Mediaci mohou efektivně využít i obce a kraje

Mediace jako alternativní způsob řešení životních situací představuje mediátorem řízený proces, který umožňuje věnovat se veliké škále problémů občanů. Podstatné je také to, že mediaci je možné využít i v rámci různých fází konfliktu, a to opakovaně. Často i tam, kde samotné soudní či správní rozhodnutí nepřineslo do situace účastníků řízení očekávaný klid a vyřešení jejich situace.

Potenciál mediace pro využití obcemi a kraji je tak opravdu veliký. Konkrétní způsoby, jakými může samospráva využívat mediaci, jsou především následující.

Mimosoudní řešení sporů má řadu výhod, jako je například finanční a časová úspora. Šetření rozpočtu je tak vítaným benefitem využití mediace. Mezi další hledisko patří časová úspora, protože mediační jednání je možné realizovat prakticky ihned, na rozdíl od soudního jednání, na které jeho účastníci často čekají i několik měsíců.

Z pohledu zapsaného mediátora vidím jako nejvhodnější využití mediace pro obec nebo kraj především všude tam, kde je zájem na dlouhodobě funkčních vztazích a trvalých řešeních. Mediace totiž strany orientuje k přechodu z problematické minulosti do budoucnosti. Nejedná se o formu terapie, ale o proces nalézání dohody, která bude dlouhodobě udržitelná a v zájmu obou stran. Mediací lze například řešit:

• Spory s nájemníky obecních bytů – i zde se dostáváme k zájmu stran na trvání takového vztahu a vnímáme jeho dlouhodobost. Spory ohledně způsobu užívání bytu, hrazení nájemného, opravy bytu a podobně mohou být efektivně řešeny právě v mediaci.

• Územní plánování – v tomto procesu má mediace nezastupitelný význam. Dobře vedená mediace totiž dokáže vytvořit prostředí pro efektivní dialog mezi účastníky. Zároveň je stranám mediace umožněno zohlednit i takové zájmy, kterým by nebyla v běžném územním řízení věnována pozornost. Jedná se zejména o takzvané nenárokové požadavky a zájmy.

• Zaměstnanecké spory – tak jako soukromé subjekty i obce a kraje jsou v postavení zaměstnavatele. Tím jsou nuceny řešit spory na vertikální úrovni zaměstnavatel – zaměstnanec, ale i horizontální pře mezi samotnými zaměstnanci. Nejasnosti v kompetencích, rozsah a způsob předávání informací, organizace a vztahy na pracovišti, ale i ukončení pracovního poměru, to vše bývá pravidelně obsahem pracovněprávních mediací.

• Spory obchodních korporací vlastněných obcí nebo krajem – samosprávy zřizují různé právnické osoby, které vstupují do obchodních vztahů obdobně jako soukromé subjekty. Z těch pak vyplývá velká škála možných sporů. Zmiňme například reklamace, podmínky dodání, platební podmínky, smluvní pokuty.

Spokojenost občanů vyplývá i z toho, jakou jim obec či kraj poskytují podporu při řešení jejich problémů. Některé samosprávy podporují vznik mediačních poraden na svém území, které tak vlastně představují jakousi formu sociální služby veřejnosti. Chod takové mediační kanceláře je financován z rozpočtu daného územního celku. Nejčastějšími problémy občanů, které lze v rámci mediace řešit, jsou:

• Sousedské spory – převážně jde o spory mezi jednotlivci, ale patří sem i konflikty mezi různými skupinami obyvatel. Není ani raritní, že spor, který započal mezi jednotlivci, se postupem času rozšíří a prohloubí na širší okolí, kdy například jeden soused hledá spojence ve svém okolí proti jinému sousedovi.

• Přestupková řízení – právě vyhrocené sousedské spory jsou také velmi často předmětem přestupkových řízení na úrovni místní samosprávy.

• Rodinné spory – nemají až tolik vazbu na pobyt obyvatel právě na území obce, ale týkají se běžného života občanů, kteří se s nimi musí vypořádat. Typický je rozpad vztahů a s tím související péče o děti, vypořádání majetku a případné stěhování. Dále také mezigenerační spory související s převody majetků a péčí o starší členy domácnosti. Všude tam občané vítají možnost pomoci v podobě bezplatných služeb mediátora, které v převážné většině upřednostňují před soudním řešením. Právě zde totiž nejčastěji platí, že ačkoliv někdo podal žalobu nebo jiný návrh, soudit se vlastně nechce.

Výhodou vzniku mediační kanceláře pro občany je vytvoření prostoru pro respektující komunikaci za přítomnosti třetí nestranné osoby – mediátora, který však na rozdíl od zaměstnanců obce či kraje nemá žádnou rozhodovací pravomoc. To, že občané ví, že tato osoba jejich záležitost nebude a ani nemůže rozhodovat, jim dává pocit jistoty a bezpečí, a proto se na mediaci projevují otevřeněji a beze strachu, že by cokoliv mohlo být využito proti nim.

V tomto smyslu je třeba připomenout, že po celou dobu mediace o předmětu sporu rozhodují pouze a výlučně jeho strany. Mediace je totiž založena na přesvědčení, že nikdo nezná situaci lépe než její aktéři, a proto ji i oni dokáží nejlépe sami vyřešit. Tím, že výsledkem mediace by měla být dohoda win – win, neodchází z mediace jedna strana jako vítěz a druhá strana jako poražený.

Pokud obce nemá dostatek finančních prostředků na zřízení vlastní mediační kanceláře, lze uvažovat o možnosti, kdy je zřízena sdružením obcí.

Mediace může mít i preventivní charakter a znalost mediačních technik zaměstnanci obce, kteří přichází do kontaktu s občany, může mít výrazný podíl k zabránění eskalace konfliktu a destrukci vztahů mezi účastníky. Je totiž třeba si uvědomit, že problém není v tom, že mezi stranami vznikl konflikt, problémem se stává způsob jeho řešení.

Povědomí o mediaci, tedy o tom, co to mediace je, na jakých principech je založená, jak probíhá, pro jaké případy je vhodná či kde a jak vyhledat mediátora, je praktické zařadit do informačních manuálů pro řešení životních situací občanů, které jsou často dostupné například na internetových stránkách obce/kraje.

Cílem tohoto článku bylo přiblížit široké spektrum možností pro využití mediace obcemi a kraji při výkonu samosprávy. Moderní samospráva dbá na efektivní řešení vlastních sporů stejně jako na účinnou pomoc obyvatelům obce při řešení jejich vlastních problémů. Mediace jako asistované vyjednávání takový způsob řešení představuje. Stoupající zájem ze strany obcí a krajů tento závěr jen potvrzuje.