KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Francie potvrdila svou tradici země, kde lidé dávají nespokojenost velmi ostře najevo. A politická mapa se tam ve srovnání s jinými zeměmi v posledních letech mění opravdu rychle.
Středový prezident Emmanuel Macron, kterého v roce 2017 z role juniorního ministra pro rozpočet ve vládě tehdejšího socialistického prezidenta Francoise Hollanda vynesl mimo systém dlouholetých francouzských stran odpor k neschopnosti establishmentu zprava i zleva, dostal v neděli druhou tvrdou ránu za poslední měsíc.
V parlamentních volbách, které kvapně svolal po drtivé porážce ve volbách do Evropského parlamentu, utrpěl další porážku. A hned dvojitou.
V prvním kole parlamentních voleb ho při nejvyšší účasti za posledních čtyřicet let, která dosáhla bezmála 70 procent, porazily radikální strany zprava i zleva.
Vítězem voleb se podle předběžných výsledků stalo se 34 procenty hlasů Národní sdružení Marine Le Penové.
Na druhém místě skončila radikálně levicová koalice Nová lidová fronta sdružující levicové strany od Nepoddajné Francie Jean-Luc Mélanchona přes socialisty, po zelené a komunisty, která dostala 29 procent.
Macronově straně mělo podle odhadů připadnout 20 až 22 procent hlasů. To je sice lepší výsledek, než očekávaly průzkumy, překonávající jeho zisk ve volbách do Evropského parlamentu, kde dostal necelých 15 procent hlasů.
Ale stále tvrdá porážka od dvou radikálních spolků, které se označují za pravici a levici a které spojují výrazné znaky národního socialismu se silnou rolí státu a tvrdým protekcionismem.
Gaullističtí Republikáni, za Páté republiky největší dodavatelé prezidentů, skončili s deseti procenty. To je stejně jako u Macrona lepší výsledek, než signalizovaly průzkumy.
Francouzský volební systém je ale na průzkumy velmi složitý. Je to většinový systém se dvěma koly, kde z každého z 577 okrsků míří do Národního shromáždění jediný poslanec. Byl nastaven právě na to, aby bránil extrémům tím, že se proti nim všichni ostatní spojí.
Teď přichází první velký test v dějinách Páté republiky, jestli skutečně takhle zafunguje. Pro vládní většinu je potřeba získat alespoň 289 křesel. Odhady, jestli na to má vítězná Le Penová šanci, se hodně rozcházejí.
Pro vítězství již v prvním kole je potřeba nadpoloviční většina všech hlasů v okrsku. To se povedlo Marine Le Penové v její tradiční severofrancouzské baště Pas-de-Callais. Dostala 58 procent hlasů. Před dvěma lety to bylo jen 46 procent a musela do druhého kola. Tam postupují všichni kandidáti, kteří dostanou alespoň 12,5 procenta.
Její kandidát na premiéra Jordan Bardella měl v bohaté Paříži výrazně těžší pozici. Lídr macronovců a současný premiér Gabriel Attal zvítězil s náskokem ve svém okrsku Hauts-de-Seine se 46,2 procenty. Musí ale do druhého kola.
Francie se také poprvé ocitla v unikátní situaci, kdy ve více než 200 okrscích postupují do druhého kola hned tři kandidáti. V minulých volbách takových okrsků bylo jen osm.
Takzvaná triangulita výrazně mění situaci. Dá se čekat, že třetí vzadu budou odstupovat tam, kde bude ve druhém kole i kandidát Národního sdružení Le Penové.
A vyzvou tím voliče, aby podpořili kohokoliv jiného proti ní. Tuto strategii už v písemném prohlášení po uzavření volebních místností ohlásil prezident Emmanuel Macron.
„Ani jeden hlas nesmí jít Národnímu sdružení,“ prohlásil jeho parlamentní lídr Attal.
Agentura Bloomberg cituje zdroje z Elysejského paláce, podle nichž by výjimky mohly být jen v okrscích, kde se do druhého kola dostali i vyloženě nepřijatelní kandidáti Mélanchonovy Nepodajné Francie s „antisemitickou agendou“.
Chaos můžou do rozhodování v druhém kole přinést i Republikáni, kde vyloučený předseda Éric Ciotti otevřeně podporuje kandidáty Národního sdružení a prohlašuje se za součást „vítězící pravice“. Stranické špičky gaullistů naopak ostře vystupují proti Le Penové.
Do rozhodování Francouzů může velmi výrazně promluvit i to, co se bude v příštích pěti dnech odehrávat na trzích. Vláda obou radikálních spolků děsí investory. Francouzské akcie prudce padají, především u bank, které drží nejvíce francouzských vládních dluhopisů. I na tento strach z chaosu na trzích Macron sází.
Sami jeho straníci si ale uvědomují, jak moc Francouzi volí proti současnému prezidentovi. Mnoho z nich považuje jeho značku za tak toxickou, že si ji vůbec nedalo do volební kampaně a jedou ji na vlastní jméno.
Francouzi jsou z Macrona zklamaní, protože mají pocit, že se jim za jeho vládnutí život nezlepšuje, ale spíš zhoršuje. Kromě pokračující migrace a nezvládnuté bezpečnosti ve čtvrtích s velkým podílem přistěhovalců jim vadí i zvýšení věku odchodu do penze, které Macron prosadil loni za obrovských demonstrací.
Migrace a důchody jsou největší témata voleb. Radikálové z obou stran slibují, že penzijní věk vrátí zpátky před Macrona. Radikální levice chce jít dokonce až k 60 letům, odkud věk prodlužoval republikánský prezident Nicolas Sarkozy v roce 2008. Trochu to připomíná dobu, kdy ODS ve volbách tvrdě zaplatila za poplatky u doktora.
Po včerejšku se nedá ani odhadnout, kdo by se v partii s tolika neznámými mohl stát příštím francouzským prezidentem. Vysoce pravděpodobné ale je, že Emmanuela Macrona čeká čtvrtá kohabitace v historii Páté republiky. Vládnutí s premiérem z jiné politické strany. Vždycky to byla doba, kdy země stagnovala.
