Odhodlanost dopadnout spolupachatele teroru na svých civilistech ze začátku října loňského roku demonstroval Izrael v libanonském Bejrútu, kde spolu s čelním představitelem vojenského křídla Hamásu zlikvidoval další tři členy hnutí – a s nimi i velký kus obytné budovy. Právě útok ze vzduchu je jedním z typických způsobů, jakým se Izrael vypořádává s hledanými teroristy už nejméně dvacet let. Ve vzduchu teď visí tíživá otázka – kdo další a kde bude na řadě?
Jeden z čelních představitelů Hamásu Sálih Arúrí již není mezi živými. V bejrútském předměstí Dahíja, které je považováno za baštu libanonského teroristického hnutí Hizballáh, si ho „našel“ dron – s pravděpodobností hraničící s jistotou izraelský.
Exploze, jejímž následkem zahynuli vedle Arúrího další tři členové Hamásu, zdemolovala i značnou část obytné budovy, kde se inkriminovaní muži právě nacházeli.
Izrael se sice k této akci oficiálně nepřihlásil, ale už v minulosti dal jasně najevo, že půjde po všech lidech odpovědných za brutální útoky z loňského října – bez ohledu, kam se ukryjí.
Že v tom má prsty Izrael, nepřímo potvrdil šéf Mosadu David Barnea. Ten hned další den po zásahu v Bejrútu svolal konferenci, kde prohlásil, že každá arabská matka by měla vědět, že pokud se její syn zúčastnil masakru ze 7. října, podepsal si rozsudek smrti.
Sálih Arúrí nebyl „jen tak nějaký člen“ vojenské odnože Hamásu – byl jejím zakladatelem. Izraelci ho považovali nejen za „lišku mazanou“ a člověka s dobrými kontakty, který působil jako nespolehlivější spojka mezi Hamásem a Íránem, ale také za jednoho z architektů masakru z loňského podzimu.
Muž, na jehož dopadení Spojené státy vypsaly odměnu pět milionů dolarů, kličkoval a měnil často bydliště, ale mohl si být jistý, že mu izraelské tajné služby stále dýchají na záda. Úterní atentát tak byl jen dalším krokem v neústupném honu na teroristy, který si svou nesmiřitelností nezadá s odhodláním izraelského lovce nacistických zločinců Simona Wiesenthala.
Byla to rána ze vzduchu, ale určitě ne „z čistého nebe“, protože právě letecký útok je typickým rukopisem, jakým se izraelské ozbrojené síly vypořádávají s čelními představiteli nepřátelských skupin. Společným jmenovatelem je „overkill“ – použití extrémních prostředků mnohonásobně přesahujících míru nutnou ke zneškodnění lidských cílů.
K likvidaci prominentních nepřátel nasazuje Izrael vojenské helikoptéry, proudová letadla nebo drony, a podle toho pak vypadají i následky těchto zásahů – spolu s vytipovanými „měkkými“ cíli to často odnesou celé domy, někdy dokonce bloky budov. V tomto jsou Izraelci důslední a pokud mohou, nenechávají žádný prostor pro jakýkoli možný únik.
Dalším určujícím jmenovatelem pro eliminaci provedenou vzdušným útokem je členství ve vojenské větvi Hamásu, zlopověstné brigádě šejcha Izz ad-Dína al Kassáma nesoucí jméno nacionalisty, který ve třicátých letech minulého století prováděl ozbrojené útoky proti britské správě v Palestině.
Palestinci Kassáma považují za jednoho z duchovních otců džihádistického hnutí a vzývají ho coby „praotce“ všech svých současných mučedníků. Zatímco v 90. letech se členového tohoto podzemního hnutí zaměřovali na organizování a páchání bombových nebo sebevražedných útoků, kolem přelomu tisíciletí přešli na výrobu raket a ostřelování cílů v Izraeli.
O tom, že se Izrael nezdráhá sílu přetlačit ještě větší silou, svědčí operace z nedávných let, z nichž některé stojí za připomenutí. Příkladem je atentát na Adnana Al-Ghoula, jednoho z předních operativců Hamásu a expertů na výbušniny, odpovědného za bombové útoky a pašování zbraní do Gazy.
Konstruktér protitankových střel a raket typu Kassám, kterými Hamás terorizuje Izrael už dobrých dvacet let, se v říjnu 2004 pohyboval ve svém automobilu po pásmu Gazy, aniž by tušil, že ho z dálky sleduje izraelský bitevní vrtulník AH-64D „Saraf”, který ho dvěma řízenými střelami vymazal z povrchu zemského i s dalším členem vojenské větve Hamásu Imádem Abbásem.
V srpnu téhož roku izraelský vrtulník AH-64D Apache ukončil i život šestašedesátiletého Ahmeda Jásina, duchovního vůdce Hamásu, který byl od svých dvanácti let upoután na invalidní vozík a v době atentátu byl již téměř slepý. Spolu s ním zahynulo sedm dalších osob.
S „puškou na lov komára“ vyrazili Izraelci o dva roky dříve, kdy se v jejich hledáčku objevil Salíh Mustafa Mohammed Šehádí. Bývalý velitel vojenského křídla Hamásu odpovědný za plánování sebevražedných bombových útoků a výrobu raket se měl nacházet ve svém domě v Gaze. V noci 22. července 2002 si ho vzal za cíl izraelský letoun F-16, který na něj shodil jednotunovou bombu.
Výbuch zcela zničil osm domů, dalších devět částečně a zabil patnáct lidí včetně Šehádího a jeho rodiny. Přestože Izrael za akci sklidil mezinárodní kritiku a někteří izraelští vojenští piloti podepsali petici, že se podobných akcí nechtějí v budoucnu účastnit, tehdejší prezident Ariel Šaron misi označil za jeden z největších úspěchů.
Izrael stále zuří a není pochyb, že agenti Mosadu slídí jak ohaři v blízkém i vzdálenějším okolí, aby dopadli každého, kdo se jakkoli podílel na barbarských činech z loňského podzimu.
Už před listopadovým příměřím oznámil mluvčí izraelské armády IDF, že v leteckém útoku provedeném v rámci odvetné operace Ocelové meče zlikvidovalo izraelské vojenské letectvo velitele vojenské brigády Hamásu Ahmeda Ghandoura, který se podílel na plánování sebevražedných a raketových útoků na Izrael a byl přímo odpovědný za loňský ozbrojený vpád Hamásu do země. Úder cílil na tunel, kde se Ghandour ukrýval i s dalšími členy hnutí.
Kdo další by se mohl stát cílem izraelské pomsty? V hledáčku izraelských tajných služeb se bude nacházet Jahjá Sinvár, současný palestinský vůdce Hamásu v pásmu Gazy, kterého za hledaného teroristu od roku 2015 považují i Spojené státy. Za únos a vraždu izraelských vojáků a palestinských civilistů, kteří údajně spolupracovali s Izraelem, byl v roce 1989 odsouzen ke čtyřnásobnému doživotnímu trestu.
Během věznění mu byl zjištěn nádor na mozku, ale izraelští lékaři mu zachránili život. Sinvár jim za to nepoděkoval a prohlásil, že je to jejich starost. Na svobodu se dostal v rámci výměny vězňů a do čela Hamásu nastoupil v roce 2017. Jako zázrakem unikl z leteckého útoku na svůj dům v roce 2021, aby se hned v následujícím týdnu několikrát ukázal na veřejnosti a vyvrátil tím spekulace o své smrti.
Vloni v listopadu se měl ocitnout v obklíčení ve svém bunkru v Gaze, ale také odtud se mu na poslední chvíli povedlo uniknout. V současnosti by se měl nacházet v bunkru Chán Júnisu v jižní části Gazy, přičemž za informaci vedoucí k jeho dopadení je údajně vypsána odměna čtyři sta tisíc dolarů.
Izraelcům dlouhodobě uniká hlava militantního křídla Hamásu Muhammad Dajf, který krátce po událostech z října loňského roku prohlásil, že útok na Izrael byl odpovědí za „znesvěcení mešity Al-Aksá“ v Jeruzalémě, a vyzval Araby, aby „vyhnali okupanty a zbourali zdi“.
Dajf pokusům o fyzickou likvidaci uniká od roku 2002. Během izraelského leteckého útoku na lídry Hamásu v roce 2006 utrpěl vážné poranění páteře a osm let později během izraelského náletu přišel o manželku a dvě děti.
V roce 2021 se ho izraelská armáda pokusila zabít dokonce dvakrát během jednoho dne, ale ani v jednom případě neuspěla.
Jak vlastně Dajf vypadá, se svět může dohadovat z pouhých dvou existujících fotografií, z nichž nejnovější je skoro čtvrtstoletí stará. Dajf se zásadně neukazuje na veřejnosti, nepoužívá mobil a není známo, kde se vlastně nachází.
Dlouho se mluvilo o tom, že žije v bludišti podzemních tunelů, který Hamás vyhloubil pod Gazou, ale pokud tam byl, stopa vychladla dávno před tím, než do nich vloni na podzim vnikli vojáci IDF. Dajfova schopnost unikat mu vynesla přezdívku „kočka s devíti životy“.
Ještě větší mlha obestírá totožnost dalšího člena vojenského křídla Hamásu Marvana Ísy, dalšího z klíčových iniciátorů bezprecedentního útoku Hamásu na Izrael z loňského října. Jeho podobizna je k dispozici pouze v rozostřené podobě zvětšené ze snímku z roku 2011, kdy se Ísa zúčastnil oslavy po propuštění víc jak tisícovky palestinských vězňů v rámci výměny za uneseného izraelského vojáka Gilada Šalita.
Od té doby se Ísa na veřejnosti neobjevil, nebo lépe řečeno, nebyl nikde rozpoznán. Právě proto se o něm mluví jako o muži stínů a současně i jako o jednom z možných nástupců za Sinvára nebo Dajfa v případě, že by byl některý z těchto dvou vysokých představitelů Hamásu zabit.
Každý z výše uvedených mužů si nyní může být téměř jistý, že pokud se Izraelským ozbrojeným silám dostanou do ruky informace o jejich pohybu, bude následovat další rychlá akce směřující k „vymazání Hamásu z povrchu zemského“.
