KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Dlouhodobý problém Andreje Babiše a jeho hnutí ANO nejsou ani tak volební výsledky a předvolební preference, nýbrž mizerný koaliční potenciál. Což je přesně ta věc, na které musí dominantní síla české politiky zapracovat, pokud se chce po příštích volbách vrátit do vlády.
Poslední dění ve sněmovně i jinde by šlo interpretovat také tak, že se o něco podobného Babiš a spol. pokoušejí – v úterý se dost ostře a hlavně v zásadní věci vymezili vůči Tomio Okamurovi a jeho SPD, která zaujala k česko-americké obranné smlouvě nekompromisně odmítavou pozici, podle některých pozorovatelů dokonce prorusky kolaborantskou.
Hnutí ANO, anebo aspoň velká část jeho poslaneckého klubu, na rozdíl od SPD ve sněmovně smlouvu podpoří. Těžko říct, zda si Babiš spočítal, že zahraničně-politické otázky u nás volby nerozhodují. Možná se jen pragmaticky rozhodl nezpochybňovat naše geopolitické ukotvení a spojenecké závazky, nebo je to prostě tak, že je hnutí ANO bývalou vládní stranou, která se chce k moci po příštích volbách vrátit.
V hnutí ANO zjevně moc dobře vědí, že k tomu budou potřebovat koaličního partnera. A také si nejspíš uvědomují, že má-li být Babiš aspoň zčásti akceptovaným partnerem pro evropské a světové lídry, případné spojenectví s extremistickou a proruskou SPD by mu k tomu – obzvlášť v čase ruské agrese na Ukrajině – zrovna nepomohlo. To podstatné v každém případě je, že jde v tomto volebním období snad o první zásadní moment, kdy se pozice obou sněmovních opozičních stran zásadně liší.
Což ovšem neznamená, že by se hnutí ANO nevymezilo také vůči vládě. Předsedkyně její sněmovní frakce Alena Schillerová nicméně nekritizovala smlouvu samotnou, nýbrž způsob, jakým ji vláda komunikuje s veřejností. „Já jsem fascinována, jakým způsobem jste přistoupili k takto závažnému tématu. A jakým způsobem jste rezignovali na komunikaci navenek, vůči lidem. A jak to vlastně celé odpovídá systému vašeho vládnutí.“
