KOMENTÁŘ PETRA STUCHLÍKA | Petře, Ty jsi sejmul Kubíka! V pondělí jsem zde volal po výměně šéfredaktora Seznam Zprávy a ve čtvrtek pan šéfredaktor skončil. Spíš než můj nesmírný vliv to dokazuje, že jsem se prostě trefil do tématu, kterým je doba těhotná. A taky, že ano! Pod povrchem to bublá jako voda před fázovým přechodem a dějí se věci. Nejen v Česku a nejen na Markíze.
Úniky z živých spisů netrápí jen mne. Je to celospolečenské téma a jak jsem zjistil, například ČAK, Česká advokátní komora, o únicích a možnosti je novelou omezit intenzivně diskutuje.
Ovšem není to jednoduché. Státní zástupci se naučili s úniky pracovat a některé „sdělovačky“ píší již s tím, že uniknou a nastaví patřičnou mediální atmosféru.
Nakonec legendární sdělovačka k Dozimetru („A je lepší kokain do p*dele nebo do kun*y?“) je toho krásným důkazem, souvislost s majetkovou trestnou činností v Dopravním podniku Praha se zde hledá opravdu složitě. Stejně jako společenská nebezpečnost. Pokud tedy padlá dívka Kristýna přes den rafinovaně nepracovala jako řidička tramvaje číslo 22.
Uteklo to od advokáta, od policie, od státních zástupců, odkud vlastně? Omezení úniků není jednoduché, ale při troše vůle je lze zajistit technickými prostředky. Každý, kdo někdy pracoval s citlivými materiály, dobře ví, že každý exemplář může být originální a dosledovatelný. Pokud se tedy opravdu chce.
Debatu o médiích zintenzivnila slovenská kauza „Markíza“. Bylo o ní napsáno mnohé, texty třeba Luďka Staňka pro iDNES.cz nebo Máry Prchala pro INFO.cz jsou skvělé a – kdybych uměl takto výborně formulovat – podepsal bych se pod ně.
Pan Kovačič překročil psaná i nepsaná pravidla a argumenty záchranou demokracie jsou liché. To už rovnou mohl jít a zastřelit slovenský demokraticky zvolený „symbol zla“, premiéra Fica. Vlastně to už... je to možná cynická hyperbola, ale pokud máme nějaká pravidla, buď je dodržujeme, nebo ne. Na obrazovce, nebo v Handlovej. A v situaci Drdova vyššího principu mravního Slovensko opravdu není.
Málo diskutovaným pohledem „věci Markíza“ je vlastnictví a zodpovědnost vlastníka se vším všudy. Zatímco majitel Seznam Zprávy či PPF udělal jasné rozhodnutí a stojí si za ním, narážíme u majitele pokrokových médií českého Deníku N a slovenského Denníku N na kolektivní rozplizlost. Jenže... Kdo je vlastně majitel Deníku N?
Deník N je novinářské družstvo, slovensko-český kolchoz. V reakci na můj článek se mi na LinkedInu ozval Tomáš Bella, jeden ze zakladatelů slovenského Denníku N a člen správní rady českého Deníku N. V komentářích napsal něco jako „mám přibližně stejný podíl jako kterýkoliv slovenský miliardář z ESETu“.
Jenže kdo jsou vlastně ti majitelé? Kolektivní vlastnictví se v historii neosvědčilo a jasné vlastnické vztahy fungují i v médiích. Zatímco Ivo Lukačovič rázně a zodpovědně slabé manažerské řízení Seznamu Zpráv nějak vyřešil, PPF to udělala na Slovensku s Markízou méně elegantně.
„To by se za Kellnera nestalo, Vláďa Mlynář by to už dávno vyřešil“ – to jsem slyšel v posledních dnech často. Asi ano. Jenže na náhlou smrt svého zakladatele PPF nebyla připravena a top manažerský tým pod neformálním vedením Tomáše Otruby nakonec situaci nějak zvládl. Jakkoliv to byla situace i pro tvrdého transakčního právníka a nominálního provozovatele telekomunikací složitá.
Ovšem rozhodnutí padlo, možná později, ale nakonec jasně. I transformující se skupina velikosti PPF dokáže reagovat na nečekaný problém, protože hlavní akcionářka je jasná. Zodpovědnosti také.
Ale rozhodnutí družstevníků, kterých je navíc (podle pana Belly) „asi 100“, je klopotné. To je eufemismus – je příšerné. Každý, kdo byl někdy na schůzi SVJ, to ví. A teď je vás „asi 100“, čtrnáctipatrový panelák...
Jenže to platí asi pro český Deník N, ten slovenský Denník N stále kontrolují „hodní oligarchové z ESETu“. Kontrolují 51 %, tedy tak jsem to aspoň pochopil ze struktury vztahů z českého obchodního rejstříku. Nic novějšího není k dispozici. A kdo se třeba skrývá za nadací, nevíme.... Transparentní vlastnictví, přesně, jak po něm pokrytečtí novináři volají:
Citace pana Belly jsou nepřesné. Co přesně napsal, nevím, protože i on si mne zablokoval. Stejně jako jeho kolega v boji Ján Simkanič si nechce kazit svůj svět zbytečnými diskusemi a polemikami s jiným názorem. On má totiž pravdu.
Pravdu... Tedy spíš mesiášský syndrom. Mesiášský syndrom je vývojovým stupněm aktivismu a vyznačuje se odmítáním jakýchkoliv jiných názorů. Máš jiný názor? Nekaž mi můj krásný svět, pravdu mám já, tak nějak z principu. Jiné názory potlačíme a jejich nositele umlčíme.
To mají komunisté a manažeři Deníku N společné, i když pánové z „enka“ zatím nikoho do lágrů neposílají. Míra radikalizace je ale za necelých deset let existence znepokojující. Radikalizace, která vyplývá z uzavřenosti do sebe a odmítání jiných názorů.
Ti nejlepší, podnikatelé, novináři, filozofové rostou ze soutěže, z diskuzí, tříbí je argumenty. Pokud se uzavřou do svého světa, zbyde už jen ten mesiášský syndrom. Mimochodem, kdy myslíte, že se na Deníku N objeví spasitelská stigmata?
