Více než rok po zavedení sankcí vůči ruskému ropnému sektoru lze již vynášet některé soudy o tom, nakolik ruská ekonomika pociťuje jejich efekt. Hodnocení je jako vždy nejednoznačné. Pro toho, kdo čekal, že sankce zastaví válku, přišlo zklamání. Ale tvrzení, že sankce nefungují či dokonce ruské ekonomice prospívají, je omyl z druhé strany spektra.
Rusko přišlo o významný trh v Evropě, navíc trh, který mu dodával volně směnitelnou měnu. Ačkoli nezveřejňuje statistiky těžby ropy, není příliš velkým tajemstvím, že indický a čínský trh mohou Evropu nahradit jen částečně. Situace s ropou je o něco lepší než se zemním plynem, kde ani růst objemů prodeje do Číny (na zhruba 22 miliard kubíků ročně) nemůže zdaleka vynahradit 150 miliard kubíků vývozu do Evropy. Přesto je to citelné.
Čína navíc nemá v úmyslu udělat stejnou chybu jako Evropa tím, že by svoji závislost na ruském plynu navyšovala. Indii, která byla ochotna absorbovat velkou část ropy z Ruska, vábí zpět Saúdská Arábie prostřednictvím snižování cen. Rusko sice do Indie ropu vyváží, ale podle všeho za ni dostává rupie, tedy měnu, za kterou si toho moc koupit nemůže.
Indie si s Ruskem hraje jako kočka s myší
Ropný kartel OPEC+ se potýká s rostoucí těžbou v zemích, které do něj nepatří, nebo z něj vystoupily. Saúdská Arábie snížila ceny pro všechny odběratele, což jen indikovalo problémy s odbytem její ropy. Od ledna mělo přitom dojít ke snížení těžby, s cílem podpořit cenu. V reálu se ale stal pravý opak.
Dopady to samozřejmě bude mít i na Rusko. Už v prosinci Indie výrazným způsobem omezila dovozy ropy z Ruska. Za hlavní důvod označila nikoli problémy s platbami, ale možnost výhodnějších cen od jiných dodavatelů.
Ruské tankery s pěti miliony barelů ropy druhu Sokol (výrazně kvalitnější než nejtradičnější ruská ropa Urals) zůstaly stát na cestě, protože neměly odbyt. Podle jiných zdrojů bylo hlavním problémem odmítnutí bank ze Spojených arabských emirátů otevřít největší ruské ropné společnosti Rosněfť účty v dirhamech pro zúčtování plateb.
Jedná se přitom o ropu, která táhne nahoru ruské statistiky průměrné realizované ceny za barel. Prodej ropy Sokol zároveň dosud poskytoval argument ve prospěch tvrzení, že sankce, jmenovitě cenový strop, nefungují.
Indičtí představitelé si zjevně současnou situaci na trhu užívají a dali najevo, že pokud Rusko neposkytne větší slevu, budou odebírat odjinud.
Zavřít, či nezavřít vrty? To je, oč tu běží
Zásadní otázku v takové situaci představuje to, nakolik je současný vývoj na trhu trvalý, nebo nakolik jde o krátkodobý výkyv. Saúdové zjevně doufají, že jejich krok „umravní“ státy mimo OPEC+ a donutí je držet kartelem stanovené ceny a objemy. Ale i pro Rusko je taková otázka relevantní.
Snižování produkce s sebou totiž nese nutnost rozhodnout, zda zavřít lukrativní vrty. Období nízkých cen je možné přežít s nerentabilními vrty a ty rentabilní otevřít, až se zase situace obrátí. Logiku to dává, protože takové vrty mohou při vyšších cenách vynášet, zatímco pokud je zavřete, už je pravděpodobně nikdy nebude schopni otevřít a o ropu přijdete. Na druhou stranu, příliš dlouhé období „dotací“ těžby působí ekonomické problémy.
Rusko se v současné době na příjmy z ropy pro vedení války spoléhá, musí tedy pečlivě zvažovat.
Příliš mnoho ropy ze snadných nalezišť sníží cenu
Situace má dopady nejen krátkodobé, ale i dlouhodobějšího charakteru. S tím, jak roste tlak ruského ministerstva financí na příjmy z ropy v podobě různých mimořádných daní a odvodů, firmy stále častěji musí sahat do svých rozpočtů. Ropa se přitom chová jako při maniodepresivní psychóze.
V době vysokých cen dochází k nárůstu investic, protože každý chce trhnout co nejvíce. Problémem je, že tyto investice mají velkou prodlevu, která způsobí, že se najednou na trh dostane až příliš mnoho ropy, což ve výsledku povede ke snížení cen.
Ruské firmy se však v současné době nacházejí ve stadiu, kdy musí škrtit své investiční výdaje, což znamená, že se soustředí na nejjednodušeji a nejvýhodněji dobyvatelnou ropu. Zahraniční firmy se kvůli pochybnostem o budoucí poptávce po ropě do nových projektů, jako je například Vostok Oil, neženou. Zároveň ale zahraniční investice ze zemí, které ještě do Ruska investovat mohou, odrazuje i nedostatek informací o fungování projektu a Rosněfti samotné.
Není úplně jasné, kolik vlastně Rusko vyváží ropy prostřednictvím své „stínové flotily“, nicméně jistý odhad trendu poskytl ještě v roce 2021 náměstek ministra energetiky Pavel Sorokin, který odhadoval, že v roce 2030 bude 100 procent ruské ropy pocházet ze špatně dostupných nalezišť.
Hašení požárů za pochodu potlačuje rozvoj
Pochopitelně, kdokoli, kdo se byť jen otřel o ropný průmysl a ceny ropy jako takové, ví, že možnost odhadovat její cenu je zhruba na úrovni odhadů počasí v dlouhodobé perspektivě. Nicméně už nyní lze učinit určité závěry ohledně dopadů sankcí a cen ropy na ruský ropný průmysl jako celek.
Ten je životaschopný, do značné míry i výdělečný. Stále více je nyní řízen stylem, kterému se v Rusku říká „ručnoje upravlenije“ (v doslovném překladu manuální ovládání), tedy ad hoc opatřeními hasícími bezprostřední problémy. Ale sankce, spolu s nejistou situací na trhu, mají negativní vliv na jeho dlouhodobý rozvoj.
