KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO | Elektromobily trpí kromě obecně omílaných nevýhod jako vysoká závislost na nespolehlivé infrastruktuře a vysoká cena také problémem, o kterém se (zatím moc) nemluví. Spoustě lidí, kteří zrovna neřídí, se v nich totiž za jízdy dělá zle od žaludku. Přirozené projevy auta na baterky matou lidské smysly, které si s protichůdností vjemů neumí poradit bez použití medikamentů. To samé se týká i aut, která už umí jezdit sama. Obvyklé rady zde zpravidla selhávají.
„Tati, nepřijel jsi, doufám, elektromobilem?“ tázává se mě s obavami můj devítiletý syn, když jej vyzvedávám ze školy některým z aut zapůjčených k testování. Jakmile si totiž v elektrickém autě sedne dozadu a vyjedeme mimo město, kde se jezdí více než šedesátkou, zanedlouho se mu v bezhlučném stroji začne dělat značně nevolno a cestou domů musíme i několikrát zastavovat na „vydýchání“.
Ostatně, skoro každý má jistě v paměti školní zájezdy autobusem. V rámci připuštění žáka na palubu vozu následovalo po dotazu na „bezinfekčnost“ také zjišťování, zda dotyčný náhodou nepotřebuje kinedryl, tedy notoricky známý lék na nevolnost během jízdy. Takoví pak museli sedávat potupně vpředu pod pedagogickým dozorem.
Proti jízdě na zadním sedadle elektromobilu je ale jízda v Karose LC 735 jen laškovně neškodným pohupováním.
Když tělo bojuje s tělem
Zdaleka nejen pocity příliš „odlehčeného žaludku“ při jízdě přes horizont totiž umí vyvolat silně nepříjemné nutkání ke zvracení nebo bolesti hlavy, a to samozřejmě i v osobních autech. Zejména, když se sedí vzadu. Pro popsanou „nemoc z jízdy“ se používá odborný název kinetóza. Její vznik má jednoduché vysvětlení dané přirozenými funkcemi lidského těla.
„Vůbec nejde o pohyb samotný. Problém tkví v tom, že mozek matou informace, které dostává o poloze těla v konfrontaci s tím, co oči reálně vidí. Neví proto, jak udržet rovnováhu, což je nesmírně citlivý proces. Důležitou úlohu v něm sehrává jednak náš zrak, tak i vnitřní ucho a jeho vestibulární aparát neboli rovnovážné ústrojí. Informace z těchto dvou zdrojů mozek zpracovává a následně koordinuje rovnováhu těla,“ popisuje specialista na sportovní medicínu Martin Horna.
Jde o to, že oči a rovnovážné ústrojí vysílají během jízdy do mozku protichůdné signály. Jestliže oči fixují svůj pohled na body v krajině nebo na řádky v knize či na displeji telefonu, rovnovážné centrum hlásí větší či menší pohyby těla všemi směry a různě intenzivní otřesy. Člověka může kinetóza postihnout nejen v autě a autobuse, ale i v letadle, na lodi, na koni nebo na kolotoči.
Podle MUDr. Horny jsou kinetózou nejvíce ohroženy děti ve věku dvou až dvanácti let, ale třeba také těhotné ženy nebo senioři.
Elektromobil je jiný level...
Novou dimenzi představují pro osoby trpící „cestovní nemocí“ elektromobily nebo auta schopná samostatné jízdy. Všechny impulzy, které lidem způsobují nevolnost v normálním autě či v autobuse, totiž nová generace vozidel přináší ve zostřené formě. Odborný portál The Conversation dokonce tvrdí, že s příchodem elektromobilů, autonomních aut a rozsáhlé digitalizace může stoupnout podíl lidí, kterým bude v autě během jízdy špatně, až na 60 až 70 %.
Jak je to možné, když elektromobily mají harmonické zrychlení, tichý chod a ještě k tomu nevypouštějí z výfuků páchnoucí exhaláty? Na vině jsou to právě tyto přednosti.
Elektromotor je ze svého principu lineárnější a tišší než spalovací motor. Tato výhoda má nevýhodu v tom, že brání některým cestujícím předvídat pohyb vozidla. Zatímco například u klasických aut spojujeme zrychlení se stoupajícími otáčkami motoru, elektromobily nás najednou o tento „orientační bod“ připravují. Zmizely i vibrace, které někteří vnímají jako uklidňující.
Kinetózu může vyvolat i rekuperace, tedy regenerativní brzdění. Tato zpomalení mají obvykle nízkou frekvenci, což je typická příčina vyvolávající nemoc z cestování.
...a což teprve autonomní auta
Dalším důvodem je skutečnost, že i když elektromobily obvykle nedosahují tak vysoké maximální rychlosti jako vozy se spalovacími motory, jejich akcelerace je výrazně rychlejší. Mnohé z nich dokáží zrychlit z 0 na 100 km/h za méně než deset sekund, u některých modelů dokonce pod pět či čtyři sekundy, což jsou hodnoty dříve dosažitelné pouze u supersportovních vozů. Pokud řidič tuto schopnost intenzivního zrychlení využívá, může to zesílit pocit nevolnosti.
Tento problém se zhoršuje ještě více kvůli rozšiřující se digitalizaci, konkrétně kvůli stále většímu množství obrazových panelů a head-up displejů v moderních automobilech.
Dění na obrazovkách zahlcuje oči pasažérů vizuálními podněty a odvádí jejich pozornost od sledování okolí vozu. Tím pádem se snižuje schopnost vnímat polohu těla v prostoru, což je jeden z hlavních spouštěčů kinetózy, podobně jako při čtení během jízdy.
Nejen samotné auto na baterky je ale schopné zařídit vkusně pozvracený interiér auta za milion a více. Do hry totiž i u konvenčních spalovacích aut dnes vstupují také systémy autonomního řízení.
Rozdíl je v tom, že autopilot může podobné nepříjemnosti způsobit i samotnému řidiči – při autonomní jízdě se i on stává pouhým pasažérem, protože řídit už není potřeba. Budoucí plně autonomní auta budou mít navíc kabiny, kde mohou být přední sedadla otočena proti směru jízdy jako třeba ve vlaku, což je dalším spolehlivým způsobem, jak neudržet obsah žaludku v jeho útrobách.
Podle webu The Conversation by se tak mohlo stát, že pokud se nenajdou účinné způsoby, jak cestovní nevolnosti v těchto moderních vozech předcházet, může to vést k odmítání elektrických a nadměrně digitalizovaných aut ze strany spotřebitelů.
Automobilky se v posledních letech začínají o tento fenomén zajímat a do „postižených“ aut se snaží přidávat vizuální, sluchové či hmatové signály (například umělý zvuk motoru a umělé vibrace), které pomáhají cestujícím předvídat pohyby vozidla. Z praxe ale vím, že to funguje jen částečně.
Nejlepší recept
Lidé náchylní ke kinetóze se sice této nepříjemnosti zcela nezbaví, ale příznaky lze zmírnit. Pomáhá sednout si co nejblíže středu vozidla, kde je méně pohybu, nebo se zaměřit na sledování cesty před sebou, čímž mozek lépe předpovídá pohyby vozu. Naopak nejhorší je dívat se při jízdě do telefonu, do laptopu nebo do knihy.
Vůbec nejspolehlivější způsob, jak se vyhnout nevolnosti, je řídit. Řidiči trpí kinetózou velmi zřídka, což může být způsobeno právě tím, že jejich mozek vnímá jízdu jako pohyb, který sami řídí.
Pokud už musíte sedět vzadu, je důležité se soustředit na cestu, mít čerstvý vzduch, často zastavovat a vyhýbat se příliš plnému nebo prázdnému žaludku. Případně se dá nevolnost jednoduše zaspat. Pro ty, kdo mají větší sklony k cestovní nevolnosti, je dobré vzít si lék proti kinetóze zhruba hodinu před jízdou.
KINETÓZA SE NETÝKÁ JEN LIDÍ
Cestovní nevolnosti nejsou přirozeně ušetření ani psi nebo kočky cestující autem. Mazlíčka je dobré před delší cestou nejprve trochu „natrénovat“ při kratších trasách. Jinak platí podobná doporučení jako u lidí. Důležitý je tedy dostatek čerstvého vzduchu a jeho rozumná teplota, zvíře před cestou raději nekrmte. V cíli cesty čtyřnožce pochvalte a odměňte, aby si jízdy autem spojoval s pozitivními zážitky. Také psům a kočkám je možné před jízdou podat speciální veterinární prostředky pro uklidnění.
Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
