čurda narazil na „Orient Express“, respektive Venice Simplon-Orient-Express Paříž-Benátky. Obdobu legendární soupravy dnes tvoří nostalgické vlaky složené z původních vozů z 20. let minulého století, přizpůsobené dnešním požadavkům. Za 26hodinovou cestu v nejlevnějším kupé zaplatíte 3 800 britských liber, v přepočtu zhruba 111 000 korun.

Cestování nočním vlakem: balzám na nervy a luxus, který šetří peníze

Cestovat karavanem je někdy dražší než bydlet v hotelech. Obliba domů na kolečkách ale stejně roste

sinfin.digital