KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Nespokojenost s ekonomicko-politickou situací v zemi by se dala krájet. A důvody k tomu jsou u mnohých oprávněné, ovšem nedomyšlené do nejzazších důsledků. Jak vyplývá z nejnovějšího průzkumu CVVM, většina nespokojených občanů žádá Fialovu vládu, aby už konečně „začala konat“. Což je paradoxní, neboť vláda koná a vykonala mnohé. Jenže svými aktivitami naráží na odpor a především na „vnější“ limity, jež vytvářejí uzavřený, až téměř bludný kruh.
Více než 70 procent respondentů průzkumu CVVM považuje za „velmi naléhavé“, aby se vláda vypořádala s propadem veřejných financí. Zajistit dostatek energetických zdrojů požaduje 63 % lidí, stejně naléhavě žádá 62 % obyvatel řešit sociální otázky a 59 % respondentů sní o zásadním zlepšení fungování hospodářství a politické situace.
To vše působí jako „třešinka na dortu“ k vyhroceně kritickým „síťovým“ diskusím, z nichž ponejvíce vyčnívá názor o tuzemské vládě, „která škodí zemi“ či o státu bez reálně existujícího silného „lídrovství“...
Přitom je objektivní realitou, že se současná vláda aktivně snaží o nápravu všeho myslitelného i nemyslitelného a při tom hýří rozličnými, typicky kompenzačními opatřeními. Bohužel však neexistuje žádná jednoduchá či dokonce bezbolestná cesta ke zlepšení situace.
Současné volání po aktivnějším „konání vlády“ je ovšem částečně dáno nedomýšlením důsledků a podceňováním rezistence i setrvačnosti systému, který se navíc nečekaně ocitl v prostředí zásadního ovlivňování naší země vnějšími tlaky.
Dědictví hýřivé minulosti
Velká část kroků stávající státní exekutivy má dvojznačné dopady: něčemu pomohou, ale něčemu naopak ublíží. Každá akce ve sféře veřejných financí nutně vyvolává reakci. Jenomže „karty“ státního rozpočtu, parametrů ekonomiky a veškerých dalších okolností jsou nyní rozdány tak nešťastně, že ani sebelepší kouzelník-eskamotér nemůže přijít s řešením, které by bylo pozitivní pro všechny. A v tom je kardinální překážka, aby veřejnost mohla být v dominantní míře spokojena s (ne)konáním Fialovy vlády.
Je snad každému zřejmé – a suchá ekonomická data to potvrzují –, že pětikoaliční vláda nepřinesla zemi „ráj“ a že situace v Česku je na hony vzdálena vysněnému ideálu. A to zejména z důvodu inflace, stagnace ekonomiky a energetické „drahotní krize“.
Zapomíná se však na to, že inflaci v zemi „dynamicky rozběhla“ vláda Andreje Babiše. Vždyť už v listopadu 2021 (poslední měsíc vlády ANO) v rámci rostoucího trendu dosáhla inflace v Česku hodnoty šesti procent, což není až tak odlišné od současné „Fialovy inflace“.
Energetickou krizi zažehla a nadále „přiživuje“ klimatická politika EU, ruská vojenská invaze na Ukrajinu ji pouze prohloubila a zrychlila. V zájmu objektivity je nutné připomenout daší „tvrdá čísla“ – Babišova vláda v roce 2021 dopustila rozpočtový deficit 420 miliard korun.“
