Truchlivé nálady nad současným úpadkem automobilismu zahánějí mnozí mudrcové vzpomínkami na auta, kterým se kdysi smáli. Italský Fiat vyrobil v historii mnoho zajímavých modelů, ale ten nejlepší, co kdy dal světu, se jmenoval Multipla. Nemyslíme tím úplně první model toho jména z poloviny 50. let, nýbrž originálního „rodinného netvora“ z konce deváté dekády. Co bychom za něj dnes dali!
Ze začátku to bylo pro tým Roberta Giolita z designerského studia Inovation z Turína jen jedno z dalších „stylistických cvičení“. Zadávací rozkaz zněl jasně – vytvořit auto, do jehož čtyř metrů délky se mělo pohodlně ubytovat šest lidí a jejich zavazadla. Postupně vzniklo několik konceptů, z nichž měl být vybrán jeden vhodný k prezentaci na některém mezinárodním autosalonu.
Nevio Di Giusto, někdejší vedoucí oddělení designu koncernu Fiat, nedávno vzpomínal pro magazín Auto & Design, jak se jeho týmu „vznikající prototyp šikovného rodinného vozu zdál postupem času natolik zajímavý, že se rozhodli nasměrovat jej do sériové výroby“. A tak se nakonec stalo, že přišla na svět Multipla – auto, které v žádném směru nenechalo nikdy nikoho chladným.
Zrůdné kačátko
Důvod, proč se o Multiple vždycky tolik mluvilo, se jmenuje „design karosérie“. Povrchní, ale pochopitelné. Proč zvolil Fiat pro své rodinné auto tak radikální a neobvyklý styl? Odpověď je velmi jednoduchá: protože špatně odhadl trh a příliš pozdě si uvědomil, že vozy kategorie MPV budou na konci tisíciletí v Evropě skutečným hitem.
Vedení Fiatu si proto dovolilo postavit auto, které především upoutá pozornost na výstavách, protože si myslelo, že konkurenční Renault Scénic a Citroën Xsara Picasso jsou také pouhými designovými koncepty bez šance na sériovou výrobu. Uzda designerům byla tedy popuštěna zcela na volno.
Výsledek vypadal trochu jako dvě nezávislé karosérie sedící jedna na druhé a silueta vozu se proto nepodobala žádnému jinému vozidlu na trhu. Charakteristické pro výraz modelu byla také dálková světla umístěná v ohybu pod předním oknem.
Celé auto stálo na podvozkové platformě Space Frame, která později posloužila i pro stavbu dalších kompaktních modelů. Šasi se sice vyznačoval poměrně vysokými jednotkovými výrobními náklady, nevyžadoval však velké investice do strojního vybavení a dal se rychle přizpůsobit různým typům vozidel. Pro Multiplu ideální. Mimochodem, auto tohoto jména se v nabídce Fiatu poprvé objevilo už v roce 1956 – šlo o šikovné šestimístné provedení klasické šestistovky.
Zpočátku projekt sledoval vnitřní konfiguraci 2+2+2 jako původní Multipla z 50. let. Brzy se však ukázalo, že to bylo nevhodné schéma neodpovídající zadání – výsledkem bylo vždy úzké, vysoké vozidlo s kompaktní přídí, nevýhodné z hlediska umístění motoru a deformačních zón, zatímco zavazadlový prostor byl extrémně malý a velmi nepravidelně tvarovaný.
Skutečný zlom nastal s přechodem vývojářů na konfiguraci 3+3, pro kterou byla vytvořena specifická platforma s prostorovou rámovou konstrukcí z vysokopevnostní oceli. Výsledný vnější design byl zcela motivován funkčními důvody. Vše je na Multiple znásobené, dokonce i úhly pohledu, ze kterých lze design pozorovat.
Kult osobnosti
V průběhu relativně krátké doby se Multipla stala kultovním autem, které si pořizovali a pořizují ti, kteří její genialitu prozřeli. Jako třeba motoristický novinář Jindřich Stehlík: „Důmyslnost Multiply nejlíp odhalí děti a nejen proto, že vypadá, jako když ji maloval jejich spolužák z mateřinky s dysgrafií a ADHD. Jestli je krásná, nebo ostudou provozu, si každý rozhodne sám, nám se prostě líbí. A uvnitř je geniální, vždyť je dlouhá čtyři metry, jako krátká Fabia. Koncepcí a architekturou vnitřku je to jedno z vůbec nejlepších aut, které kdy vzniklo. Šest v ní odjede jako nic a do kufru se jim taky dost krámů vejde,“ popisuje majitel podivného Fiatu zaníceně a pokračuje:
„Děti milují, že mohou sedět vedle mě vpředu. Protože má kola v rozích podvozku, má skvělé jízdní vlastnosti. Je z ní perfektní výhled a má spoustu chytrých vychytávek. Co mi vadí? Všechny plasty zevnitř i zvenčí se časem rozpadnou, taky se už i do těch nejlepších kousků začíná zakusovat rez. Zadní vyjímatelné sedačky jsou těžké a zacvaknout je zpátky je příšerná operace, ale když je necháme doma, vyspíme se v autě ve třech. Jo, nesmí se v ní bourat, je to přeci jen už skoro veterán, ve kterém se sedí hodně blízko tenkých dveří,“ upozorňuje na rezervy v pasivní bezpečnosti Stehlík.
Sehnat dnes zachovalou Multiplu v předfaceliftové verzi (1997-2004) je celkem oříšek. Zejména provedení s nezničitelným dieselovým motorem 1.9 JTD je nedostatkovým zbožím a pod 50 000 Kč už vůbec ne. Benzinová šestnáctistovka není špatná, ale povedenému nafťáku se nemůže rovnat. Ano, mnohem snáz se dá opatřit Mutipla s upravenou vizáží vyráběná po roce 2004. To už ale ani zdaleka není ono, byť interiér zůstal prakticky stejný.
Že Multipla nenechala nikdy nikoho chladným, naznačuje výčet zajímavých ocenění, kterých se jí dostalo. Už v roce 1999 zvítězila v prestižní soutěži „Top Gear Car of the Year“ a v letech 2001–2004 byla čtyřikrát po sobě zvolena jako nejlepší rodinný automobil (Family Car of the Year) časopisu Top Car Magazine.
V roce 2002 ale také získala ocenění UCEM (Ugliest Car Ever Made) „nejošklivější auto všech dob“ prestižního britského motoristického magazínu AutoCar. Asi nejvýmluvnější je ale fakt, že od roku 1999 je Fiat Multipla součástí sbírek Museum of Modern Art (MOMA) v New Yorku jako ukázka výjimečného designu.
