Víkend přinesl jeden velmi silný symbolický obraz: ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj položil květiny k památníku 140 tisíc obětí výbuchu jaderné bomby v Hirošimě – v okamžiku, kdy Rusko opakovaně vyhrožuje použitím jaderných zbraní proti jeho zemi a obecně proti Západu. Tím, že se šéfové států a vlád sedmi nejvyspělejších ekonomik světa sešli na japonské pozvání právě v japonské Hirošimě, dali najevo svou oddanost zásadě, že tyto zbraně nesmějí být, nebudou nikdy použity.
Se Zelenského účastí na summitu G7 se nepočítalo do poslední chvíle; byla oznámena jen pár hodin před jeho příletem na palubě francouzského vládního letounu. A byl to dobrý tah.
Ukrajinský prezident odletěl z Hirošimy s nepsaným příslibem, že jeho země dostane od Západu letouny F-16, čímž vyváží ruskou převahu ve vzduchu a získá možnost posunout průběh války ve svůj prospěch. Zatím se sice neví, kolik těch letadel bude, které země je dodají a kdy. Spojené státy však nemají nic proti tomu, aby je spojenci Ukrajině poskytli. A samy se zavázaly, podobně jako Německo, Francie, Británie, Nizozemsko či Belgie, že budou školit ukrajinské piloty.
Ještě před několika měsíci byl takový posun nepředstavitelný. Stejně jako dodávky moderních systémů protivzdušné obrany nebo posléze západních tanků. Ukrajinská armáda má dnes prestiž a důvěru. A Západ nemá na vybranou než ji dál podporovat.
Osobní přítomnost Zelenského, jeho asertivní, ale přitom důstojný způsob jednání funguje jako zázračný klíč ke dříve zavřeným dveřím. „Nejvyšší představitelé G7 budou dál respektovat neotřesitelný závazek poskytovat Ukrajině diplomatickou, politickou a vojenskou podporu,“ píše se v závěrečném prohlášení. Tím, že se na jeho vyjednávání podíleli jménem sedmadvacítky také nejvyšší činitelé institucí EU Charles Michel a Ursula von der Leyenová, je to vlastně také tak trochu i české stanovisko.
Joe Biden při osobním jednání se Zelenským oznámil už 38. balík americké vojenské pomoci Kyjevu od začátku války, tentokrát v hodnotě 350 milionů dolarů; přednost dostanou protivzdušné systémy, raketomety Himars a hlavně munice. V kombinaci s rozhodnutím ohledně letadel F-16 je to pro Ukrajinu vynikající výsledek.
Odráží se to i v reakci náměstka ruského ministra zahraničí Alexandera Gruška: „Konstatujeme, že se západní země dál drží scénáře eskalace napětí. Znamená to obrovské riziko pro ně samé,“ kritizoval přislíbenou podporu. Dříve se Rusové v reakcích na západní dodávky zbraní spíše vysmívali a vyhrožovali, jak je okamžitě zničí. Tentokrát není po ironii ani stopy.
Další vrásky nepochybně dělá Kremlu dohoda G7 o zpřísnění protiruských ekonomických sankcí. USA, Japonsko, Kanada, Británie, Německo, Francie a Itálie, a v jejich závěsu celá EU, míní daleko usilovněji „sledovat vývoz průmyslových strojů, nástrojů a dalších technologií, které Moskva využívá pro svou válečnou mašinérii“. Znamená to podstatně zpřísnit kontrolu dodržování již zavedených sankcí a zamezovat jejich obcházení.
Lídři logicky nešli do podrobností, ale je jisté, že všechny zúčastněné země se do tohoto úkolu pustí; právě 11. sankčnímu balíku EU se ostatně dnes věnují ministři zahraničí EU v Bruselu. A Spojené státy už zakázaly vývoz amerického zboží 70 klientům v Rusku a dalších zemích a postihnou zákazy a omezeními na 300 osob a organizací, včetně majitelů plavidel a letadel, v Evropě, Asii a na Blízkém východě, které porušují jíž dříve zavedené sankce proti Rusku. „Připravíme Rusko o technologie, průmyslové vybavení a služby, které slouží válečné mašinérii,“ píše se v komuniké.
Jakkoli se Zelenskyj mohl radovat z této proklamované jednoty Západu, jeho kontakty s dalšími představiteli velkých zemí pozvanými do Hirošimy už tak optimisticky nevyzněly.
Indický premiér Narendra Modi sice slíbil, že jeho země a on osobně udělají vše pro vyřešení rusko-ukrajinského konfliktu a vyjádřil „pochopení pro utrpení ukrajinského lidu“, nenaznačil ale nic, co by směřovalo k podpoře, či dokonce dodržování Západem vyhlášených sankcí proti Rusku. Indie udržuje s Ruskem dlouhodobě dobré vztahy, nakupuje od něj hodně zbraní a v poslední době také ropu, kterou pak, ve formě zpracovaných produktů, prodává do Evropy – tedy masově obchází západní sankce.
Ještě hůře dopadl Zelenskyj s brazilským prezidentem Luizem Ognáciem Lulou de Silva, který nedávno vyčítal Washingtonu, že právě dodávkami zbraní Ukrajině válku podněcuje a přiživuje.
Podle jednoho zdroje Lula na Zelenského čekal, ale nedočkal se. Podle druhého se s ním sejít odmítl. BBC uvedla, že brazilská delegace byla „zaskočena“ Zelenského fyzickou přítomností a tím, že o ní nebyla předem informována. Lula o Zelenském nedávno řekl, že je za válku stejně odpovědný jako Vladimir Putin. Posle téhož zdroje ukrajinský prezident na otázku, zda je zklamán, že se ke schůzce s Lulou nedošlo, odpověděl: „Zklamán je on.“
V čínsko-amerických vztazích „dojde záhy k tání“, prohlásil překvapivě na závěrečné tiskové konferenci americký prezident Joe Biden. Nedávný incident kolem čínských špionážních balónů nad USA označil za „hloupý“ a ocenil, že se podařilo opět navázat dialog. Předpověděl, že ministr zahraničí Anthony Blinken se brzy vydá do Pekingu. Biden souhlasil také s tím, aby se nemluvilo v souvislosti s Čínou o „oddělení“, ale o „omezení rizik“, což byl jazyk prosazovaný evropskými členy EU a také Japonskem. V podstatě jde o to, aby se západní země vymanily z jednostranné závislosti na Číně v té či oné komoditě, ale zároveň aby s ní dál pěstovaly hospodářské a obchodní vazby.
Text komuniké je docela ostrý, zejména pokud jde o poukaz na čínskou „militarizaci“ v asijsko-tichomořském prostoru či porušování lidských práv v Tibetu, Sin-ťiangu a v Hongkongu. Vyzývá také k mírovému vyřešení sporu o Tchaj-wan. Tam, kde západní země ostře odsuzují „pokusy využívat hospodářskou závislost jako zbraň“ však explicitně Čínu nejmenují, ačkoli ji mají na mysli.
Pozitivní změnu amerického tónu vůči Číně lze vysvětlit jak tlakem evropských zemí – francouzský prezident Emmanuel Macron se údajně nejvíc zasazoval o smířlivý jazyk komuniké – tak tím, že Čína sice dál podporuje Rusko politicky, nikoli však vojensky. G7 ostatně skoro slavnostně vyzvala Peking, aby vyvinul na Rusko tlak a přiměl Moskvu stáhnout se z Ukrajiny.
Reakce čínských nejvyšších míst na výsledky summitu byla podle očekávání negativní, až agresivní, ale nevymykala se normě. Lze předpokládat, že pokud Čína nepřekročí červenou čáru v podobě vojenské podpory Rusku, bude se Západ snažit najít takové uspořádání vzájemných vztahů, aby pro ni byly nadále výhodné.
