Matthew Perry se utopil ve vířivce. Úřad koronera uvedl, že stanovení příčiny smrti bylo „odloženo“, čeká na se toxikologickou zprávu. Ale přiznejme si na rovinu – nejspíš jen opravdu nepatrná menšina jeho fanoušků věří, že by se v těle představitele Chandlera ze seriálu Přátelé nenašly žádné psychoaktivní látky. Ukazuje to ovšem na daleko hlubší než „osobní problém“ Matthewa Perryho i řady dalších exponovaných celebrit, který má své prapůvodní kořeny již v americké občanské válce.
Oblíbený herec se netajil osobními démony, mezi něž patřilo užívání alkoholu, drog i nejrůznějších léků. V roce 2015 v rozhovoru pro The Hollywood Reporter prohlásil: „Nemůžete mít problém s drogami 30 let a pak očekávat, že ho vyřešíte za 28 dní.“ Jisté ale je, že se jeho problémy „definitivně vyřešily“ před pár dny, osmadvacátého října.
Pokaždé, když na předávkování nejrůznějšími psychofarmaky zemře nějaká celebrita, rozproudí se diskuse na téma zneužívání léků na předpis. Podle zpráv od koronerů se skoro zdá, že se některé celebrity ve svých divokých experimentech snaží dosáhnout optimálního mixu legálních i zakázaných látek, po nichž nebudou „ani málo, ani moc, prostě tak akorát“, aby mohli vyrazit na večírek nebo odehrát koncert.
Stačí citovat z úmrtních zpráv jiných celebrit...
Marilyn Monroe: velké množství pentobarbitalu a chloralhydrátu. Předpokládalo se, že její „nafialovělé tlusté střevo“ bylo projevem zánětlivé reakce na barbituráty. Ty si herečka pravděpodobně aplikovala „per rectum“ formou klystýru, který jinak běžně praktikovala v rámci udržování štíhlé linie.
Elvis Presley: V jeho těle nalezly laboratorní testy celkem 14 psychoaktivních i jiných „léčivých“ látek včetně kodeinu (v desetinásobku terapeutické hladiny), metakvalonu (v toxickém množství), morfinu, meperidinu, ethchlorvynolu, diazepamu a několika barbiturátů. Je zdokumentováno, že Elvis den před svou smrtí navštívil svého zubaře, aby si u něj vyzvedl kodein. Od svého osobního lékaře „Dr. Nicka” pak dostal šest tablet hydromorfonu, opioidu s mnohem vyšším a rychlejším účinkem, než jaký má morfin. Ten samý den obdržel ještě tři balíčky se směsí léků předepsaných na celé turné. Víc nebylo třeba.
Mimochodem Elvisův lékař, George C. Nichopoulos přezdívaný Dr. Nick, byl proslulý svými – zaobaleně řečeno – velmi nestandardními léčebnými postupy. V roce 1980 byl obviněn z nelegálního předepisování léků Elvisu Presleymu, Jerry Lee Lewisovi a dvanácti dalším pacientům. Jen během prvních osmi měsíců roku 1977 Nichopoulos Presleymu předepsal přes 10 tisíc dávek amfetaminů, barbiturátů, narkotik, sedativ, prášků na spaní, projímadel a hormonů.
Vzpomenout můžeme i úmrtí docela nedávná: herec Heath Ledger v roce 2008 jen těsně minul vstup do Klubu 27 (slavných osobností, které zemřely ve věku 27 let), když se v osmadvaceti předávkoval léky na předpis, včetně kodeinu, temazepamu, diazepamu a alprazolamu. Bubeník Taylor Hawkins, který zemřel loni den před koncertem Foo Fighters v Bogotě, měl podle toxikologických rozborů v moči metabolity 10 druhů látek, mezi nimiž byly mimo jiné tricyklická antidepresiva, benzodiazepiny a opioidy.
Podobných příkladů by se daly uvést další desítky, ne-li stovky – a jsou mezi nimi třeba již i celebrity z poloviny 19. století jako Edgar Allan Poe.
Nelegální drogy ruku v ruce s legálními medikamenty
Na jedné straně tak máme stovky tisíc (převážně) mladých Američanů, kteří umírají na předávkování nelegálním a extrémně nebezpečným a silně návykovým fentanylem, na druhé straně mocný farmaceutický průmysl, který do mainstreamové populace sype léky s velice podobnými riziky, jaké představují zakázané drogy z černého trhu.
Že jsou celebrity jen špičkou ledovce, dokládají statistiky o zneužívání léků na předpis. Čísla, a to především ta týkající se zneužívání léků u dětí a dospívajících, jsou alarmující. Otázkou pro nějaký větší výzkum zůstává, zda masivní nadužívání legálních, ale přitom silně návykových psychofarmak nežene ve finále (nejen) americkou mládež do náruče ještě „tvrdších materiálů“, kvůli nimž se pak většinu času plouží životem jako bezduché zombie čekající již jen na smrt svého zdevastovaného těla.
Do lékárny pro matroš na předpis
Zaměříme-li se na americké středoškolní lavice – 8 % středoškoláků ujíždí na Vicodinu, který proslavil Dr. House. Seriálový mistr překvapivých lékařských diagnóz toto analgetikum používal na potlačení bolestí nohy. Přes veškerou kontroverzi se nedá popřít, že polykání prášků patřilo k jeho až téměř obdivuhodné a nezaměnitelné image. Na druhém místě se umisťuje amfetamin, stimulancium prodávané v lékárnách pod obchodním názvem Adderall.
Studenti v průzkumech jako hlavní důvod zneužívání léků na předpis uvádějí jejich snadnou dostupnost. Dvě třetiny dospívajících přiznává, že si pro léky na předpis chodí do lékárniček svých rodičů.
NCDAS – americké Národní centrum pro statistiku zneužívání drog – uvádí, že si pro nějaký „lék na předpis“ dojde každý měsíc do lékárny téměř polovina všech dospělých Američanů a že v 82 % (tedy ve čtyřech z pěti) receptů jsou předepisovány opioidy.
Kromě opioidů, k nimž mimo jiné patří i ilegální heroin, frčí mezi léky na předpis sedativa, stimulanty a pochopitelně nejrůznější analgetika, kterým se ve Státech zlidověle říká zabijáci bolesti (pain killers). Alespoň jednou v životě vědomě zneužije nějaký lék bezmála pětina Američanů – a léky na předpis jsou třetí nejčastěji zneužívanou nelegální látkou po marihuaně (užívá ji 19,4 % populace) a kokainu (15,9 % populace).
Rozšířenou studijní pomůckou pro zlepšení soustředění při biflování na středních i vysokých školách je šňupání rozdrceného Adderallu, koktejlu amfetaminů předepisovaných jako léčba poruchy pozornosti a hyperaktivity (ADHD). Rychlý nástup během několika pouhých minut po podání si pochvalují uživatelé Ativanu, což je obchodní název benzodiazepinu (lorazepamu) určeného k léčbě akutní úzkosti. Pokud si myslíte, že se s receptem nedá na přepážku dojít pro morfin, máte pravdu, ale jen co se formální stránky týká – toto osvědčené narkotikum seženete (na lékařský recept) pod obchodními názvy jako Astramorph, Avinza, DepoDur, Duramorph či Kadian.
Silnější účinek než morfin včetně euforizujícího efektu na náladu přináší omamný a vysoce návykový Oxykodon neboli „oxy“ zneužívaný v obrovském měřítku americkými teenagery. Proti výrobci je v současné době vedeno přes tisíc žalob, přičemž rodinám obětí již bylo přiznáno odškodnění v řádech miliard dolarů.
Co tam máme dál? Soustředění na studijní látku zlepší Ritalin, úzkost, napětí či panickou ataku zas spolehlivě sklepne mimo jiné i Česku zhusta rozšířený Xanax (neříkejte, že jste ho ještě neměli).
Kořeny v občanské válce
Zneužívání legálních psychoaktivních látek ale není ve Spojených státech žádnou novinkou. Na konci 19. století se na užívání morfinu hledělo společensky daleko přijatelněji než na užívání alkoholu. Tato tolerance vycházela ještě z dob občanské války, během níž byl morfin používán jako chirurgické anestetikum a veteráni si jej s sebou nosili domů jako úlevu od bolesti ze zranění. Říká se, že na konci války bylo na morfinu závislých několik set tisíc vojáků.
Všeobecně známou skutečností je, že původní receptura Coca Coly lékárníka J. S. Pembertona z roku 1886 obsahovala kokain. Tento nealkoholický nápoj (byť prapůvodně obsahoval i víno) byl oblíbený u intelektuálů i sportovců jako posilující prostředek pro osvěžení ducha, proti bolestem hlavy a únavě.
Novodobou Ameriku pak ovládlo valium, což bylo obchodní jméno pro diazepam, lék na zklidnění a proti úzkostem. Valium se stalo jednou z prvních dostupných psychoterapeutických značek. Od svého uvedení na trh v roce 1963 zůstalo jedním z nejpředepisovanějších léků na celém světě.
V oblibě ho vystřídal až syntetický opioid hydrokodon. V roce 2015 Mezinárodní úřad pro kontrolu narkotik uvedl, že na celosvětové spotřebě hydrokodonu se Američané podílejí z 99,7 %.
Kolik herců, zpěvaček nebo modelek musí ještě zemřít, než někdo zatáhne za brzdu?
