KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Český kandidát na eurokomisaře Jozef Síkela si dnes při klíčovém slyšení v Evropském parlamentu vedl suverénně a působil erudovaně. Na desítky otázek členů parlamentního výboru pro rozvojovou politiku odpovídal pohotově a se znalostí věci po celé tři dlouhé hodiny. I ve srovnání s více než tuctem dalších adeptů na komisaře si vedl více než obstojně; nezadal žádnou příčinu k zásadním pochybnostem a koordinátoři slyšení by měli záhy jeho kandidaturu schválit.
Debata se točila kolem jeho budoucího rezortu nazvaného mlhavě „mezinárodní partnerství“. Což je středně významné portfolio na rozhraní mezi zahraničním obchodem, zahraniční politikou, průmyslovou politikou a finančními službami.
Jeho jádrem je naplňování iniciativy Global Gateway (Globální brána), jež slouží k investicím do strategických sektorů v rozvojových zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Funguje tak jako evropská alternativa, ne-li protiváha, k úspěšnému čínskému projektu Pás a stezka (Belt and Road).
Síkela se v úvodním slovu věnoval pouze tomuto nástroji, který zjevně považuje za hlavní náplň své budoucí práce. Uvedl, že projekty prováděné v jeho rámci musí sloužit posilování konkurenceschopnosti evropské ekonomiky a zároveň být výhodné pro rozvojové země, kterým jsou nabízeny.
Operoval hojně se slovy jako rovnost, udržitelnost, sociální pokrok či solidarita. A zdůrazňoval, že na rozdíl od Číny nebo Ruska nabízí EU rozvojovým zemím projekty, které jsou výhodné pro obě strany. „Ekonomické zisky nejsou činěny na úkor životní úrovně nebo budoucích generací,“ zdůraznil Síkela.
Globální brána má k dispozici teoretický rozpočet 300 miliard eur, který je ovšem poskládán z řady různých vstupů – od soukromého kapitálu přes půjčky Evropské investiční banky (EIB) a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) až po veřejné peníze z rozpočtu EU nebo členských států.
Evropský parlament často v minulosti kritizoval zdrojování i provádění této iniciativy. A má se za to, že Síkelovi byl přiřčen tento post také kvůli jeho značným zkušenostem v oblasti bankovnictví.
Český politik opakovaně zdůrazňoval, že pokud má Globální brána fungovat, tedy posunout se od stádia start-upu do podstatného dopadu, musí zejména zmobilizovat soukromý kapitál; na tyto „nesmírné prostředky“ lze nejlépe dosáhnout, pokud veřejné peníze, zejména z EIB a EBRD, poslouží jako „beranidlo“ nebo jako garance. Jedině tak se může podařit sehnat dostak financí, aby projekty EU úspěšně konkurovaly těm čínským nebo ruským.
Nelze vždy stoprocentně zaručit, že žádná pomoc – do posledního centu – nebude zneužita, uvedl Síkela při slyšení před europarlamentem
Pokud se rozvojové země dostanou do situace, kdy nejsou schopny splácet své dluhy, musí EU postupovat racionálně – na rozdíl od Číny nevydírat, ale hledat cesty k odpuštění dluhů, v koordinaci s dalšími průmyslovými zeměmi sdruženými v G7.
Zároveň je třeba umět se do budoucna vyvarovat situacím, kdy se EU finančně podílí na projektech, které nakonec získá Čína. Evropa musí nabídnout takové podmínky, které přebijí čínskou láci, například v podobě výroby některých polotovarů na místě či vzdělávání pracovníků.
Síkela mluvil po většinu seance anglicky, na otázky pokládané v němčině odpovídal suverénně plynulou němčinou. Poslance ujišťoval, že bude hlídat, aby prostředky, které EU dává na rozvojovou pomoc, skončily tam, kde mají.
Je podle vlastních slov připraven využít všech oficiálních i neoficiálních způsobů ke kontrole a k diskuzi o tom, jak být transparentnější. Chce také více spolupracovat s nevládními organizacemi a dalšími institucemi, které pomohou s kontrolou. Zároveň ovšem připustil nemožnost vždy stoprocentně zaručit, že žádná pomoc – do posledního centu – nebude zneužita.
Rozvojová pomoc jako nástroj k omezení ilegální migrace
Řadu otázek dostal Síkela na téma ilegální migrace. Uvedl totiž, že rozvojová pomoc musí do budoucna sloužit v zemích, odkud migranti do EU přicházejí, k vytváření takových podmínek, aby od těchto záměrů upouštěli. Má to být zejména vytváření pracovních míst, zajištění zdravotní péče, nabídka odborného či vyššího vzdělávání; výslovně v této souvislosti zmínil program Erasmus+.
„Můžeme pomoci vytvořit základ, abychom odradili mladé lidi, mladé rodiny od emigrace. Aby měli důvod zůstat a podílet se na rozvoji své země,“ prohlásil Síkela. Takto lze podle něj postupovat v zemích, se kterými najde EU společnou řeč, ať už jsou to země původu nebo tranzitu. U „nepřátelských režimů“ to ovšem nejde – tam bude třeba počkat, až se podmínky zlepší.
EU by však neměla podmiňovat rozvojovou pomoc ochotou chudých zemí bránit emigraci přijímat zpět v Evropě zamítnuté migranty; řada europoslanců právě to požadovala. „Když je necháme na holičkách, budou spolupracovat s našimi protivníky,“ upozornil Síkela.
„Musíme dokazovat, že společné projekty s námi se těmto zemím vyplatí.“ I tam, kde to oficiálně skutečně nejde – třeba v Afghánistánu nebo na Kubě – je třeba dodávat aspoň základní rozvojovou pomoc prostřednictvím nevládních organizací.
Napětí kolem Rwandy
Několik europoslanců, zejména z levicových a středopravicových lavic, ostře kritizovalo spolupráci EU s Rwandou, mimo jiné v oblasti těžby a zpracování vzácných kovů. Poukazovali na to, že Rwanda tyto suroviny ilegálně těží v sousedním Kongu (RDC), a to i za využití dětské práce.
Poslanec za francouzské Národní sdružení Thierry Mariani (Patrioti pro Evropu) se odvolal na zprávu OSN, podle níž krade Rwanda v sousední konžské provincii Kiwu suroviny, které pak prodává do EU, což je zločin.
Síkela zprvu namítal, že „to nebude tak dramatické“ – poukazoval na to, že spolupráce se Rwandou je příkladná, že to je jeden z dobrých partnerů EU v Africe a že se projekty s ní daří. Po následné slovní přestřelce však slíbil, že informace o porušování lidských práv rwandskými orgány prověří. „Podívám se na to. Mluvíte o zločinech, tak to musíme posoudit. Pokud je to tak, jak říkáte, pak dohody s nimi ukončíme,“ slíbil v odpovědi francouzskému poslanci.
Síkela přišel na řadu zhruba v polovině maratonu „grilování“ nominovaných eurokomisařů ve výborech Evropského parlamentu. Do středečního rána je absolvovalo 12 adeptů, přičemž pouze jeden, resp. jedna z nich, Jessica Roswallová ze Švédska, vyvolala vážnější pochybnosti europoslanců.
Zbývajících 11 bylo potvrzeno dvěma třetinami koordinátorů slyšení a mají již „své jisté“. Roswallovou, která neuměla řádně odpovědět na některé otázky, čekají zřejmě dodatečné písemné otázky europoslanců, případně opakované slyšení.
Zbývající „řadoví“ kandidáti na komisaře absolvují slyšení ve středu odpoledne a večer nebo ve čtvrtek. Příští týden v úterý pak přijde na řadu pět politiků nominovaných na výkonné místopředsedy Komise – Raffaele Fitto z Itálie, Roxana Mînzatuová z Rumunska, Stéphane Séjourné z Francie, Teresa Riberová ze Španělska, Henna Maria Virkunnenová z Finska. A uchazečka o post Vysokém představitelky pro zahraniční a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
