KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Na první pohled to vypadá jako výborná zpráva. Státní rozpočet skončil skoro přesně tak, jak si vláda Petra Fialy naplánovala a nechala schválit ve Sněmovně. Schodek státního rozpočtu za loňský rok dosáhl 288,5 miliardy, což je skoro přesná trefa do schválených 295 miliard. Přesnější je ale používat výsledek, od něhož se odečtou peníze z Evropské unie, které se přes státní rozpočet jen přerozdělují. Bez nich je deficit 299 miliard. I tak skoro přesná trefa. Ještě v polovině roku to přitom podle průběžných měsíčních výsledků vypadalo, že schodek by se mohl dostat až nad 400 miliard korun.
Tento scénář nakonec odvrátil velmi vysoký výběr daní z příjmů. To může na první pohled ve stagnující, až upadající ekonomice vypadat překvapivě. Jenže míra zisků je tady přesto jedna z nejvyšších v celé Evropské unii. A to znamená, že z těch zisků firmy zaplatily i rekordní daně. Samozřejmě roli hraje také vysoká inflace, která přirozeně s cenami zvedala inkaso daní.
Celkově na daních stát vybral o 148 miliard korun více než v roce 2022. To je navýšení o 18,7 procenta. Výnosy z daní stoupaly ještě rychleji než inflace. Nejvíce se zvýšil výběr daní od firem. Na dani z příjmu právnických osob stát vybral o 50 miliard korun více než v předchozím roce. Dalších 58 miliard inkasoval na dani z mimořádných zisků. Tady zaplatila největší část elektrárenská firma ČEZ.
Navzdory pokračujícímu pádu reálných platů výrazně vzrostly i daně z příjmů fyzických osob. Ty se zvýšily oproti předchozímu roku o 20,4 procent. Celkově se vybralo o 25 miliard korun víc než před rokem. To je opět růst vyšší než inflace.
Zjednodušeně by se dalo říct, že inflace pomáhá státu k vyšším příjmům. U nás ale ty příjmy rostly ještě rychleji než inflace. Především díky vysokým ziskům firem. Právě to z velké části zachránilo rozpočet před výrazně větším schodkem, k němuž státní pokladna směřovala v průběhu roku.
Oproti očekávání nakonec skončil výrazně lépe i vládní zásah proti drahým energiím, kdy stát dotoval ceny nad stropy. Proti tomu postavil daň z neočekávaných zisků a odvody z vysokých cen elektřiny. Celkové skóre této mimořádné operace v energetice je minus 18,2 miliardy korun. Na kompenzace cen pro lidi a firmy stát utratil 76,1 miliardy korun. Na mimořádných daních a odvodech od firem vybral 57,9 miliardy korun.
Vysoké daně jsou tím, co vylepšilo rozpočet přirozeně. K lepšímu výsledku si ale kabinet pomohl i vyvedením některých výdajů mimo rozpočet. Konkrétně do Státního fondu dopravní infrastruktury. Ten si plánoval půjčit 30 miliard korun, nakonec to bylo jen 18 miliard. O tuto částku je ale přirozeně schodek vyšší.
Národní rozpočtová rada v čele s Mojmírem Hamplem už upozornila, že samotné mediálně ostře sledované číslo státního rozpočtu se nedá srovnávat s těmi předchozími. Právě proto, že vláda část výdajů vyvedla z rozpočtu ven.
Není to novinka. Je to letitý trik, jak si opticky schodek snížit a dostat miliardy korun mimo přímou kontrolu Sněmovny, která schvaluje rozpočet. Průkopníkem vyvádění peněz mimo rozpočet byla vláda premiéra Miloše Zemana. Ta zřídila už v roce 2000 v časech opoziční smlouvy státní fondy bydlení a právě dopravní infrastruktury. Oba tehdy financovala hlavně tím, že utrácela peníze z privatizací.
Vyvádění peněz mimo rozpočty a výroba skrytých dluhů jsou evropským trendem. Naposledy k němu připoutalo pozornost Německo, kde ústavní soud zakázal vládě utratit 60 miliard euro (1 500 miliard korun) ze speciálního fondu původně určeného na mírnění následků covidu. Vláda Olafa Scholze chtěla těmito prostředky kompenzovat drahou elektřinu.
Soudci však konstatovali, že jde o porušení dluhové brzdy, která je součástí německé ústavy. Podle ní nesmí být aktuální schodek vyšší než 0,35 procenta HDP. S vytažením kompenzací za elektřinu mimo rozpočet už byla tato laťka překonána. Scholzův kabinet musel na poslední chvíli vyškrtávat z rozpočtu desítky miliard euro včetně dotací, což popíchlo německé zemědělce k blokádám na silnicích.
Fond, který napadli ústavní soudci, ale nebyl zdaleka jediný. Německo má mimo rozpočet celkem 29 fondů, přes které utrácí 869 miliard euro (21 725 miliard korun). Jen menší část z nich dovolují verdikty ústavního soudu používat tak, aby to nebylo považováno za vyvádění útrat mimo dluhovou brzdu.
Pro letošní rok slibuje česká vláda schodek 252 miliard korun. Největším rizikem jsou ale peníze, které v tomto schodku započteny nejsou. Tím prvním jsou už zmiňované skryté dluhy v mimorozpočtových fondech.
Národní rozpočtová rada vedená Mojmírem Hamplem, stejně jako Nejvyšší kontrolní úřad, pravidelně prověřující hospodaření státu upozorňují ještě na jedno riziko. Ministerstva si mohou do dalšího roku převádět výdaje, které nestihla utratit.
Byla to před lety rozumná reakce na horečné prosincové nákupy, kdy se každý bezhlavě snažil před koncem roku utratit, co se dalo, jen aby ty peníze nemusel vracet. Tak přišla možnost je převést. Jenže v roce, kdy se nakonec utratí, se zvedne schodek, aniž nad tím má kdokoliv kontrolu. Jen do letošního roku si ministerstva převedla 130 miliard, které nezvládla utratit.
I když dáme stranou různé jednorázové příjmy, bez nichž by byl schodek rozpočtu o desítky miliard vyšší, vidíme, že to největší riziko, že dluhy budou růst výrazně rychleji, než vidíme v mediálně ostře sledovaném rozpočtu, jsou vyvádění útrat mimo rozpočet a neutracené desítky miliard převáděné z roku na rok.
