Okamura se už zase chová jako ksindl a politický šmejd. A těm se nesmí ustupovat

Minule jsem o Okamurovi psal, že je obyčejný parazit, kterému nejde o nic jiného než o sebe. Není mu nic cizí, nechce řešit situaci lidí, které trápí sociální nebo ekonomické trable. Nikdy nepřichází s ničím konstruktivním, natož aby mu záleželo na kondici společnosti.

Je mu zhola ukradené, jak se lidem daří, nechce se zasadit o řešení problémů. Nechce vládnout a mít odpovědnost. Chce být jen zvolen. Jinak nic.

Tento týden nechala SPD Tomia Okamury v Praze na Václavském náměstí – nejspíš podvodně – umístit v rámci kampaně před krajskými volbami plakáty, včetně obřího billboardu s mužem tmavé pleti, který v ruce drží zakrvácenou kudlu.

Byl tam i ten s romskými dětmi, které kouří namísto toho, aby byly ve škole. Ponechme stranou, že se v Praze žádné krajské volby nekonají. To je Okamurovi tak nějak ukradené.

On chce prostě za každou cenu budit pozornost, jejímž účelem je získat hlasy ve volbách a pak peníze ze státních příspěvků politickým stranám. O nic jiného se nehraje. A nezastaví se zjevně před ničím.

Podle tiskové mluvčí Prahy 1 Karolíny Šnejdarové měly být plakáty součástí nutné techniky v souvislosti s natáčením předvolebního klipu k senátním a krajským volbám.

S Okamurou je to stále dokola. Stejně jako vodí za nos část voličů svou zvrácenou politickou agitací, vodil teď za nos úředníky Prahy 1. Ocitá se politicky v úzkých, tak prostě tlačí na pilu. Bez skrupulí a ohledu na dopady toho, jak rozeštvává lidi proti sobě.

Ohavně se vozí po lidech včetně malých dětí kvůli jejich barvě pleti, neváhá je minimálně verbálně ostrakizovat kvůli víře a náboženství nebo národnímu a sociálnímu původu. A ještě to rámuje svým bojem proti údajným nepřizpůsobivým občanům a zneužívání dávek.

Nemá cit pro míru, svědomí, natož aspoň špetku soucitu. Dát si na plakát malé děti, které měly v životě smůlu v tom, do jaké rodiny se narodily, je cynismus naprosto brutálního rozměru.

Je to přesně ten moment, kdy je potřeba mu dát jasně najevo, že se chová jako dobytek a politický šmejd. On totiž na nešvary neupozorňuje kvůli tomu, aby se zasadil o jejich nápravu – chce na nich jen parazitovat.

Podělím se o osobní zkušenost, kterou vám potvrdí každý politický reportér působící v Poslanecké sněmovně. Vždy v úterý, před novou schůzí sněmovny, se v novinářském atriu konají tiskové konference jednotlivých politických stran zastoupených v dolní komoře.

Jejich průběh je tento: zástupci každé strany v pevně vyhrazeném čase dorazí mezi novináře a prezentují své názory týkající se aktuálních politických témat. Zpravidla jde o sněmovnou schvalované zákony a další agendu, která hýbe politikou.

Následně je vyhrazeno pět nebo deset minut na dotazy novinářů. Je to běžná praxe, jejíž podstatou je zachování jisté rovnováhy. A každý normální politik počítá s tím, že bude čelit třeba i nepříjemným otázkám. Je to součást jeho práce.

Ne tak Okamura a jeho politický kompars. Předseda SPD vždy dorazí s více nebo méně početnou skupinou poslanců s pečlivě připravenými projevy, které každý z nich přečte. Zneužívají tak ke své agitce to, že ty tiskovky zpravidla v přímém přenosu vysílá ČT24.

To hlavní ale je, že mají celé své vystoupení propočítané tak, aby nemuseli čelit kritickým otázkám. Během vymezeného času tak pouze verbálně nablijou na každého, kdo jim přijde do cesty, a aniž by se za ten svinčík omluvili, nebo nějak vysvětlili, proč se chovají právě takto, zmizí jak pára nad hrncem.

A totéž teď jeho SPD udělala na Václavském náměstí. Způsob je možná odlišný, metoda jejich práce je ale pořád stejná. Bez ohledu na psaná i nepsaná pravidla zasviní veřejný prostor svými bludy a prasárničkami, pak zmizí jako by nic, aby totéž udělali naprosto stejně zase někde jinde.

Avšak šmejdům se neustupuje – obzvlášť těm politickým. Každou Okamurovu podobnou akci je třeba zásadně a jednoznačně odsoudit. Ať ví, že si nemůže dovolit všechno. A že společnost není lhostejná a apatická.

A hlavně – ať cítí protitlak. A to nekompromisní.