Lyžování v zahraničí může stát ještě víc peněz po příjezdu domů. Nezaplacené pokuty za dopravní přestupky spáchané v cizině se hrozí při další návštěvě vrátit jako bumerang. Jejich vymáhání se v Česku úspěšně věnuje několik firem.
Naivní představou bezúhonného porušování dopravních předpisů napříč Evropskou unií se mohou ukájet už snad jen řidiči z Ukrajiny či Moldávie. Domnívají se, že když nejsou při činu přímo „chyceni za ruku“, dodržování předepsané rychlosti či zákazy vjezdů se jich netýkají.
V jejich domovině se snad opravdu popotahování bát nemusí, chytré informační systémy si ale na hříšníka umí počíhat i řadu let po spáchání přestupku a při nové návštěvě dané země spadne klec – obvykle, když to člověk nejméně čeká. Platí to samozřejmě i pro hřešící Čechy, kteří v evropském měřítku mimochodem patří mezi nejtrestanější řidiče.
Vymáhání jako dobrý byznys
Vymáhání pokut se u nás věnuje několik firem, je to totiž zjevně dobrá možnost výdělku. Jedna z nich, která pracuje mj. pro italské úřady, v tuto chvíli eviduje 11 248 přestupků spáchaných Čechy v Itálii za poslední tři roky, s nimiž souvisí pohledávky v celkové výši v přepočtu 130 milionů korun. Čeští řidiči tam přišli za stejné období o 267 řidičských průkazů a 169 vozidel jim bylo dokonce zabaveno.
Podle dopravního experta Romana Budského jsou statisíce nevyřízených přestupků českých řidičů evidovány také ve Francii a přibývají ty z Chorvatska. „Pokuta někdy dorazí dříve, než se vrátíte z dovolené, jindy až po několika měsících. Například ve Francii je celý systém vymáhání pokut automatizovaný, takže zpracování a zaslání výzvy je dílem několika málo dnů,“ říká odborník.
Podle Budského se v extrémním případě může stát, že výzva k úhradě pokuty dorazí až po několika letech. To se autorovi článku přihodilo například u přestupku spáchaného v Irsku. „V takovém případě rozhodně doporučuji spojit se s právní kanceláří specializující se na tuto problematiku, aby posoudila oprávněnost takové výzvy,“ radí Budský.
Se zaplacením se nevyplatí otálet
Pokud se budete snažit svoji nevinu uhrát na to, že v autě vyfoceném na doručené výzvě není vidět řidiče, je to marný boj. V zahraničí, podobně jako i u nás, totiž platí statut objektivní odpovědnosti. Odpovědnost tedy padá na majitele auta, nepodaří-li se ztotožnit skutečného řidiče.
Podobně jako v případě jiných zásilek, musí o doručení a převzetí obsílky od zahraničního úřadu dopravně-správních agend existovat doklad. Pokuta tedy musí být doručena formou doporučeného dopisu. Má to logiku, jinak neexistuje důkaz, že jste o pokutě věděli a tedy vás nikdo nemůže obvinit, že jste ji vědomě nezaplatili.
Nezaplacená pokuta vás může překvapit v nejméně vhodnou dobu.
Nezaplatíš, nejedeš
Psychologický rozdíl mezi řešením dopravního přestupku na místě činu a obdržením obsílky ze vzdálené země s časovým odstupem je značný. V prvním případě sice u lehčích přestupků zpravidla nejste nuceni zaplatit ihned, je to však mnohem levnější než odklad.
Když například v Chorvatsku překročíte povolenou rychlost o 20 a více km/h, náleží vám podle chorvatských předpisů k zaplacení pokuta v taxativní výši 150 eur, tj. necelých 3500 Kč. V případě, že zaplatíte na místě nebo do tří dnů, bude za plnou úhradu chorvatskými orgány považováno zaplacení poloviny této částky, pokut zaplatíte do osmi dnů dvě třetiny. Až po uplynutí těchto lhůt vás nemine vymáhání pokuty v plné výši.
Jsou ale i výjimky, kdy zaplatit musíte, jinak se dál nejede. Neblahým příkladem budiž kolega fotograf, který spěchajíc z reportáže ve Francii rozvášnil svůj vůz na přehledném rovném úseku silnice na 130 km/h, což je poněkud v rozporu s povolenou osmdesátkou. Jako z udělání číhala za bukem motorizovaná dopravní hlídka s radarem. Její kolegové v nejbližší vesnici vytáhli terčík a milého kolegu odklonili spolu s několika dalšími provinilci do odstavného pruhu.
Jakákoliv snaha o relativizaci spáchaného prostředku nebo vyvolání soucitu s chudým obyvatelem východní země EU se naprosto míjela účinkem a francouzští strážci zákona dali jasně najevo, že taxa za takovéto porušení předpisů je jasně dána. Nerozumíte? Tady máte Google překladač a ten vám to poví jasně. 750 euro je v korunách skoro 18 000.
Pokud by kolega tuto částku na místě neuhradil (platit je samozřejmě možné kartou), musel by odevzdat klíče od vozu a jít domů po svých. To by mu hrozilo i v případě, že by s sebou nevezl reportéra, který naštěstí řidičák měl – „v ceně“ totiž bylo i odebrání řidičského oprávnění na čtyři měsíce. Platné sice jen pro Francii, ale papíry vám tak jako tak vezmou a dostanete je (teoreticky) do měsíce poštou. V praxi to znamená, že u nás jezdit můžete, protože od nového roku není fyzická přítomnost řidičáku při kontrole vyžadována, v jiných zemích byste ale měli bez „papírů“ v ruce problém.
