KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Marian Jurečka se zamotal do vysvětlování „večírkové aféry“. Po pravdě řečeno by besídka s úředníky ministerstva práce a sociálních věcí nestála za řeč. V den oné tragické střelby se předvánočních setkání uskutečnilo mnoho. Z tohoto se stalo politikum prvořadé důležitosti jen kvůli neobratnosti vicepremiéra. Ale jen na pár dní. Proč? Protože lidovci nejsou „teď hned“ připraveni měnit předsedu.
Celý příběh „párty v nesprávný čas“ má tři roviny: Nešťastný souběh předem naplánované akce s nejhorší masovou vraždou v dějinách České republiky. Sérii nepovedených vyjádření ministra Jurečky. A nakonec, ale vůbec ne v poslední řadě, skutečnost, že nejde o řadového ministra, ale o vicepremiéra a předsedu jedné z koaličních stran.
To první byla smůla, to druhé hloupost, to třetí politická realita. Vezměme to popořadě a vysvětleme si, proč šéf jednoho z momentálně nejsložitějších resortů zůstává na svém místě.
Předvánoční setkání se zaměstnanci neslouží ministrovi k tomu, aby se pobavil. Je to spíše společenská povinnost a slušnost vůči těm, kteří pro něj pracují a nemají jinak moc možnost se s ním vidět – rozhodně ne během neformální příležitosti.
Aspoň jednou v roce by jim měl ukázat, že se nad ně nepovyšuje, nestraní se jich a posílit tím takového ducha (ostatně podobné je to v soukromých firmách). Měl se večírek ukončit okamžitě poté, kdy přišly zprávy o vraždě více než desítky lidí? To je otázka…
Kdyby si Jurečka vzal slovo a všem přítomným oznámil, že se musejí ihned rozejít, mnozí by to jistě mohli chápat jako papalášské chování. Rozhodně by si tím u zaměstnanců státní správy (na jejichž bedrech leží těžký úkol přičinit se o uchování sociálního smíru) nezískal sympatie.
Nicméně jistě je legitimní názor, že vše mělo skončit nejpozději se začátkem mimořádného zasedání vlády a ministr sám se nejspíše měl z večírku omluvit dříve. Akce však trvala ještě po půlnoci, a to i za účasti ministra, který se na ni vrátil.
Byla to chyba? Zcela jistě. Je to objektivní důvod k odchodu Jurečky z kabinetu? Zcela jistě ne. Zpětně je každý moudrý, ale když musíte reagovat rychle, ne vždy se rozhodnete správně.
Spravila by to rychlá omluva a pravdivé vysvětlení hned na první pokus. Ani jedno se vicepremiérovi nepodařilo. Což je věc, která se s předsedou KDU-ČSL potáhne. Ale než hodíme kamenem, zkusme si představit, že bychom se ocitli v jeho kůži.
Za mě je nejhorší to neustálé měnění výpovědí. Právě tohle udělalo z nepříjemnosti politickou aféru.
Vzpomeňme si, jak skončil Stanislav Gross, do té doby populární premiér. Nemusel by odcházet ze Strakovy akademie, kdyby se při vysvětlování okolností financování koupě svého bytu nezamotal do pavučiny lží a zcela se tím neztrapnil.
Něco podobného se „povedlo“ i Marianu Jurečkovi. Na rozdíl od tehdejšího předsedy ČSSD měl ovšem to štěstí, že ho k odstoupení nevyzval nikdo z koaličních partnerů.
