KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO | Z obávaného emisního strašáka se nakonec vyklubal neškodný předpis. Kdyby ho nebylo, nestane se nic podstatného, ale už pro zachování tváře europoslanců musel být z principu schválen. Z původních drakonických požadavků na čistotu výfukových plynů nezbylo nic, nově se budou měřit jen emise pneumatik a brzd. Aby norma začala platit, musí ji ještě schválit ministři členských zemí a plénum Evropského parlamentu, což je ale považováno už jen za formální krok.
„Máme dohodu, já jsem velmi rád,“ řekl v Bruselu českým novinářům Alexandr Vondra (ODS), zpravodaj této normy v Evropském parlamentu. „Zásadním způsobem jsme okleštili původní návrh Evropské komise k Euro 7 tak, aby zůstala zachována dostupnost, zejména cenová, menších automobilů, včetně nových aut se spalovacími motory ještě v dalších letech a aby to nedestabilizovalo automobilový průmysl. Tedy aby skutečně měl čas se připravit na transformační kroky,“ dodal Vondra.
Nezbytné zmírnění
Komise původně navrhovala snížení emisí oxidů dusíku všech nových aut – o 35 % do roku 2025 – a uvolňování zmíněných částic o 13 %. Požadovala také podstatné zpřísnění povinného měření emisí z motorů, dovybavení aut vlastními měřiči a prodloužení povinnosti dodržovat tyto limity až do dojezdu 200 tisíc kilometrů od uvedení do provozu. To vše vyvolalo rozhodný odpor evropských automobilek, na jejichž stranu se postavily postupně vlády řady zemí včetně České republiky, kde automobilový průmysl tvoří 9 % veškeré výroby.
Efekt původního návrhu Eura 7 navíc považují za sporný vzhledem k nedostatečně rychlé obnově vozidlového parku a velkému množství méně ekologických vozů na silnicích. „Původní návrh komise byl velmi špatný,“ prohlásil již dříve Alexandr Vondra s tím, že kdyby byl „uveden do života“, poškodil by nejen průmysl, ale také spotřebitele.
„Automobilky by musely vyřadit malá auta se spalovacími motory z výroby. Chudším lidem by pak nezbylo než jezdit na kole nebo si kupovat stará ojetá vozidla s emisemi hluboko pod normou Euro 6, tedy s negativními dopady na životní prostředí.“
Je to poprvé, co Evropská komise neprosadila při schvalování klimatického „balíku“ významnou část svých požadavků. Narazila na realitu v podobě mocného sektoru, který stojí před historickou výzvou – přechodu na výrobu „bezemisních“ vozidel. Už dnes musí v tomto ohledu dohánět obrovský zahraniční, zejména čínský náskok, což se při současných východiscích samo o sobě jeví jako utopie.
Zásadní zmírnění Eura 7 není v praxi ničím jiným než poskytnutím prostoru výrobcům aut, aby se mohli včas připravit na zákaz spalovacích motorů po roce 2035. Rychlé zavádění nových emisních norem a dalších úprav pouhých deset let před tímto milníkem by pro evropské automobilky představovalo další hendikep a ještě více ohrozilo jejich globální konkurenceschopnost.
Požadavky na pneumatiky a brzdy zůstávají
Euro 7 s sebou stále přináší řadu nových a náročných požadavků, které se dotknou nejen nových spalovacích, ale i elektrických vozidel, například unikátní pravidla pro otěry z brzd a pneumatik, komplikovanější palubní monitoring, zpřísněná pravidla pro životnost baterií nebo zpřísnění emisních limitů pro nákladní vozidla. Limity emisí výfukových plynů naopak zůstávají na úrovni aktuálně platné normy Euro 6d.
Lhůty pro účinnost normy byly podle návrhu Česka prodlouženy. Lhůta pro účinnost nařízení bude činit 30 měsíců od vstupu nařízení v platnost pro nové typy vozidel M1 a N1 a 42 měsíců pro všechny registrace. Pro kategorie M2, M3, N2, N3 a O3, O4 je časová lhůta 48 měsíců od vstupu nařízení v platnost pro nové typy a 60 měsíců pro všechny registrace.
„Spojili jsme síly se zástupci evropského průmyslu i spotřebitelů a podařilo se nám dojednat takové znění normy, které nebude představovat riziko pro konkurenceschopnost evropského automobilového průmyslu a neohrozí přístup k osobním automobilům pro evropskou veřejnost,“ uvedl v tiskové zprávě zaslané ČTK Ministr dopravy Martin Kupka.
Definitivní schválení revidovaného návrhu je předpokladem pro zamezení naprostého debaklu evropských legislativců, kteří nebyli ani dva roky před plánovaným zavedením Eura 7 schopni veřejně deklarovat konkrétní technické parametry normy, což výrobce stavělo do neřešitelné situace – nevěděli, jaká auta mají vlastně do budoucna vyvíjet. Skutečného zlepšení by šlo podle automobilek dosáhnout spíše podporou obměny vozového parku novými modely s aktuální normou Euro 6d v kombinaci s jeho postupnou elektrifikací.
Revizi normy Euro 7 nelze v žádném případě považovat za nějaký zásadní zlom v evropské politice směřující k totální elektromobilitě po roce 2035, spíše dílčí příklad či dokonce precedens, že soustředěné úsilí evropských zemí a podniků dokáže zvrátit i zdánlivě neohrozitelné záměry určitých skupin v bruselských strukturách.
