PRÁVNÍ SERVIS | Návrh nového stavebního zákona, který vznikl za Babišovy vlády, byl podle odborníků ucelenější, přehlednější a měl větší potenciál přinést zásadní změny. Verze, která nabyla účinnosti 1. července, ale nakonec také přináší novinky, které mohou stavební řízení zrychlit. „Hlavní předností je zpřehlednění povolovacích procesů a digitalizace,“ říká advokátka Vendula Nejedlá z právní kanceláře Z/C/H Legal.
Od 1. července vstoupil v platnost nový stavební zákon. Hlavním cílem má být zjednodušení a zrychlení stavebního řízení. Může aktuální znění dlouho očekávané normy tento cíl naplnit?
Jsem raději opatrným optimistou než škarohlídem, a proto odpovím, že částečně může, a to zejména díky sjednocení územního a stavebního řízení do jednoho řízení o povolení záměru a dále díky zamezení často kritizovanému rozhodovacímu ping-pongu mezi stavebními úřady prvního stupně a odvolacími stavebními úřady.
To znamená, že odvolací stavební úřady už nebudou mít možnost rozhodnout o odvolání tak, že věc vrátí zpět prvostupňovému úřadu k novému rozhodnutí, ale budou muset případně vady ve verdiktu prvostupňového orgánu samy napravit a rozhodnutí změnit. Dalším aspektem, který by měl přinést zjednodušení a zrychlení povolovacích procesů, je bezpochyby digitalizace.
V čem vidíte hlavní přednosti konečné podoby zákona?
Jsou to zmíněné zpřehlednění povolovacích procesů a digitalizace. Je však potřeba aby si vše řádně „sedlo“, všechny strany se v nové struktuře naučily pohybovat a byly vychytány všechny mouchy, které nutně provázejí zavedení každé větší změny.
Pozitivní je rovněž například zrušení povinného závazného stanoviska orgánu územního plánování, které často zdržovalo povolovací proces, zavedení takzvané předběžné informace nebo třeba povinnost bezplatného zpřístupnění technických norem tam, kde na ně odkazují prováděcí vyhlášky.
Došlo také k liberalizaci některých požadavků hmotného stavebního práva – jako jeden příklad za všechny lze zmínit zmírnění požadavku na počet parkovacích stání – nebo přesunutí některých typů staveb do kategorie nevyžadující povolení.
Jestli si stavebníci na něco stěžují, je to obíhání úřadů a shánění razítek. Nově si mohou stavební úřady u hasičů, památkářů, vodoprávních úřadů a dalších dotčených orgánů samy vyžádat chybějící vyjádření či stanoviska. Mají ale nějakou motivaci to opravdu dělat?
Pokud otázka směřuje na motivaci stavebních úřadů, pak zákon hovoří jasně – není-li součástí žádosti požadované vyjádření nebo závazné stanovisko, vyžádá si ho stavební orgán u dotčeného orgánu sám. Ze strany stavebního úřadu se tedy jedná o povinnost.
Pokud však otázka směřuje na motivaci stavebníků nechat zajištění těchto podkladových vyjádření a stanovisek na stavebním úřadu, tady věc již tak jednoduchá není. Dokážu si dobře představit, že to může dobře fungovat u drobných záměrů neprofesionálních stavebníků. Profesionální projektanti komplikovanějších záměrů si zřejmě stále budou zajišťovat stanoviska sami, aby případně mohli předem reagovat na požadavky dotčených orgánů.
Pokud jde o slibovanou digitalizaci stavebního řízení, ukázalo se, že stát není připraven. Je to omluvitelné vzhledem k tomu, jak dlouho se norma chystala?
V posledních týdnech jsme sledovali, jak ministerstvo s vypětím všech sil spustilo k 1. červenci portál stavebníka a dokonce i národní geoportál územního plánování. Vzhledem k tomu, že málokdo doufal, že se to k danému termínu vůbec stihne, to lze považovat za úspěch.
Bohužel zaznamenávám mnoho negativních reakcí na nedostatečnou proškolenost, ať už na straně stavebních úřadů, nebo na straně projektantů. K obecné veřejnosti se před spuštěním nedostaly informace téměř žádné.
Rovněž nejsou dostupné nebo nefungují některé funkce těchto digitalizačních nástrojů. Jestli je to omluvitelné či nikoliv, není otázka pro právníka. Digitalizace je však konečně tady, skýtá skvělé možnosti a je třeba naučit se s nimi pracovat a vyladit nedokonalosti.
Jak coby právnička hodnotíte celý proces, kdy se norma prosazená ještě Babišovou vládou po nástupu nynějšího vládního kabinetu další roky předělávala, a to pokud je mi známo cestou dva kroky zpět a pak zase jeden vpřed?
Agenda stavebního zákona je extrémně složitý obor, který kombinuje prvky právní i technické a klade velké nároky na odbornost všech zúčastněných stran. Rovněž je třeba zahrnout a vyvážit často zcela protichůdné zájmy investorů, obcí, sousedů a dalších subjektů a také orgánů, které zajišťují ochranu důležitých veřejných zájmů, jako je životní prostředí, památková ochrana, bezpečnost staveb, urbanismus a mnoha dalších.
Je tedy pochopitelné, že je těžké připravit zákon, který bude vyhovovat všem, tedy bude dostatečně přehledný, jednoduchý a umožní rychlé povolování, ale zároveň zohlední všechny potřebné aspekty.
Jisté je, že bylo třeba udělat krok vpřed směrem k modernímu stavebnímu kodexu. Nový stavební zákon se tímto směrem vydává. Jistě, mohl být o něco ambicióznější, ale na druhou stranu je dobře, že jeho účinná verze byla schválena napříč politickým spektrem, což doufejme zajistí, že nebude hned překotně měněn a budeme mít prostor se s novou úpravou sžít.
Kdybyste měla porovnat návrh Babišovy vlády a současný zákon, který by to u vás takříkajíc vyhrál?
Napříč odbornou veřejností panuje spíše shoda v tom, že původní návrh zákona byl kvalitnější, ucelenější, přehlednější a měl větší potenciál přinést zásadní změny. Otázkou zůstává, jestli nebyl ambiciózní až příliš a jestli, pokud by původní verze nebyla ještě před nabytím účinnosti novelizována, bychom dnes nebyli v situaci dalšího odkladu účinnosti.
Z původně schváleného znění vypadla jedna podstatná změna, a to oddělení stavební správy od obcí, kdy měla vzniknout samostatná soustava stavebních úřadů zastřešených Nejvyšším stavebním úřadem. Je dobře, že tato změna nakonec zmizela v propadlišti dějin?
Myšlenka oddělení stavební správy od obcí a vytvoření soustavy stavebních úřadů na podobném principu, jako jsou organizovány například katastrální úřady, je podle mě správná. Tento model by zajistil eliminaci rizika systémové podjatosti a také jednotné metodické vedení rozhodovací praxe úřadů.
Je nějaká přelomová novinka, o níž se tolik nemluví, ale která naopak ve stavebním zákoně proti původně schválené podobě přibyla?
Mezi většími novinkami oproti původně schválené verzi zákona bych zmínila nový Dopravní a energetický stavební úřad a jednotné environmentální stanovisko, přičemž obě novinky jsou takovou kompromisní verzí svých původně schválených ctižádostivějších variant.
Namísto soustavy stavebních úřadů v čele s Nejvyšším stavebním úřadem tak máme alespoň nový Dopravní a energetický stavební úřad, kterému byla přidělena agenda prvostupňového rozhodování o vyhrazených stavbách, jimiž jsou například dálnice, dráhy nebo větší výrobny elektřiny.
Dále namísto integrace dotčených orgánů přímo do stavebních úřadů tu máme alespoň částečnou integraci podkladových správních aktů v oblasti životního prostředí do jednoho stanoviska, které bude nazýváno jednotné environmentální stanovisko. Bude tak možné vyřídit vynětí ze zemědělského půdního fondu, kácení dřevin, výjimku ze zákazu u zvláštně chráněných druhů a další ze zákonem vyjmenovaných situací jedním úkonem.
Kdybyste měla moc v novém zákoně něco změnit podle svého, jakou úpravu byste provedla?
Asi bych znovu zrevidovala možnost integrace stanovisek dotčených orgánů do rozhodování stavebních úřadů a také bych se zamyslela nad přidáním pevných lhůt pro vydávání správních aktů tak, aby se snížila administrativní zátěž na straně stavebníků a aby jim byla dána jistota, kdy bude jejich záležitost vyřízena.
Na místě by možná bylo i zpřehlednění procesů územního plánování. Je však brzy nyní nový zákon měnit, ačkoli se drobně novelizoval již několikrát i po velké novele. Jedna věc je znění zákona a druhá věc je jeho samotná aplikace. Až ta nám ukáže, které oblasti jsou v praxi nejvíce problematické.
Z/C/H Legal
V rozhovoru odpovídala Vendula Nejedlá, advokátka advokátní kanceláře Z/C/H Legal, která je partnerem rubriky Právní servis na INFO.CZ a garantem oblastí nemovitostí a litigací.
