Tomio Okamura chce zasednout v příští vládě. Zbavit se nálepky tlučhuby mu mají pomoci odborní poradci

Okamura dlouho působil dojmem, že si vystačí s rolí politického podnikatele, který žije z příspěvků státu za mandáty nejen ve sněmovně, ale také třeba v krajích. Podle toho také vypadaly jeho mediální výstupy, sněmovní projevy, tiskové konference. Na Okamuru bylo v jedné věci spolehnutí: kdekoli se vyskytl, stále dokola opakoval několik let svých osm, možná deset frází. O zlé Evropské unii, o nepřizpůsobivých parazitech, kteří žijí z dávek, o migrantech, kteří nás připraví o blahobyt, o šílené vládě nebo o národních zájmech, které všichni kromě něj zrazují.

Na tiskových konferencích ve sněmovně si ještě kopnul do novinářů, hlavně do těch, které označuje za „pravdoláskaře“, což jsou z jeho pozice tak nějak všichni. Zásadně přitom nedával prostor dotazům, a pokud ano, vždy leda tak na minutu, možná dvě. Většinou tam prostě se svou družinou poslanců napochodoval, předvedl několik slovních prostocviků, které už stejně všichni znají, a kdyby náhodou někdo z přítomných něco přeslechl, nechal to ještě v mírně upravené verzi zopakovat svými poskoky z SPD.

Od letošního podzimu ale nastal průlom. Okamura čím dál častěji dává najevo, že chce být aktivní součástí příští vlády. Už nechce být do počtu, jenom ten, kdo luxuje protestní hlasy a současně se štítí vládního angažmá. Možná je to jenom hra, možná už si sám říkal, že by měl přijít s něčím novým, že už je načase rozšířit repertoár a své voliče mobilizovat něčím, co ještě nevyzkoušel. Těžko říct, třeba to vůbec nemyslí vážně, v každém případě ale začal představovat nové poradce a experty SPD na jednotlivé resorty.

Už předtím, několik týdnů před letními prázdninami, jeho SPD uzavřelo s hnutím Trikolora memorandum o spojení do trojích voleb v roce 2024. Okamura to v rozhovoru pro deník Právo odůvodnil takto: „Kvůli roztříštěnosti opoziční scény propadl ve volbách víc než milion hlasů, a proto teď vládne pětikoalice, které dalo hlas jen 43 procent voličů. Nezískala většinu a vládne. My chceme nabídnout občanům maximální jistotu nepropadnutí jejich hlasů a chceme vytvořit synergii k dosažení co nejlepšího výsledku.“ Na webu SPD se to pak vysvětluje tak, že obě formace touto aliancí spojují vlastenecké a konzervativní síly. 

A teď tedy k těm odborníkům, kteří mají Okamurovi dodat zdání expertního zázemí, a tedy i legitimity k případnému vládnutí. 22. září zaujal všechny diváky Událostí komentářů na ČT 24 tento výjev: do debaty o konsolidačním balíčku měla každá sněmovní strana vyslat svého experta, přičemž za SPD se ve studiu objevil ekonom, děkan Národohospodářské fakulty VŠE a zakladatel Liberálního institutu Miroslav Ševčík.

O čtyři dny později si to Okamura a spol. napochodovali do novinářského atria ve sněmovně v obzvlášť silné sestavě: kromě Radima Fialy, který je v médiích nejaktivnějším politikem SPD (a svou politickou kariéru začínal v ODS), dorazil mezi novináře také bývalý sociální demokrat a dnes poslanec za SPD Jaroslav Foldyna, právník, který je mimo jiné spojován s kontroverzní amnestií prezidenta Václava Klause, a bývalý člen ČSSD a Trikolóry Zdeněk Koudelka. A taky Petr Mach, který byl dříve europoslancem, předsedou Svobodných nebo poradcem prezidenta Klause.

Tím to ale nekončí. Okamura tento týden v úterý novinářům představil další dva nové poradce SPD. Prvním je Martin Pecina – bývalý poslanec za ČSSD a exministr ve vládách Jana Fischera a Jiřího Rusnoka. Druhým pak Ivan Noveský, který spoluzakládal Energetický regulační úřad. ČTK připomíná, že v minulosti mimo jiné podporoval protivládní demonstrace pořádané Ladislavem Vrabelem a loni neúspěšně kandidoval do Senátu za hnutí PRO. Na tiskovce SPD s nimi v úterý vystupoval třeba také europoslanec Ivan David, který byl ministr ve vládě Miloše Zemana.

Jinak řečeno: až na Noveského platí, že Okamura postupně vytahuje z politického záhrobí figury, které byly v minulosti nablízku Václavu Klausovi nebo Miloši Zemanovi. Překvapit by nás to ale nemělo – Okamura byl několik let Zemanův spojenec ještě v čase jeho mandátu na Hradě a koordinoval s ním a jeho okolím například volby do mediálních rad. Prezident Zeman zase několikrát vystoupil coby řečník na sjezdu SPD. A Klaus? Ten už před nějakým časem označil SPD za jednu ze stran, které záleží na občanských svobodách – podle něj je „návratem k normálu“.

Pokud tím normálem byla vláda Klause a Zemana, příště jím má zcela jistě být vláda Babiše a Okamury. Minimálně ten druhý o tom podle všeho nepochybuje. Tedy pokud si z nás zase jenom neutahuje.