Zatímco politologové Lubomír Kopeček a Ladislav Cabada tvrdí, že vláda ještě může zvrátit trend spočívající v úbytku voličů, podle jejich kolegy Otto Eibla je už pozdě. Problém nevidí ani tak v nepromyšlené nebo špatné komunikaci vlády jako především v její samotné politice. „V první řadě jde o ne zcela dobrou politiku – ve smyslu nepromyšlenou, nebo nepromyšlenou dostatečně,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ.
V polovině volebního období je na tom vláda s popularitou podobně mizerně, jako před lety vláda Petra Nečase. Neměli by na to její lídři už konečně nějak reagovat?
Pro tuto vládu je už nejspíš pozdě, neumím si představit scénář, který by jim výrazně pomohl. Asi jde hasit požár, ale část lesa už lehla popelem.
A neměli by se aspoň o něco pokusit navzdory tomu, co říkáte? Napadá mě třeba rekonstrukce vlády…
Často se v médiích skloňuje komunikace, respektive špatná komunikace vlády. Já si to ale nemyslím.
Proč?
V první řadě jde o ne zcela dobrou politiku – ve smyslu nepromyšlenou, nebo nepromyšlenou dostatečně. Rekonstrukce vlády by ale určitě mohla pomoct. Petr Fiala by se tak zbavil nejméně populárních členů vlády.
Nicméně tento scénář je zřejmě nepravděpodobný. Ať už kvůli možným rozkolům v koalici, ostatně bylo to vidět i na pozdvižení, které budila možná kandidatura Miroslava Kalouska do Evropského parlamentu, nebo kvůli tomu, že na posty ministrů nestojí žádná fronta.
Kde vidíte jádro problému, proč vládní strany čelí tak prudkému poklesu podpory?
V první řadě v nepopulární politice, kterou vládní strany provádí. Škrty jsou vždy nepopulární. I když je ve společnosti, respektive u voličů koalice shoda, že je třeba šetřit, souhlas slábne, když se šetří u nich. Navíc nepomáhá ani to, že občas probleskne nějaká nesystémová věc – zmínit mohu například spotřební daň na tiché víno.
Pak se logicky nabízí otázky, proč by se každý jeden měl uskromnit, když jiní nemusí. Nepůsobí dobře ani to, že se stávkuje – a že jde o stávky potřebných a vážených odvětví – ať už jde o lékaře, nebo pracovníky ve školství, tedy ve velké míře pravděpodobně i voliče koaličních stran. Dobře nakonec nepůsobí ani to, že ve vládních politikách dochází na poslední chvíli ke změnám.
Neměla by se vláda zaměřit na dva, tři nebo čtyři klíčové problémy, které lze do voleb reálně posunout vpřed a lidem jasně říct, jak toho docílí?
Takhle to vypadá, že se vládě nic nedaří – to by nebylo fér. Vláda toho zatím stihla i docela dost.
Bohužel vládne ale v době, kdy krize střídala krizi a plánování je nesmírně obtížné. Tím ji nechci omlouvat, ale vytyčení příliš konkrétních cílů, jež by mohly být závislé na vývoji, který vláda ovlivnit nemůže, by mohlo vést k ještě horší – pokud to jde – situaci.
A pak je tady opozice, především Andrej Babiš. Může ještě fungovat obava z jeho návratu? Někteří stoupenci vlády tento scénář občas vytáhnou jako argument… Jinak řečeno, může téma antiBabiš ještě fungovat?
Ano, téma Babiš/antiBabiš nemůže fungovat donekonečna a myslím, že toho voliči mají právě dost. Paradoxně je to právě vládní politika, či dojem z ní, který Babiše opět posouvá k vítězství. Platí ale, co jsem už řekl: když se šetří, nikdy nebudou spokojeni ti, kterých se úspory dotýkají, zvlášť když všichni nemusí šetřit stejně.
I v takové situaci ale voliči mohou vládě dost odpustit – když uvidí přidanou hodnotu, která z takových politik plyne. Nicméně z dat se zdá, že někdejší voliči koalice nic takového prostě nevidí a jsou rozčarovaní. A je fakt, že tady tomu pomáhají i komunikační přešlapy, včetně rozpačitého hledání nové polohy a nových formátů pro Petra Fialu. Výsledek je pak trapně rozpačitý.
Někteří pozorovatele tvrdí, že vláda na úkor svých voličů nadbíhá těm, kteří ji nevolili a nejspíš ji ani volit nebudou. Co si o tom myslíte?
Nemyslím si, že by se vláda nějak zvlášť snažila oslovovat nové segmenty, zároveň bych neřekl ani to, že nehájí zájmy svých voličů. Spíš dochází k vzájemnému nepochopení a rozčarování – zejména tedy na straně voličů.
Už jste na to narazil: neměl by Petr Fiala obměnit tým svých spolupracovníků na komunikaci? Třeba útoky na média z jejich strany není zrovna šťastná strategie, zdá se mi…
Nevím, jestli je nutná změna personálu, změna tonality a stylu na místě nejspíš je. Není třeba stěžovat si na to, že někdo třetí vládě škodí, je třeba s tím aktivně pracovat, pokud tomu tak skutečně je.
Proč ale je současná komunikační linka nastavená tak, jak je, je třeba se ptát na vládě. Osobně bych proti médiím nevystupoval, spíše bych se – pokud s tím nejsem spokojený – snažil pochopit, proč referují tak, jak referují. Když si stěžoval Babiš, část veřejnosti se mu vysmívala. Nyní se stížnosti ozývají z vlády, lépe řečeno z ODS. A také to není moc pěkný pohled.
Nehrozí vládě výhledově nějaké klížení, nebo dokonce rozpad, pokud nebude na úbytek voličů reagovat? Připomněl bych třeba debakl sociálních demokratů v Evropských volbách v roce 2004, což vyústilo v pád tehdejšího premiéra Vladimíra Špidly.
To je v tuto chvíli ve hvězdách. Zatím to na nějaký rozkol nevypadá, je ale pravda, že se třecí plochy můžou objevit – třeba v důsledku udělování preferenčních hlasů a přeskakování kandidátů na předních místech kandidátky. Nicméně strany tvořící koalici SPOLU si jsou vědomy, že bez vzájemného působení jsou minimálně některé z nich ohrožené „na životě“.
Nespokojenost se tedy může objevovat, je otázka, nakolik bude silná a z jak vlivných kruhů půjde. Navíc se to netýká jen menších koaličních partnerů, ale i samotné ODS. Netvrdím, že je to v tuto chvíli jeho cílem, ale do toho, jak a kam bude ODS směřovat, může v jistý moment promluvit třeba hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba.
