Zbraně, drogy, hromada peněz, zlato… ale také obří bourací kladivo „pro použití při důležitých jednáních“, nepříliš přesvědčivé paruky anebo zarámovaná fotografie useknutých hlav. To všechno vidělo publikum kolem světa na fotografiích, které měly být pořízeny při razii v petrohradském domě vůdce wagnerovců Jevgenije Prigožina.
Lze to vnímat jako součást diskreditační kampaně, kterou proti vůdci žoldáků vede Kreml po jeho divoké vzpouře. O jejích příčinách jsem psal v minulém textu. V dnešním pokračování s potřebným odstupem zarámujeme, co následovalo.
Tato diskreditační kampaň mimo jiné zahrnuje i zveřejňování nahrávek z telefonu Prigožinovy dcery, na kterých líčí své nesčetné sexuální eskapády a jiné detaily ze života zlaté mládeže, nebo Putinovo adresné vypočítávání hodnoty kontraktů, které Prigožinův holding získal od státu. Navzdory tomu všemu se ale zdá být velmi mírnou odplatou za bezprecedentní tažení žoldáků na Moskvu a zostuzení Putina v přímém přenosu.
Platí to zvláště, když si připomeneme jiné případy, kdy Vladimir Putin někoho vnímal jako zrádce – ať už sebe sama, nebo celého Ruska. Jmenujme otrávené ex-špiony Litviněnka nebo Skripala, byznysmeny v nemilosti, kteří „omylem“ vypadli z okna, jako třeba šéfa Lukoilu Ravila Maganova, zastřelené a uvězněné novináře a opoziční aktivisty nebo třeba bývalého ministra Michaila Lesina, který uklouzl v koupelně s následkem smrti…
Prigožin je stále na svobodě. Ačkoli jsme se z dřívějšího prohlášení Kremlu dozvěděli, že by měl odejít do exilu v Bělorusku, tamní prezident Lukašenko opakovaně uvedl, že Prigožin je stále v Rusku a běloruské úřady mezitím předvedly novinářům prázdné tréninkové kempy, do kterých se měli přesunout ti z žoldnéřů, kteří odmítnout podepsat kontrakt s ruskou armádou či odejít do civilu.
Putinův mluvčí Dmitrij Peskov dokonce pronesl, že ruský stát nemá „ani možnost, ani chuť“ sledovat Prigožinův pohyb, což jsou tvrzení, která rovnou můžeme bez obav přidat na hromádku kremelských lží.
Sledování pohybu Prigožinova soukromého letadla napovídá, že pendluje mezi Moskvou a Petrohradem. Můžeme důvodně spekulovat, že dostal před odchodem lhůtu k urovnání obchodních záležitostí a alespoň částečnému výprodeji firem z jeho impéria. Wagnerovci se podle dostupných informací zatím nepřesouvají do Běloruska, ani se nepřipojují k jiným jednotkám, ačkoliv vidíme náznaky, že jim ruská armáda zabrala většinu těžké techniky.
Část Prigožinova obchodního impéria Concord Group je postupně uzavírána, ale v tuto chvíli je těžké odhadovat, do jaké míry se jedná o přímý důsledek vzpoury. I v dobách Prigožinovy vrcholné slávy patřily do impéria stovky firem a uzavírání a zakládání nových prázdných schránek bylo běžnou praxí; Prigožinovi řidiči a uklížečky se ze dne na den stávali „CEO“ nových obchodních korporací, které obratem získaly významné státní zakázky, jen aby byly krátce na to zase uzavřeny a znovuzrozeny pod jiným jménem.
Skutečný rozsah Prigožinova byznysu a jeho stav k dnešnímu dni je jen těžko dohledatelný a odhadnutelný; jen v rámci domovní prohlídky u něj byla nalezena razítka více než 600 firem. Mnohé z nich evidentně fungují bez problému dál, zatímco jiné přebírá konkurence.
To je koneckonců v Putinově Rusku obvyklá dynamika – pád v nemilost je pozvánkou pro rivaly, kteří jsou zrovna v přízni Kremlu, aby se začali ucházet o kořist. Firmy často ani uzavřít nejde, protože Prigožin na trhu získal místy až monopol a nebylo by je v krátkém čase čím nahradit.
Co s trollí farmou?
Důležitým soustem této kořisti bude Prigožinova mediální skupina, která se rozrostla kolem jeho slavné trollí farmy v Petrohradě. Nyní se jedná o obrovský propletenec, který hraje důležitou roli v ovlivňování veřejnosti a očerňování opozičníků dle zadání „od dvora“, dodává služby politického marketingu a technologie moci různým autokratům od Afriky po Filipíny, nebo se pokouší vstupovat do nálad voličů na Západě, jak o tom (až zbytečně často) čteme v médiích.
Samozřejmostí je také významný podíl na standardním trhu s reklamou a schopnost nastolovat zpravodajskou agendu přes další klíčový uzel tohoto spletence, tiskovou agenturu RIA FAN. Tato část impéria je nejspíš příliš citlivá na to, aby mohla být Prigožinovi ponechána, a začíná se spekulovat o tom, že stejně jako většina důležitých mediálních aktivit ve státě přejde do vlastnictví jednoho z nejbližších Putinových přátel, bankéře Jurije Kovalčuka.
Prigožin by tyto firmy asi radši zlikvidoval, než by je předal oligarchické konkurenci, ale například trollí farmy jsou pro Kreml důležitou součástí jeho balíčků politických nástrojů a bylo by divné, kdyby brzo nebyly otevřeny znovu se stejným personálním základem, ale pod jiným jménem a vedením.
Kremelská znouzectnost
S odstupem času je zjevné, že se Putin se vzpourou vypořádal relativně dobře. Dohoda mu koupila neutralizaci problému. Místo nasazení bezpečnostních sil proti wagnerovcům, což by vedlo k mnohem více destabilizujícím bojům a vyvolalo by to otázky, které jsme řešili v minulém článku (týkající se právě loajality armády), se věc omezila na o řád méně zahanbující mediální show.
V té udělala státní média z celé věci znouzectnost a začala Putina oslavovat jako moudrého vůdce, který předešel zbytečnému krveprolití a kterého ruský lid zahrnuje neochvějnou podporou.
Pohled na Prigožina a jeho muže, kterým lidé tleskali, když se stahovali z Rostova na Donu, ovšem podával poněkud jiný obrázek a není úplně pravděpodobné, že by masy v Prigožinovi viděly „zrádce“, jak ho Putin v první reakci označoval.
Mnozí Rusové v Prigožinovi vidí spíše vzácný příklad velitele ochotného zastat se svých mužů a mnohým dalším se zamlouvá, když je příslušník elity ochoten poukázat na korupci a neschopnost na vrcholu systému. Právě to, více než zbraně, činí Prigožina nebezpečným. Možná je příliš nebezpečný na to, aby byl zatčen nebo odstraněn (zatím), ale Kreml chce přinejmenším podkopat jeho veřejnou pověst a důvěryhodnost.
Ruská média tedy Prigožina „jen“ zesměšňují, aby ho zbavila opravdové politické síly. On sám evidentně volně cestuje po Rusku a Kreml navíc přišel s takřka šokující informací, že už několik dní po vzpouře osobně tři hodiny jednal s Putinem, zatímco ten se ještě navenek tvářil, že chce vůdce žoldáků bez milosti rozdrtit. Kreml se zkrátka snaží zlikvidovat Prigožina jako politickou figuru, ale zatím se zjevně nerozhodl co udělat s Prigožinem jako s byznysmenem.
Kreml možná postupuje vůči Prigožinovi opatrně, protože si je dobře vědom slabin systému, které jeho vzpoura odhalila. Jakékoli ostré kroky by nyní mohly skupinu vyprovokovat nebo podnítit ke vzpouře další aktéry. Zatím to vypadá, že impérium je postupně osekáváno a připravováno na Prigožinův odchod, pravděpodobně opravdu do Běloruska. Ale až se situace uklidní, lze se důvodně domnívat, že Prigožin bude mít problémy, protože Putin rozhodně není z těch, kteří odpouští zradu.
V poslední části této textové minisérie se podíváme na působení wagnerovců v Africe a na Ukrajině.
