Politolog Jakub Lysek se v rozhovoru pro INFO.CZ zamýšlí nad příčinami setrvalého propadu podpory vládních stran a posilující opozicí. Podle něj není problém jen v komunikaci vlády. „Polovičatostí reforem se ve výsledku nezavděčíte nikomu. Vzniká pocit promarněných příležitostí. Vláda nemá vizi, o čemž svědčí heslo, že jsme země na křižovatce.“ Co by podle něj koalici pomohlo? A nehrozí, že se vláda do voleb rozpadne? I o tom je náš rozhovor.
Byť se výstupy jednotlivých sociologických šetření v drobnostech liší, jedno se zdá být zjevné: podpora vládních stran v součtu klesá, opozice naopak posiluje. Podle posledního volebního modelu agentury Kantar, který v neděli zveřejnila ČT24 v Otázkách Václava Moravce, ANO v porovnání s výsledky posledních sněmovních voleb posílilo o více než sedm procent, koalice SPOLU naopak oproti volbám ztratila podporu téměř deseti procent respondentů. Čemu to přičítáte?
Komunikace vlády není nejlepší, musí vše zjednodušit a prezentovat úspěchy – což tak nějak tušíme všichni. Zatím dělá velké chyby, zmínit mohu třeba nákup Nutelly v Německu v podání premiéra Petra Fialy. Ze strany premiéra to byla velká chyba.
Dalším faktorem je objektivně inflace, za kterou vláda může jen z části. Lidé nerozeznají korelaci od kauzality, takže ji logicky přičítají Fialově vládě. Z Babišovy drahoty se stala Fialova drahota, přičemž se těžko vysvětluje, že za inflací jsou nějaké faktory, které ji časově předcházejí.
Bohužel i ODS nese díl viny tím, že hlasovala pro zrušení superhrubé mzdy – je to největší chyba v daňové a fiskální politice posledních let. Nicméně sama vláda toho s inflací moc udělat krátkodobě nemůže. Třetím faktorem je vládní polovičatost reforem.
Můžete to vysvětlit?
Nemyslím si, že to vychází nutně z toho, že máme koaliční vládu o mnoha stranách. Tady bych řekl, že ODS se bojí systémových reforem, možná z obavy ze zkušenosti z dob Topolánkovy či Nečasovy vlády, částečně je za tím i ideologie ODS v tom smyslu, že se brání moderním reformám už z principu. Popřípadě by chtěla roli státu zcela omezit, tudíž se snižuje jeho kapacita.
ODS se navíc nedaří o reformách přesvědčit své koaliční partnery. Avšak s tím, že problémem jsou právě i tyto menší koaliční strany. Nezaznamenal jsem, že by přišly s nějakou jasnou systémovou reformou na svých resortech. Polovičatostí reforem se ve výsledku nezavděčíte nikomu. Vzniká pocit promarněných příležitostí. Vláda nemá vizi, o čemž svědčí heslo, že jsme země na křižovatce.
Co by koaliční strany měly nyní udělat, je nalít si čistého vína a neúspěšné ministry vyměnit. A zlepšit komunikaci.
Je klesající obliba vládních stran v polovině volebního období z jejich pohledu ještě pořád akceptovatelná, anebo by na to lídři měli už začít nějak reagovat?
Vláda musí zapracovat na prodání úspěchů. Zmínit mohu například udržení ratingu díky konsolidačnímu balíčku, vyšší prestiž České republiky v mezinárodní politice a v rámci EU, a to díky úspěšnému předsednictví.
To, co koalici může zachránit, je nastartování ekonomiky těsně před volbami, na to vláda spoléhá. A pokud to tak bude, může ekonomický cyklus prodávat jako svůj úspěch. Co by koaliční strany měly nyní udělat, je nalít si čistého vína a neúspěšné ministry vyměnit. A zlepšit komunikaci.
Takže za jeden z kroků považujete nějakou rekonstrukci vlády…
Ano, přesně tak. Nechci naznačovat, to si musí koalice vyhodnotit sama. A úspěšní ministři musí zapracovat na komunikaci, nestačí, že resortu třeba rozumí a mají v odborné komunitě dobré jméno.
A neměla by si vláda stanovit nějaký výsek jasných priorit nebo cílů – dva, tři nebo čtyři? A pak lidem jasně říct, jaké kroky povedou k jejich naplnění?
Zcela jasně ano, ale tady mám obavy, že to naráží na konzervatismus ODS a její ideologii. Ale také na to, že jako Češi sami nemáme vize. Lidé mají strach z elektromobilů, šíří o nich dezinformace. Jsme pozadu v používání umělé inteligence, učitelé u nás nemají ve společnosti velkou váhu a vzděláním opovrhujeme. Řešíme maximálně stavbu dálnic.
Bohužel i český soukromý sektor je velice konzervativní, zvykl si na subdodávky do Německa, firmy neinovují, nedostatečně zapojují AI a robotizace je nízká, současně mají vysokou spotřebu energií a pozdě zachytily vlnu inovací v energetickém sektoru. A pak tlačí kraje do učňovských oborů pro montovny, byť to zabalují do frází o technickém vzdělávání.
Ten konzervatismus se odráží ve společnosti i ve vládě, ale právě vláda by měla určovat vizi republiky a pohnout mentálně s celou společností. Jsem bohužel skeptik, dle dat nám již ujíždí i Litva, nepočítám Estonsko a Slovinsko, které je dávno před námi. Z toho možná pramení ta nespokojenost pravicových a liberálních voličů této vlády.
A pak je tady ještě jedna věc: neměla by vláda přestat strašit či přímo vydírat voliče návratem Andreje Babiše k moci? Působí to tak trochu jako z nouze ctnost…
Antibabiš asi již fungovat nebude, roste počet mladých lidí, kteří by volili hnutí ANO. To dříve nebylo. Není dobré ostrakizovat jednu stranu, protože pro systém není dobře, pokud by vládl jen jeden typ vlád.
Samozřejmě velká část politologů oprávněně upozorňuje na nedemokratické tendence u hnutí ANO, ale důležitější pro demokracii je kvalita občanské společnosti a vzdělanost. Tedy to, jak je společnost silná. Třeba Poláci to ukázali. A v případě Maďarska a Slovenska do velké míry platí, že za úpadek demokracie může spíše společnost sama.
Navíc bych neřekl, že se v praktické politice hnutí ANO nějak liší od ODS, na mnoha krajích mají k sobě daleko blíže než strany současné koalice. Do voleb je daleko a může nás spoustu věcí ještě překvapit – třeba i povolební vyjednávání. A voliči koalice tohle ví.
Ještě k vládním reformám: není to aspoň zčásti tak, že vláda nehájí zájmy těch lidí, kteří ji volili, a současně se snaží oslovit ty, kteří ji nevolili? Jenomže jde o lidi, kteří ji ani volit nebudou…
Těžko říci, je to o pocitech a ten pocit asi lidé mají. Objektivně to nedokážu posoudit. Pokud jde třeba o konsolidační balíček, nedokážu říct, které voličské skupině nejvíce prospěl. Osobně se mi líbí myšlenka investování a podpory investic, což by mělo směřovat na pravicové voliče. Nějak se to vládě ale nedaří udělat pořádně a pak to i správně komunikovat.
Avšak daleko důležitější než jednotlivé konkrétní kroky vlády je celkový obrázek. A ten pro ni není příznivý, jinak by tento rozhovor asi ani nevznikl. A pak to, že tak nějak všichni mají pocit, že je vláda odtržená od reality. Ne všichni ministři samozřejmě, ale ti to teď mají zase velice těžké svým voličům komunikovat.
Antibabiš asi již fungovat nebude, roste počet mladých lidí, kteří by volili hnutí ANO.
Pak se vyloženě nabízí otázka, zda by Petr Fiala neměl obměnit nebo doplnit tým svých spolupracovníků na komunikaci? Mám dojem, že třeba útoky na média nejsou z jejich strany zrovna šťastnou strategií…
Té strategii nerozumím. Nechápu to, protože v týmu premiéra je celá řada schopných lidí a absolventů politologie a komunikačních studií. Možná je to tím, že opravdu zemi chybí vize a pak se i hůře dělá komunikační strategie. Jak? Na co? Mají to hodně těžké.
Pokud nicméně vláda nic nezmění a nebude na situaci nějak reagovat, nehrozí jí klížení, případně dokonce rozpad?
Patrně ne, vyloučit to ale samozřejmě nelze. Myslím si, že všechny strany mají zájem ve vládě setrvat. Potřebují svým pravicovým a liberálním voličům ukázat: tyhle reformy jsme udělaly, splnily jsme program a posunujeme zemi dopředu.
Chování koaličních stran teď musíme posuzovat optikou těchto voličů, přičemž se jedná spíše o vzdělanější městský elektorát. Pokud by byl její elektorát protestní, pak už by pro strany koalice dávalo smysl vládu opustit.
