Ubližují homosexuálům: Rakušan s Bartošem by měli odstoupit

Tím, že členové vlády Rakušan s Bartošem předem a bez důkazů označili čin za homofobně motivovaný, nejen porušili základní principy právního státu, ale ve svém důsledku ublížili i homosexuální menšině. Výrazně totiž nahráli různým xenofobním a konspiračním teoriím o tom, že pod „duhovou vlajkou“ jsou dovolené věci, o kterých se jiným lidem, včetně zástupců menšin a utlačovaných ani nesní.

I když jsme o českobudějovické kauze „duhové šály“ psali již před měsícem, připomeňme si ve zkratce, o co jde: Loni 3. prosince zveřejnil student Sebastian Vošvrda na svém facebookovém profilu příspěvek o tom, že ho den předtím ve čtyři hodiny ráno napadli v centru Českých Budějovic tři mladíci – k útoku je údajně vyprovokovala duhová vlajka (symbol LGBTQI+ komunity), kterou měl zahalená ramena.

„Zmlátit týpka za symbolické sdělení, ohledně šancím pro všechny, je nepřípustné a projev nízkého chování,“ napsal tehdy Sebastian Vošvrda. Sledujícím ukázal zalepené rány na obličeji, se kterými musel být po napadení ošetřen v nemocnici.

Tento příspěvek vyprovokoval nejen policejní vyšetřování celého incidentu, ale i prakticky okamžitou reakci ministra vnitra Víta Rakušana a vicepremiéra Ivana Bartoše. Ti se jednoznačně shodli v tom, že se jednalo o homofobní útok. „V Budějovicích napadli člověka kvůli duhové vlajce uvázané kolem krku,“ napsal ministr na sociální síť X. A vyslovil se pro změnu legislativy, která by „zpřísnila tresty za takové útoky“.

S prakticky totožným odsouzením údajného homofobního útoku přišel i vicepremiér vlády za Piráty Ivan Bartoš: „V Budějovicích zmlátili mladého kluka jen proto, že měl kolem krku duhovou vlajku. Tohle je fakt nepřijatelný, neomluvitelný a v české společnosti podobné útoky nemají co dělat,“ napsal s tím, že Piráti proto požadují, aby se v novele trestního zákoníku zpřísnily tresty za homofobní a transfobní útoky.

Veřejná odsouzení zvláště zavrženíhodných trestných činů s xenofobním podtextem ze strany vysoce postavených politiků skutečně obvykle vedou ke společenským změnám i změnám legislativy. Leckdo by si tak mohl na základě vyjádření ministrů Bartoše a Rakušana myslet, že jinak v podstatě klidné České Budějovice jsou rejdištěm homofobů. A že návštěvníci by se měli před noční procházkou městem řádně zkontrolovat, zda na sobě nemají náhodu nějaké duhové barvy.

I volání ministrů po tom, aby budějovická kauza „duhové šály“ vyústila ve zpřísnění trestů za homofobně a xenofobně motivované činy, mohla u mnohých vést k domněnce, že se České Budějovice navždy proslaví homofobním útokem, který vedl v Česku ke změně zákonů.

Jenže nic takového se (naštěstí pro pověst města) nepotvrdilo. Policisté po třech měsících vyšetřování oznámili, že zjistili totožnost pachatelů útoku, ovšem nikoli to, že by měl jejich útok homofobní, transfobní nebo xenofobní motiv. Pachatele, z nichž dva jsou nezletilí, obvinili „pouze“ z výtržnosti.

Jinými slovy: nepodařilo se prokázat, že by (jak doslova napsal ministr Bartoš) útočníci „zmlátili mladého kluka jen proto, že měl kolem krku duhovou vlajku“. Kvůli nezletilosti dvou ze tří pachatelů sice policie nemůže údajně sdělovat další podrobnosti, ale kvalifikace činu jako „výtržnosti“ (a nikoli „útoku z nenávisti“) hovoří za vše.

Pro většinu obyvatel Českých Budějovic, mezi něž patří i autor tohoto textu, není přitom výsledek vyšetřování žádným překvapením. V sobotu ve čtyři hodiny ráno bývá centrum města plné mladých lidí, z velké části pod vlivem alkoholu. A zjišťovat, co bylo bezprostřední příčinou možných incidentů mezi nimi, představuje nadlidský úkol. 

Navíc není sobota v tuhle pokročilou noční/brzkou ranní hodinu v budějovickém centru rozhodně tou nejvhodnější dobou pro symbolickou demonstraci čehokoliv, nejen podpory LBGTQ+ komunitě. Pokud se tedy mělo jednat ze strany oběti útoku o tento záměr.

Každopádně se homofobní motiv napadení mladíka neprokázal. Oba ministři by se – myslím – měli nejprve veřejně omluvit za to, že naprosto nepřípustným způsobem a zcela bez důkazů předjímali výsledek policejního vyšetřování. A dokonce se snažili tento incident zneužít k tomu, aby na jeho základě mohli měnit či zpřísňovat zákony. To by mělo být v demokratické zemi zvlášť ze strany členů vlády něco neomluvitelného.

Od ministrů ale žádná reakce – přes opakované žádosti a dotazy na jejich mluvčí i mluvčí příslušných stranických sekretariátů – nepřišla ani po dvou dnech. To je v přímém protikladu s takřka „rychlostí světla“, s jakou ministři Bartoš a Rakušan reagovali na příspěvek údajné oběti homofobního útoku kvůli duhové šále. Teď ale zarytě mlčí.

Možná nejvíc ale oba členové vlády svým nekorektním jednáním ubližují právě těm, jichž se „deklaratorně“ zastávají, tedy příslušníkům LBGTQ komunity. Je bezpochyby správné a potřebné, když se kdokoli, nejen ministr, zasazuje o práva menšin a obecně lidí, kteří mohou být ve společnosti znevýhodňováni nebo dokonce napadáni. To by měla být povinnost každého člena vlády!

Horší a stěží omluvitelné je, když se někdo v deklarované podpoře určité menšiny či skupiny lidí chová manipulativně a místo faktů a argumentů používá metody dezinformací, spekulací a předčasných závěrů. Takové jednání je pak totiž vodou na mlýn všem konspirátorům a xenofobům, kteří tvrdí, že požadavky LBGTQ (byť třeba oprávněné) jsou některými politiky prosazovány a podporovány přesně tímto manipulativním a falešným způsobem.