KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Někdy je vyloženě potřeba osvěžit si paměť, byť z toho může být slabším povahám úzko. Přesně tak působí rozhovor Andreje Babiše pro deník Právo. Nového v něm neřekl nic – ale připomněl nám, že neztratil nic z instinktu predátora, který chce všechno bezohledně pouze a jen pro sebe.
Nejprve tři klíčové výroky ze zmiňovaného rozhovoru:
„My říkáme voličům, dejte nám 40 nebo 45 procent hlasů, a nebudeme muset koalici skládat.“
„Nepřipadá v úvahu, že bychom je vzali do koalice. Nebudeme mít komunisty ve vládě. To absolutně vylučuju.“
„My s ODS nechceme, není pro nás přijatelná, a my pro ODS také ne.“
Andrej Babiš zklame málokdy: Co se v mládí naučil, to už potom nikdy nezapomněl. Metody, které si osvojil v byznyse, aplikuje i v politice. Minimálně v tom je konzistentní, jinak už ale v ničem.
Takže pokud něco říká nyní, rok před volbami, vůbec nic to nemusí znamenat pro vývoj po nich. Předseda hnutí ANO už mnohokrát dokázal, že si umí myslet odpoledne něco jiného než tentýž den ráno. Buďme tedy realisté.
K „bližnímu svému“ nepřistupuje jako k sobě rovnému – buď si ho chce podřídit, nebo zlikvidovat.
Přesto lze z výše citovaných výroků aspoň něco v náznacích vyčíst. Předně – v Babišových představách je optimální, když se nemusí o svou kořist s nikým dělit.
Stejně kořistnicky uvažuje o politice a českém státu, jemuž chce po volbách vládnout – pochopitelně sám. To ostatní je balast, kterého se zbaví, kdykoli to pro něj bude výhodné. Proto by byl rád, aby jeho hnutí obdrželo v příštích volbách nejmíň čtyřicet procent hlasů. Lépe ale ještě o něco víc.
Odtud také úvahy o případných koaličních partnerech. Což se samo o sobě zásadně příčí jeho nejen politickému, ale hlavně osobnostnímu nastavení a imaginaci. K bližnímu zásadně nepřistupuje jako k sobě rovnému partnerovi – buď ho chce zlikvidovat, případně po něm vyžaduje bezvýhradně podřízené postavení.
Odmítá koalici přes politický střed s ODS. Drží se přitom hesla, které mu ovšem u mnoha voličů dodává legitimitu – že nebýt zkorumpovaných tradičních politických stran, hnutí ANO by nikdy nezaložil.
Rétoricky odmítá i komunisty – nejspíš si nechce zprotivit tu část voličů, kteří by o volbě hnutí ANO uvažovali vždycky aspoň pět minut poté, co k nim na maloměsto už počtvrté během posledního roku dorazil nezničitelný Karel Havlíček. Také proto by ho, stejně jako Alenu Schillerovou (jak řekl také v tom rozhovoru), chtěl naklonovat.
Že Babiš s podporou komunistů už jednou vládl, ničemu pochopitelně nevadí. Příčinu to mělo prostou: nikdo jiný s ním vládnout přece nechtěl, vina jde tedy za ostatními. Z rozhovoru pro Právo je ovšem patrné, že se k něčemu podobnému jeho ambice upínají i tentokrát – cílem je v každém případě vládnout samostatně.
Scénáře jsou tedy v podstatě dva. První jsem už nastínil – aritmetickou většinu by mělo hnutí ANO. Druhou variantou je menšinová vláda s podporou nějaké další strany. S komunisty si to už vyzkoušel, nabízí se ale také SPD Tomia Okamury. S tou to pro změnu aktuálně testuje ve čtyřech krajích. Vyloučit úplně ze hry nejde ani Přísahu Roberta Šlachty.
Čili Babiš neříká nic nového, ale potvrzuje, že se lidi od jistého věku nemění. A že jemu vždycky šlo (a stále jde) pouze a jen o sebe. A taky že všechno myslí a dělá dobře, že má energii i nápady... a že všichni ostatní jsou amatéři, případně zkorumpované loutky kmotrů.
