Nejhlasitěji křičí ti, kteří berou nejvíc. Stávka zaměstnanců Škodovky je nemravná

Zaměstnanci největší české automobilky Škoda sdružení v odborovém svazu KOVO demonstrují veřejně svoji „bídu“ vzdor rekordním zlepšením mzdových podmínek několik let po sobě. 

„Přestože mzdy silně rostly i v předchozích letech, přestože firma Škoda má za sebou tři dlouhé roky, kdy obrovské množství směn muselo být zrušeno a mnozí zaměstnanci trávili tisíce hodin plně zaplacené doma a přestože firma nadále čelí bezprecedentním překážkám, se podařilo vyjednat impozantní růst mezd,“ hlásal 6. dubna tohoto roku vítězoslavně týdeník Škodovácký odborář redigovaný předsedou závodní odborové organizace Jaroslavem Povšíkem. 

Ve Škodě Auto mají odbory především díky jeho dlouhodobé úspěšné činnosti tradičně velké slovo a automobilka, tedy všechny její tři závody, patří k nejpopulárnějším zaměstnavatelům v zemi. Povšík, který ve firmě působí od roku 1977 a odbory vede už 26 let, má „pod čepicí“ a generace zaměstnanců automobilky mu mohou být vděčny za to, jaké podmínky dnes ve Škodě mají. 

Šéfové to s ním naopak neměli nikdy lehké. „Až se rozzlobíme, zastavíme pásy,“ prohlásil Povšík v roce 2020 při komentování spekulací o možném přesunu výroby některých modelů do zahraničních závodů a budoucím směřování firmy vůbec. 

Mít nad sebou takového „pantátu“ je pro škodováky doslova k nezaplacení a nelze než jim dobré pracovní podmínky z celého srdce přát. Přesto, nebo spíše právě proto se vkrádá myšlenka, že chování škodováckých odborů by snad bylo možné souhrnně pojmenovat zhruba jako jistou „nenažranost“ a zároveň bezohlednost a nesolidárnost s ostatními zaměstnanci českých firem a institucí, neřkuli živnostníky.

Zaměstnanec Škody Auto se totiž v porovnání s jinými skutečně nemá zle. V rámci kolektivní smlouvy uzavřené letos v dubnu se odborům na další tři roky podařilo zaměstnancům vyjednat mimořádné podmínky – navzdory tomu, že počínaje covidovou krizí, přes tu „čipovou“ až po krizi ukrajinskou a emisní, neprožívá Škodovka zrovna růžové roky. 

Současná kolektivní smlouva platí do 31. 3. 2026, nicméně škodováci každoročně uzavírají dodatky, které se týkají mzdových tarifů a sociální podpory. Automobilka vyplácí nad rámec běžných mezd a příplatků také další odměny. 

Pestrá nadílka byla naplánována například na letošní květen. Nad rámec běžné mzdy zahrnovala variabilní bonus za loňské výsledky 33 tisíc Kč, prémii 15 tisíc Kč a inflační příplatek 4 tisíce Kč. Plus jako⁠ „připomínku výročí“, že se před 30 lety spojily Škoda a Volkswagen, jednorázovou platbu 13 tisíc Kč. 

Škoda ve výsledcích posledního kolektivního vyjednávání nezmiňuje osobní ohodnocení, které jinak vypočítává jako 15,3 % mzdových tarifů (aktuálně tedy 5 247 až 11 023 Kč), zaměstnanci dostávají také 1 600 Kč měsíčně na penzijní spoření. Čistě na mzdách si tak zaměstnanci jedné z největších českých firem aktuálně přijdou podle své tarifní třídy v průměru mezi 34 294 a 72 040 korunami, střed mezi těmito částkami představuje 53 167 Kč.

„Mzdové požadavky zaměstnanců jdou strmě nahoru v důsledku rostoucích životních nákladů. Některé firmy trend stíhají a lidi přeplácejí, aby si zajistily dostatek zaměstnanců pro běžící projekty či rozjezd výroby po pandemii,“ řekl letos v květnu deníku E15 manažer náboru a marketingu personální společnosti ManpowerGroup Jiří Halbrštát.

„Vyzýváme zaměstnance, aby se v maximální možné míře zapojili 27. listopadu do stávky a podpořili tak odpor proti krokům vlády, která místo chytrého řešení na straně výdajů přebujelého byrokratického státu hledá nové příjmy na straně odírání zaměstnanců a jejich rodin. Zaměstnance, děti a seniory totiž může jednoduše šmahem okrást stržením dalších částek z výplaty, zvýšením daní, osekáním benefitů a dalšími kroky, které byly schváleny,“ bouří Povšík na stránkách aktuálního Škodováckého odboráře. 

Slovo bylo samozřejmě dáno také „pracujícímu lidu“. Na dotaz redakce periodika, proč se připojí k pondělní stávce, odpověděl zaměstnanec Michal Řídký těmito slovy: „Protože nesouhlasím s politikou toho lháře Fialy a jeho poskoků z pětidemolice.“

„Je třeba se zapojit v co největším počtu a ukázat sílu odborů ve Škoda Auto. Účast již přislíbila i členka představenstva za oblast ‚Lidé a kultura‘ Maren Gräf spolu s kolegy. Není se tedy čeho obávat a zaměstnanci by měli práci přerušit a v hojném počtu se účastnit protestní akce,“ nabádá k účasti Škodovácký odborář.

K protestní stávce se připojí i zaměstnanci dalších velkých průmyslových podniků jako Vítkovice Steel nebo Třinecké železárny. Ani tyto podniky se ale ke svým zaměstnancům v posledním období nechovají zrovna macešsky. Tak například v posledně jmenované firmě vzrostla od roku 2023 průměrná mzda z loňských 38 353 na 39 710 korun. „Pokud firma splní plánovaný hospodářský výsledek, díky mimořádným odměnám by pak průměrná mzda zaměstnance Třineckých železáren mohla překročit 40 tisíc korun.“ 

Podporu stávce avizovali také odboráři z automobilky Hyundai, ale výrobu zastavovat nebudou, stejně jako pracovníci kopřivnické Tatry. Nošovický závod automobilky Hyundai například od dubna zvýšil základní mzdy v průměru o 11,7 %, od příštího roku o dalších 7,8 %. Součástí dohody je i nárok na bonusy v celkové výši čtyřiceti tisíc. 

Průměrný měsíční výdělek v dělnických pozicích ve slezské továrně loni činil 47 518 korun. Kolínský závod Toyoty ukončil letošní kolektivní vyjednávání o mzdách dohodou o jejich navýšení v roce 2023 o 17,1 % a k tomu na konci loňského roku vyplatila firma zaměstnancům jednorázový příspěvek 10 tisíc korun na zmírnění dopadů inflace. Zaměstnanci polabské automobilky se ke stávce nepřipojili i s ohledem na neplánované odstávky během léta a s tím spojeným skluzem výroby.

Není účelem těchto řádek vyjadřovat nepřejícnost důstojné životní úrovni zaměstnancům toho či onoho podniku. Snad jen jde o jakési „přizdvižení“ obočí nad rétorikou lidí, kteří si nevidí do úst a ve své vlastní negativistické bublině neohrožených a pokryteckých odborářů jednoduše ignorují fakta, že naši zemi v posledních letech stíhá jedna krize za druhou a objektivně na tom fakt není dobře. Zvláště nevkusné je potom spojování pondělní stávky s přelomovou generální stávkou, která se odehrála 27. listopadu před 34 lety. Ne, s ideály sametové revoluce nemá pondělní hysterický protest opravdu nic společného. 

Zhruba milion stávkujících, z celkových zhruba 4 milionů zaměstnanců v ČR, vůbec není schopno dohlédnout existenčních potíží, s jakými se dnes a denně potýkají drobní živnostníci a podnikatelé, hospodští, uklízečky či dýdžejové (vzpomínáte si ještě na kultovní píseň „Stávka dýdžejů“ z 90. let?), kterých se žádné zaměstnanecké benefity netýkají a nesou veškerá rizika sami – třeba i proto, že dostat dnes důstojné zaměstnání na HPP je skutečný luxus. 

Mám současně obavy, aby si vedení Škody Auto a dalších podniků svou velkorysou sociální politikou v době všeobecného utahování opasků nezadělalo ještě na větší problémy, než ve kterých se už nachází. Bolelo by nás to všechny. 

Snad jednou situace nedojde tak daleko, jako to popisuje proslulá scéna z Majora Zemana pojednávající v díle z roku 1948 o kritických únorových dnech: „Jsou to naše zbraně (auta, ocelové ingoty...), my jsme si je vyrobili...,“ vmetou tam dělníci do tváře majiteli továrny domáhajícího se vstupu do vlastního podniku.