KOMENTÁŘ RADKY TYPLTOVÉ | Anglické slovo „cringe“ používají především náctiletí, boomeři tomu říkají, že je „hanba fackuje“. Popisuje pocit někdy přímo až fyzického studu a trapnosti, který cítíme za sebe, ale i za druhé. Je tak intenzivní, že se podvědomě přikrčíme (což ostatně popisuje i samo sloveso „cringe“) – jako když želva stahuje svou hlavu pod krunýř. Kdy vám naposledy bylo za někoho tak trapně, že jste fyzicky ucukli odporem? Mně osobně včera, když jsem poprvé otevřela deník TO.
Trapnost, která by se dala krájet a mohla by nasytit davy – to představuje jedna ze sekcí časopisu a webu TO nazvaná lapidárně „Humor“.
Šéfredaktorem zbrusu nového internetového deniku.to a tištěného společensko-politického měsíčníku TO je bývalý šéfredaktor Reflexu Marek Stoniš. Vedle analýz, komentářů a publicistiky se autoři chtějí zaměřovat i na „nekorektní humor a satiru“, která má jejich projekt odlišovat od tradičních českých médií.
V úvodníku tištěného měsíčníku TO se Marek Stoniš spolu s redakcí pasují do role kritických pozorovatelů doby a věří, že čtenáře s nimi čekají společná dobrodružství a kultivované konfrontace. Ano, zrovna z rubriky Bublináž kultivovanost stříká pod tlakem do všech stran.
Jsem si vědoma toho, že negativní reklama je taky reklama a u produktu, který si klade za cíl provokovat, má o to větší dopad, ale na druhou stranu, nevkusný humor si snad hrob vykope sám. Humor časopisu TO je esencí cringe.
Cringe – zkroutit tvář i tělo trapností
Výraz „cringe“ se ustájil především ve slovníku teenagerů. Podle Encyklopedie Britannica znamená pocit znechucení nebo trapnosti, přičemž reakci často projevíme typickým pohybem obličeje nebo těla, a ve druhém, ještě fyzičtějším významu, náhlým pohybem, jako kdybychom se chtěli vyhnout fyzickému úderu. V podstatě se opravdu bráníme – před útokem blbosti.
Když je něco tak trapné, že bychom se nejraději propadli studem 100 sáhů (necelých 180 metrů) pod zem, zažíváme nejen psychické utrpení. Ve skutečnosti se aktivují i mozková centra spojená s fyzickou bolestí.
Pocity bolesti v souvislosti s pocity trapnosti jsou patrné už z etymologie. Jak uvádí jazykovědec doc. RNDr. Karel Oliva, přídavné jméno trapný mělo ještě v dobách okolo 1. světové války i po ní širší význam než dnes. Vzpomeňme například na Trapné vzpomínky Karla Čapka, které mají spíše depresivní nádech. Dnes bychom je podle jazykovědce překládali spíše jako „bolestné“.
Úplně poprvé bylo dle historických záznamů zmíněno slovo „trapný“ v roce 1790, konkrétně v podobě „trapné a nevláčné práce“, tedy činnosti, která přinášela utrpení. Dnešní čeština mu už ovšem přisuzuje jiné konotace. Synonymem je například slovo zahanbující, ale v souvislosti s výrazem „cringe“ se na scénu znovu vrací bolest a trápení.
Trapnost ze sekáče
Čím jsou definovány hranice trapnosti? Úzce souvisí s nepsanými sociálními normami. Záleží ale i na našem osobním přístupu, sociální inteligenci, citlivosti a empatii. Nebýt empatie, asi bychom nejspíš „trapnost ze sekáče“ (Second Hand Embarrassment) necítili. Roli hraje i hluboko zasutá sebeidentifikace. Bez ní by na nás neměla trapná situace takový dopad.
Například „cringe“ rodiče, kteří se snaží mluvit řečí teenagerů a ztrapňují je tak před jejich kamarády, jsou se svými dětmi i přes počínající separaci silně spojeni. Kdyby tak mluvili cizí rodiče, budou z toho mít možná legraci, ale horký pot zástupné trapnosti je nepolije.
Empatii máme tendenci vnímat jako maximálně pozitivní vlastnost související s laskavostí a soucitem. Podle některých psychologů jde ale o automatickou lidskou reakci – snahu porozumět tomu, co druhý prožívá, abychom mohli spolupracovat. Reagovat na trapasy druhých můžeme buď pohrdáním, nebo soucitem. Můžeme pociťovat škodolibou radost nebo rozpaky z cizího neštěstí. Tyto pocity se promítají do fungování mozku a aktivují jeho rozdílné části.
Cringe někdy sadomasochisticky vyhledáváme. Proto i kompilace trapných okamžiků mají na internetu spousty zhlédnutí. Leckterým tvůrcům ale trapnost jejich výstupů vůbec nedochází, což je nejspíš i případ deníku TO.
My všichni jsme cringe
Proč se vůbec cítíme trapně? Podle autorky knihy Cringeworthy: A Theory of Awkwardness Melissy Dahl pramení pocit trapnosti ze situací, kdy naše ego vychází ze situací jinak, než jak bychom chtěli být vnímáni. Naplňovat očekávání druhých je pro nás důležité i proto, že jejich nenaplnění může znamenat vyobcování z „kmene“, což kdysi v pravěku znamenalo smrt v divočině. „Detektory trapnosti“ jsou nejcitlivější obzvláště v pubertě, kdy je vyčlenění z kolektivu největším strašákem.
Jako „cringe“ označujeme často ostatní ze strachu, abychom tak nebyli označeni sami, abychom se nestali terčem posměchu. Trapas se ale může stát každému. Jak říká youtuber Kovy ve svém videu věnovaném fenoménu cringe: „My všichni jsme cringe.“ Jenže, od autorů deníku TO nás zásadně odlišuje, že si to (alespoň občas) jsme schopni uvědomit.
