Zatímco Věra Jourová po deseti letech v Evropské komisi končí, Jozefa Síkelu čeká ve středu 6. listopadu náročné „grilovaní“ v Evropském parlamentu. Síkela by se v nové Evropské komisi měl starat o mezinárodní partnerství, o svých kvalitách ale ještě musí přesvědčit europoslance a jednoduché to mít nebude. V druhé části bilančního rozhovoru pro INFO.CZ jsme s Věrou Jourovou probrali, co obnáší práce eurokomisaře, jak se prosadit v komisi nebo jak je důležité vybrat si kompetentní spolupracovníky.
Rodí se právě nová komise a to je okamžik, kdy lidi přece jen trochu zajímá, jak tato instituce vlastně funguje. V Praze jsme vedli dlouhé debaty o portfoliu pro nového komisaře, mě však spíš zajímá, jaký vliv může komisař ze země, jako je Česko, mít mimo tento svůj rezort. Komise rozhoduje kolektivně. Takže vaši pečeť může teoreticky nést veškerá navržená legislativa?
Komisař, který se dobrovolně uzavře ve svém portfoliu anebo ve službách zájmům své země, bude působit jako totální nula. A k tomu ještě trapná nula, protože na okatá zastupování zájmů své země jsou tam opravdu všichni vysazení. Takový člověk prostě nedělá dobře svou práci. Prvoplánové hájení vlastní země je navíc považováno za nepřístojné.
Pokud však ten komisař bude renesanční osoba, která bude chtít ovlivňovat všechny politiky nebo většinu, může to činit a měl by. Může jít až tak daleko, že bude dělat veliké problémy kolegům například tím, že jim bude blokovat jejich návrhy. Nebo je rozčilovat vlastními návrhy, které nijak nesouvisejí s jeho portfoliem.
To je jasné. Ale vyžaduje to určitou odvahu, ba drzost. Děje se to?
Já jsem to udělala mockrát. Jenže jsem tam vždycky měla ten háček, že jsem měla na starost lidská práva. To je beranidlo, které se dostane skoro do všeho. Třeba i do Green Dealu, takže jsem upozorňovala, že musíme řešit jeho dopady na sociálně slabé vrstvy.
Na druhé straně to musíte dělat kvalifikovaně. Napadá mě například návrh směrnice o vyslaných pracovnících v dopravě, což bylo důležité pro Česko nebo další země našeho regionu. Nebo když se rozhodovalo o taxonomii v energetice. Pokud chcete oponovat, musíte si to oddřít. Mít dokonalé argumenty, nepůsobit diletantsky, a také si najít správné spojence. Pokud chcete prosadit změnu návrhu prezentovaného „kmenovým“ komisařem, musíte si zajistit podporu aspoň šesti nebo sedmi kolegů, aby to mělo tu potřebnou sílu. Pokud se ovšem nehlasuje…
Shánění spojenců je vlastně permanentní součástí té práce. Takže jako komisař opravdu nemůžete být solitér. A pokud máte ambice zasahovat do těch dalších portfolií, pak už vůbec ne. Někdy se musíte ozvat, i když neprosadíte svou. Například jsem byla jediná, kdo brojil v roce 2015 proti migračním kvótám. Argumentovala jsem, že to nepomůže, ale spíš uškodí, a bylo z toho velké mračení. Dnes si myslím, že někteří kolegové měli radost, že jsem to zvedla já. Nemuseli si pak sami pálit prsty.
O těchto postojích se novináři mnohdy nedozví...
V zásadě se nemá ze zasedání kolegia vynášet víc, než se řekne na tiskové konferenci. Ale je to na individuálních komisařích. Když se jednalo o taxonomii, tak jsme to řekli veřejně. Nebo si komisař vymíní, aby jeho odlišné stanovisko bylo uvedeno v zápisu ze schůze kolegia. Pak je to samozřejmě veřejné.
Byla jsem jediná, kdo v roce 2015 brojil proti migračním kvótám. Dnes si myslím, že někteří kolegové měli radost, že jsem to zvedla já.
