KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | V pondělí 5. prosince vstoupila v platnost opatření, která by měla dále zasáhnout ruskou ekonomiku, respektive ruskou schopnost financovat válku proti Ukrajině. Jedná se přitom o soubor opatření, která se velmi často pletou. Jedním z nich je zákaz nákupu ruské ropy pro západní státy po moři (Česká republika a Maďarsko, respektive potrubní přeprava, mají dočasnou výjimku), od února pak i ropných produktů. Rusko tím v současné době ztrácí nejdůležitější trh pro svoji ropu, kam loni vyvezlo ropy a ropných produktů za asi 70 miliard eur. I když se dá očekávat snaha o nahrazení západních zemí jinými kupci, reálná možnost nahradit Evropu není. Jediní velcí odběratelé, kteří přicházejí do úvahy, jsou Čína, Indie a Turecko.
U prvních je ale pro Rusko problém, že už svoje dodávky vlastně mají pokryté odjinud. Obě země dovážejí především prostřednictvím potrubí, přesměrování dodávek tankery by nebylo pro ně zrovna výhodné. A Turecko samo není pochopitelně schopné absorbovat ty samé objemy jako celá Evropa.
Cenový strop na ruskou ropu pak znamená, že EU, respektive G7, zavádí zákaz obsluhovat přepravu a poskytovat další služby jako například pojištění, pro vývoz ruské ropy, která by byla cenově pod danou hranicí. Odsouhlasená hranice 60 dolarů byla kompromisem. Největší omezení, a to až na 30 dolarů, požadovaly pobaltské státy, které samy ruskou ropu nedováží, zatímco země, které mají významné příjmy z transportu ropy, například Malta či Kypr, byly proti. V případě, že by byla cena příliš nízko, přicházely by totiž jejich společnosti o významné příjmy právě z obchodu či přepravy ruské ropy.
I při ceně stanovené na 60 dolarů se ale dá očekávat, že se velká část obchodníků a přepravců minimálně pokusí přeregistrovat do zemí mimo cenové stropy. Otázkou je, kolik z nich k něčemu podobnému sáhne, protože i to, že jsou registrované v evropských zemích, má své důvody. Část pojišťovacího byznysu se přesune, respektive přesunula, do Asie, část si může Rusko pojistit samo, ale téměř stoprocentně nenahradí vše, protože evropské společnosti jsou v obou oborech dominantní. Země G7 se do značné míry chovají jako kartel kupujících.
