KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Senátor a možný kandidát na prezidenta Pavel Fischer veřejně vyjádřil nesouhlas se zavedením institutu takzvaného manželství pro všechny. Protože se tak shodou náhod stalo jen pár hodin před tím, než v Bratislavě vyšinutý devatenáctiletý střelec zabil dva homosexuály, byl uchazeč o Hrad obviněn některými aktivisty a novináři z toho, že podněcuje nenávist a přispívá tak k podobným útokům. Opak je ale pravdou. Ti, kdo odpůrcům „manželství pro všechny“ přisuzují bez jakýchkoliv věrohodných důkazů vinu za násilí vůči homosexuálům či jiné tragédie, jsou sami podněcovatelé nenávisti. A měli by za to být, když ne potrestáni, tak alespoň celospolečensky odsouzeni.
Jedna věc je homofobie, tedy podle oficiálního výkladu strach z homosexuality, vedoucí k nenávisti vůči homosexuálům, a druhá názor na to, zda by měl být v Česku zákonem zaveden nový model rodiny. Obě věci spolu nemají vůbec nic společného a nelze tedy obviňovat někoho, kdo nesouhlasí s takzvaným manželstvím pro všechny, že je homofob nebo dokonce podněcovatel nenávisti. A přesně toho se dopouštějí nejen různí aktivisté, ale i novináři.
Příkladem může být právě debata kolem Fischerova výroku. Fischer v rozhovoru pro Deník N ve středu 12. října doslova prohlásil: „Kdybychom připustili, že dáme naroveň manželství a stejnopohlavní svazky, posilujeme tím obavy, že se děti budou shánět na trhu a že se s nimi bude obchodovat. Nikdo mě zatím neubezpečil, jak bychom garantovali, že se to nebude dít. Tohle je věc, která by se měla také připomínat,“ řekl Fischer.
O několik hodin později (to senátor samozřejmě nemohl vědět), zastřelil devatenáctiletý mladík před bratislavským barem, kde se schází LGBT komunita, dva mladé muže a sám později spáchal sebevraždu. Policie u něj našla manifest, v němž vyzýval k nenávisti vůči Židům a LGBT komunitě, které označil za „nepřátele bílé rasy“.
Do hlavy útočníkovi už nikdo neuvidí, kde a jak se stal xenofobem, schopným zbaběle zabíjet jiné lidi, zůstává stále předmětem vyšetřování. To ale nic nemění na rozsahu tragédie, ke které (a v tom mají někteří politici a aktivisté pravdu) mohly přispět i některé xenofobní a homofobní výroky ve veřejném prostoru, včetně těch politických. A proto by se, jak řekla třeba slovenská prezidentka Čaputová, měli politici vzdát jakýchkoliv výroků, které by někoho mohly inspirovat k nenávisti a násilí vůči někomu jinému.
