Fenomén Yellowstone: Nejoblíbenější seriál posledních let je výpovědí o náladách v současné Americe

Zapomeňte na Boj o moc. Tento seriál vysílaný od roku 2018 posbíral všechny možné ceny, nicméně příběh mediálních magnátů z New Yorku už dnes nikoho nezajímá. Srdce Američanů si získali drsní kovbojové z Montany. 

„Drsní“ je přitom slabé slovo – nejenže nejdou daleko pro ránu (a rány se zde rozdávají výhradně pěstí, s náležitým zvukovým efektem), oni nejdou daleko ani pro střelu. O současné Americe to vypovídá víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Ale vůbec ne v tom smyslu, že se tam hodně střílí.

Zda seriál bude pokračovat, to je ve hvězdách. Údajně pro střet dvou osobností. Ego Taylora Sheridana, někdy označovaného za reinkarnaci Marlboro Mana, se střetlo s notoricky problémovým Kevinem Costnerem. Ten mezitím rozjel vlastní projekt, dvoudílný výpravný western Horizont, který přijde do kin v létě, a v Yellowstone se objeví naposledy na podzim. Oproti tomu Sheridan se pustil do dalších projektů, které různě na jeho nejúspěšnější dílo navazují.

Ze znesvářené dvojice má lepší vyhlídky Sheridan. Jakkoli kritika jeho seriály přehlíží, konzervativnější diváci je zbožňují. Yellowstone, původně vysílaný sítí Paramount, dokázal oslovit právě ty, kdo upřednostňují tradiční televizní sítě před streamovacími platformami (byť nakonec se dostal i na ně). V souvislosti s tím není náhoda, že dle statistik se nejpočetnější publikum rekrutovalo z měst jako Denver v Coloradu nebo Phonenix v Arizoně. 

Oproti tomu Costner, jehož kariéra na stříbrném plátně celkem uvadá, se pouští do ambiciózního filmového projektu, v němž snadno může utopit 200 milionů dolarů (část údajně investoval sám). Patrně spoléhá na to, že žánr „westernu“ bude dostatečným lákadlem – nicméně relativní komerční neúspěch posledního Scorseseho díla je v tomto ohledu docela mementem.

Co je tedy tak přitažlivého na Yellowstonu, když ne samotný žánr westernu (nebo neo-westernu, chcete-li)? Nepochybně působivá kombinace několika faktorů. Krásná příroda pomezí Montany a Wyomingu. Rodinná sága, která je variací na Kmotra. Dějové zvraty a rychlá, často brutální řešení. 

To všechno jistě nějakým způsobem k atraktivitě přispívá. Přesto jistě u mnoha diváků seriál rezonuje ještě něčím jiným: někdy podprahovou komunikací určitých hodnot nebo postojů ke světu, v nichž mýtus kovboje hraje nikoli nevýraznou roli.

Kritici seriál rozhodně nešetřili. Vedle často velmi oprávněného „tepání chyb“ (budeme se jim věnovat ve zvláštním článku) seriál shazovali jako „konzervativní fantazii“ (The New York Times), případně jako „TV pro tatíky“, přičemž ze strany progresivistických médií se recepce pohybovala od blahosklonného přehlížení „boomerské“ zábavy až po ostřejší definice, že se jedná o trumpovskou nebo anti-woke propagandu. 

Tvůrce seriálu se takové charakterizaci brání: „Ten seriál je o vyvlastnění domorodých Američanů, o tom, jak bylo zacházeno s domorodými americkými ženami, je o korporátní hamižnosti, gentrifikaci Západu a podvodných developerech.“

Jenže mýtus kovboje je sám o sobě obtěžkán politickým významem (ostatně obratně ho využíval už Ronald Reagan) a seriál z hlediska politických preferencí mluví celkem jasnou řečí — ta sice nemusí být nutně pro-trumpovská, zcela rozhodně je anti-progresivistická a jde proti většině amerického filmového průmyslu. 

Jinými slovy je to TV proti Hollywoodu. Sheridanovu nechuť k Mekce americké kinematografie dokládá i to, že když ze svého ranče v západním Texasu dorazil do L.A., trval na tom, že v nenáviděném městě rozhodně nepřespí, ale ještě téhož dne se vrátí.

Hlavní premisou je obrana rodiny a rodinného majetku. John Dutton III, stárnoucí patriarcha, jenž za tragických okolností přišel o manželku, bojuje ze všech sil (a za použití všech prostředků) proti novým pořádkům. Bojuje jako podnikatel, politik, intrikán a v posledku i jako kovboj. 

Pevnou rukou řídí rodinu i ubytovnu nájemných honáků, kteří se starají o početná stáda na úpatí Skalistých hor. Jeho hlavními nepřáteli jsou developer, prohnaný indiánský činovník a též otravní novináři, jimž se nelíbí jeho kmotrovské manýry.

V jedné scéně sedí protagonista s guvernérkou státu (mají spolu milostný poměr) v baru a popíjejí víno. Když se hrdina dozví, že pijí tramín pocházející původně z Německa, utrousí něco ve smyslu, že jeho „táta proti těmhle parchantům bojoval“, a on teď pije jejich víno. 

Tahle poznámka působí poměrně nenápadně a snadno zapadne. Nicméně je to celkem přesná ozvěna z repliky, kterou pronesl Donald Trump v rozhovoru pro Playboy dávno před svým vstupem do politiky. V něm se vymezil zejména proti německým a japonským vozům, které tehdy drtily americkou konkurenci. Volně parafrázováno: my jsme je porazili ve válce a oni nám teď zničili naši chloubu. Odtud Trumpova odvěká nenávist zejména k Mercedesu, a láska ke Cadillacu.

A kterými vozy jezdí postavy v Yellowstonu? Všichni z ranče a místní samosprávy používají Dodge RAM 2500. Guvernérka a další politici jezdí cadillacy. Developeři a různí proradní konzultanti mají mercedesy, případně Range Rovery. Když někdo z Duttonů opustí rodinu, čeká ho ponížení: buď musí jezdit fordem (ale aspoň je to „truck“) jako Kayce, anebo japonským vozem jako Jamie, když se na okamžik vzepře svému otci.

Dvojice bohatých bratrů, gaunerů, ale původem z Montany, je dost hrozná a bez vkusu, na kovboje si jen hrají, ale nicméně protože jsou z Montany, od potupy německým či japonským vozem je zachrání britský Bentley – jenomže už právě to, že nejezdí „truckem“, z nich okamžitě dělá podezřelé lidi.

Stejně symbolický je i původ postav. Samozřejmě „nejlepší“ jsou domorodci z Montany, na milost lze vzít ještě možná kovboje z Texasu či Wyomingu, protože sdílejí stejné hodnoty. Východní pobřeží je pro svou vzdálenost ignorováno, až na jednu výjimku: prohnaný indiánský předák vystudoval na Harvardu. Negativní pozornost je zcela soustředěna na West Coast, západní pobřeží. Proradná novinářka pochází ze Seattlu, navíc má asijské jméno a je lesba (a jezdí japonským vozem!). Na Asii má scénárista obecně pifku, hlavně kvůli Číňanům. 

V jedné z epizod John Dutton zahlédne skupinku Asiatů zírajících na grizzlyho. Jde je zahnat do autobusu, upozorňuje je, že jsou na jeho pozemku. Na poznámku, že takhle velká plocha nemůže patřit jednomu člověku, lakonicky konstatuje: „Tohle je Amerika, tady se o půdu nedělíme.“ Dva z čínských turistů pak v divočině zahynou.

Hlavní hrdinové sice mají všichni iPhony a Macbooky, ale jinak všechno nejhorší pochází z Kalifornie – odtud je ostatně i hlavní záporná postava, developer, a odtud též proudí „hejlovský peníze“, které hrozí zničit krásnou přírodu Montany.

Kaliforňané chtějí byty a zábavu. Jenže problém je v tom, že představa místních o zábavě je zásadně odlišná. V zásadě uznávají jen její tři druhy: rodeo, indiánské štafetové dostihy a vysedávání po barech, kde se ideálně nakonec všichni porvou (že někoho napadne do baru pustit býka a dodá tak téhle kombinaci nový rozměr, to už je jen třešnička na dortu).

Kaliforňané chtějí mít casino, hrát golf, postavit si tam víkendové byty, výhledově i lyžařské středisko. Proti tomu stojí John Dutton jako strážce krajiny a místních zvyků. Zde si ale nelze odpustit jednu poznámku: při údajné gáži přes milion dolarů za epizodu se Kevin Costner přece jen fakt mohl víc snažit o „vidlácký“ akcent. Občas se mu povede, ale většinou naopak mluví právě jako „týpek z Hollywoodu“.

Yellowstone je nicméně jasný důkaz, že mýtus kovboje nezemřel a že celkem úspěšně přežívá i v nových generacích. Popularita seriálu zároveň výstižně ilustruje, jak je současná americká společnost rozdělená: jak generačně, tak geograficky. Odpor proti woke agendě a progresivismu nemusí nutně znamenat příklon k Trumpovi, nicméně je nabíledni, že nemalá část americké společnosti jisté halasně hlásané hodnoty za své nikdy nepřijme.