Ministr Bek i STAN mohou být za skandál s majáčkem rádi. Nemusejí vymýšlet „bílého psíka“

Zneužívání různých výhod plynoucích z pozice sice nepůsobí pěkně, ale zpravidla dotyčného křeslo nestojí. Takový druh přešlapu máme jako společnost tendenci tolerovat. To není úplně špatně. 

Dbát příliš na umělecký dojem se v dlouhodobém horizontu nevyplácí, takže pokud ten či onen někdy zneužije svého postavení, např. jede s majáčkem, případně si jako dar vezme lístky na nějakou sportovní či společenskou událost, a přitom je za ním kvalitně odvedená práce, jde s tím docela dobře žít.

Pokud média nějaký takový skandál rozvíří, většinou nemá smysl se ho snažit nějak vysvětlit. V tomto ohledu volil ministr Bek tu nejlepší strategii: neomlouval se, protože by to stejně nebylo upřímné, jen arogantně konstatoval, že na to má vlastně právo. Nemá, ale z hlediska přijetí veřejnosti je to jedno. 

Daleko horší jsou reakce jeho níže postavených stranických kolegů, kteří se ho snaží hájit. Tvrdit, že to je proto, že se ministr Bek snaží získat více peněz pro školství – jak to činí místopředsedkyně STAN Michaela Šebelová – trochu připomíná ukřivděné kvičení bývalého ministerského předsedy, podle něhož bylo všechno kampaň a komplot.

Při všem, co bylo řečeno výše, je třeba poznamenat, že těch skandálů s ministrem Bekem je poměrně dost a že pokud by je vymýšlel nějaký marketér, který by chtěl zakrýt problémy STAN a školství, asi by to byl člověk trpící hyperaktivitou. 

Nedávno pan ministr tvrdil, že mu stát musí platit 57 tisíc za větší byt, aby mohl být s rodinou, ale teď vidíme, že ji má u Brna a spěchá za ní se zapnutým majáčkem ve čtvrtek. Taky nám média připomněla, že má dva platy, do jednoho zaměstnání nechodí, ale čerpá náhrady apod. 

Samozřejmě u ministra, který říká, že nemá na zaplacení kuchařek ve školních jídelnách, to působí trochu blbě. Ale i tohle se dá usedět.

Proč ty skandály mohou být nakonec vítané? Pomohou STANu, kterému se vůbec nedaří. Dozimetr už je věc dávno minulá, nicméně nominace na eurokomisaře a snaha prosadit vysoce ambiciózní Danuši Nerudovou je jedno velké fiasko.

Ministr Rakušan se v kampani před volbami nezachoval úplně fér ke svým koaličním partnerům, zpráva o zásahu policie na FF UK nyní dává do úplně jiného – a opravdu ne přívětivého – světla jeho reakci bezprostředně po útoku.

Pomohou ale i ministru Bekovi. Nebude se mluvit o tom, že v úřadu neudělal prakticky nic. Pokud se jeho úkol – jak to prezentují jeho spolustraníci – redukuje na to vyhádat si u ministra financí více peněz na školy, je to zoufale málo.

Reforma školství vázne a nikam se v tomto ohledu nepostoupilo. Systém přerozdělování financí – na který si stěžovaly humanitní fakulty – se taky sám od sebe nezmění. 

Je tak zakořeněný, že potřebuje „pošťouchnout“ shora – jenže k tomu se ministr nemá. Systém hodnocení vysokých škol podle vědeckých výstupů je též nefunkční: ukázalo se to teď v kauze predátorských časopisů, které dostihly i Danuši Nerudovou.

Zcela proti jakékoli změně jde poslední Bekova iniciativa. A asi i zde by byl pan ministr radši, kdyby se mluvilo o majáčku a ne o ní. Navrhl totiž novou podobu Národního akreditačního úřadu. Aktivita je to celkem zvláštní, protože Národní akreditační úřad úplně není to nejpalčivější.

Ve stávající situaci by to ale znamenalo jednu klíčovou věc: o místo zcela jistě přijde jeho dosavadní šéf Robert Plaga (ANO), mimo jiné častý kritik ministra, a do nového výběrového řízení se nebude moci přihlásit, protože jako podmínka byla stanovena hodnost docenta.

Že se ministr chce zbavit svého politického konkurenta, je pochopitelné. Že si chystá trafiku pro sebe, jak naznačují hlasy z ministerstva, ale i časová osa, je sice na pováženou, ale vlastně trochu jedno – spíše to vypovídá o ministrovi, jeho ambicích a sebedůvěře.

Problém je zvolená strategie. Proč docent? Léta se mluví o tom, že je třeba tituly pročistit. Že by bylo na místě zavést tzv. funkční místa: vysoká škola by vypsala pozici profesora a na ni by se mohli hlásit všichni, klidně i lidé bez doktorského titulu. 

Funguje to tak v anglosaském světě, funguje to dobře a hlavně, je to efektivní. Zejména zatuchlému akademickému rybníčku by to prospělo velmi. V současné době jsou docenti a profesoři potřební ke garantování určitých studijních programů – například v americkém systému stačí to, co je naprosto logické: vzdělání v oboru zakončené doktorským titulem a odpovídající publikační činnost.

Nová aktivita ministra Beka jde přímo proti tomuto trendu. Ministr Bek na síti X uvedl: „Každý jeden studijní program na vysoké škole od magisterských a výš musí v Česku garantovat docent nebo profesor. Vyžadovat obdobnou kvalifikaci od předsedy úřadu, který dohlíží na kvalitu celého vysokého školství, je správné.“ Ne, není a ten argument je hloupý.

Ředitel nemocnice nemusí být zdatný chirurg nebo ortoped, ba dokonce ani nemusí být lékař. Rektor nebo děkan vysoké školy (s některými výjimkami jako Univerzita obrany) taky nemusí být docent nebo profesor. A je to dobře. 

Když pomineme skutečnost, že česká soustava titulů je absurdní a měla by se zrušit, tak přece nedává smysl chtít po řediteli úřadu hodnost, která je „vědecko-pedagogická“. 

Dobrý ředitel úřadu nemusí být totiž ani jedno: ani vědec, ani pedagog. Má psát pojednání o teoretických východiscích akreditačního procesu? Anebo si má svolávat všechny, kdo žádají o akreditaci, a přednášet jim? Případně jim zadávat úkoly a opravovat je?

V reálu ředitel akreditačního úřadu nic sám neposuzuje. Od toho má komisi odborníků, úřad zpravidla – pokud neshledá nějaké formální nebo do očí bijící rozpory – jejich dobrozdání respektuje. Ředitel musí být především dobrý organizátor, ne vědec.

Bekův požadavek není jen nesmyslný, ale i zhoubný. Česko je malá země, školy si konkurují a v akreditačním procesu – stejně jako v procesu udílení grantů – je to prostě znát. O to víc je požadavek na docenta naprosto nesmyslný.

Docent bude úzce svázán se školou, kde na docentské pozici působil, a jeho nestrannost bude pochybná od samotného začátku. Ředitelem úřadu by naopak měl být vzdělaný úředník bez afiliace na jakoukoli vzdělávací instituci.

Nicméně dokud se probírá majáček a to, zda s ním jezdí všichni ministři, nebo jen někteří, může mít pan ministr klidné spaní.