Spojené státy i Evropa jednomyslně odsoudily krvavé masakry, které provázely víkendový útok Hamásu na Izrael. Muslimské státy, tedy blízcí i vzdálenější sousedé Izraele, tak jednoznačné nejsou. I k lidem v Gaze jistě dospělo ujištění tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, spojence Evropy a USA, že jeho země je vždy „solidární s našimi palestinskými bratry“.
Erdogan sice ihned zdůraznil, že „je třeba se vyhnout jakýmkoli krokům, které by vedly k eskalaci napětí v regionu, způsobily další krveprolití a prohloubily problémy“, to je však dvojsečná řeč. Pokud je to varování, pak možná spíše pro Izrael než pro Hamás. Ten by šlo varovat i jinak. Vždyť v Turecku žije část vedení této organizace, kterou Ankara na rozdíl od Západu nepovažuje za teroristickou.
Názory a postoje zemí jako Turecko jsou důležitější než to, co si myslí Evropa nebo USA. Ne snad proto, že by jejich názor mohl změnit výsledek nynějších bojů. V těch pravděpodobně převáží spíše Izrael. Na státech jako je Turecko, Írán, Egypt či Saúdská Arábie však záleží, jaké budou širší, politické důsledky nynějšího konfliktu.
Rána pro USA
Konflikt nepochybně zasáhne do probíhajících jednání o navázání dvoustranných vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. Při nich se Izrael snažil podle britského listu The Guardian „palestinský konflikt diplomaticky umenšit, aby se stal postupně něčím nepodstatným, historickou kuriozitou“. To se po tvrdém úderu Hamásu už sotva podaří.
Ve hře je přitom mnohem více než jen vztah dvou blízkovýchodních zemí. Saúdská Arábie očekává, že za ochotu jednat s Izraelem získá významné výhody od Spojených států. Washington si zase dělal naděje, že se mu při rozhovorech se Saúdy podaří prosadit zvýšení těžby ropy a tím i snížení jejích vysokých cen. Drahá surovina žene vzhůru inflaci v USA, což ohrožuje volební výsledky prezidenta Joea Bidena a navíc prospívá Rusku.
„Hamás nezaútočil raketami jen na Izrael, ale také na Washington,“ soudí proto v nadsázce agentura Bloomberg, podle níž „tlak na Saúdy a další (blízkovýchodní) země, aby sympatizovaly se svými arabskými spolubratřími, zastaví další oteplování vztahů mezi Saúdskou Arábií a Izraelem“. Útok Hamásu také podkopává Bidenovy snahy o spojenectví mezi USA, Saúdy a Izraelem, soudí agentura.
Kvůli dění v pásmu Gazy musí být tedy Rijád opatrný. Po zahájení palestinského úderu Saúdská Arábie jen připomněla svá „opakovaná varování před nebezpečím vyhrocení situace v důsledku pokračující okupace, zbavování palestinského lidu jeho legitimních práv a opakování systematických provokací proti jeho posvátnostem“, tedy proti muslimským svatým místům na Chrámové hoře.
Zároveň Rijád vyzval k obnově mírového procesu mezi Izraelci a Palestinci, který by vedl k vytvoření palestinského státu. Je to další karta, kterou mohou nyní Saúdové věrohodně použít v jednání s Izraelci i se Spojenými státy. I proto je útok Hamásu nepříjemnou ranou rovněž pro USA a celý Západ.
Ve hře i sponzor Hamásu
O zlepšení vztahů s Izraelem se v posledních letech snažilo také Turecko. V brzké době se tam očekávala návštěva premiéra Benjamina Netanjahua, která měla vyústit mj. v podpis ekonomických dohod. Izraelcům se sice nelíbí podpora Ankary pro Hamás, Turecko je však příliš důležitá země, než aby se dala obcházet. Izrael tedy bude muset brát v potaz i jeho postoje k Hamásu.
Obejít nebude možné ani Egypt a ten zase nemůže obcházet dění v Gaze. Hamás má blízko k Muslimskému bratrstvu, jehož vláda se stala před deseti lety obětí převratu, provedeného nynějším egyptským prezidentem. Ten si však musí bedlivě promyslet, co chce udělat – přinejmenším proto, že za dva měsíce čekají Egypt volby. Případné protesty na podporu Hamásu nebo další střílení do izraelských turistů by nijak neprospěly hlavě státu ani jeho vládě.
Obejít se nedá ani nevelký Katar, který je považován za klíčového sponzora Hamásu a jednoznačně podpořil jeho útok s tím, že Izrael je „výhradně odpovědný za pokračující eskalaci kvůli neustálému porušování práv palestinského lidu, včetně nedávných opakovaných vpádů do mešity al-Aksá pod ochranou izraelské policie“. Web The Times of Israel tvrdí, že Katar se nyní „s podporou Spojených států naléhavě snaží dosáhnout dohody, která by vedla k propuštění Izraelek zajatých Hamásem za Palestinky zadržované v izraelských věznicích“. Hamás i Izrael to zatím vylučují.
Karta rukojmí
Káhira stejně jako Ankara udržují diplomatické vztahy s Izraelem. Budou se tedy snažit jich využít ke zklidnění situace a budou nabízet své zprostředkování. Diplomacie to však může mít velmi těžké ve vlně vzbouřených emocí, které sotva opadnou, protože do hry se dostává nová karta: až 150 izraelských vojáků a civilistů, které jako rukojmí unesli ozbrojenci Hamásu.
Organizace už s touto kartou zahrála, když varovala Izrael před příliš tvrdým postupem. Mluvčí ozbrojeného křídla Hamásu Abú Ubajda podle webu Iran Observer prohlásil: „Počet (izraelských) vězňů je mnohonásobně vyšší, než oznámil Benjamin Netanjahu, a jsou přítomni na všech souřadnicích pásma Gazy, a to, co se stane lidem v pásmu Gazy, stane se i jim. Dejte si pozor na špatnou kalkulaci.“
Jinak řečeno, pokud Izrael zahájí plnohodnotný útok na Gazu, budou jeho zajatí občané použiti jako živé štíty. A nejen to: v pondělí Hamás pohrozil dokonce popravami rukojmí a jejich zveřejňováním, pokud budou Izraelci dále útočit bez předchozích varování.
Izrael nemůže nyní opomíjet ani slabý a zbídačený Libanon, či spíše tamní mocnou šíitskou skupinu Hizballáh, která se staví na stranu sunnitského Hamásu. Zatím se libanonští šíité, kteří disponují údajně desítkami tisíc raket, omezili na ostřelování jednoho sporného území. Tím ale skončit nemusí.
Hizballáh ostatně není sám – jeho spojencem a sponzorem je Írán, který si v posledních letech upevňoval pozice rovněž v sousední Sýrii. Otevřený útok z této země je málo pravděpodobný, jinak je tomu ale s diverzními akcemi a zejména s íránskými diplomatickými aktivitami.
Teherán nyní jásá nad postupem Hamásu a vyzývá další země Blízkého východu k odmítnutí styků s Izraelem. „Jak říkají Evropané, je to sázka na prohrávajícího koně. Dnešní situace sionistického režimu by neměla motivovat ke sblížení s ním,“ prohlásil íránský nejvyšší duchovní vůdce, ajatolláh Alí Chameneí a na adresu Saúdů i dalších dodal: „Neměli by dělat tuto chybu.“
Kam až zajde Izrael
Hodně bude záviset na tom, jaký postup zvolí Izraelci. Zatím bombardují Gazu. Podle agentury OSN tam bylo zničeno 790 bytových jednotek a dalších 5330 poškozeno. Údery jsou nyní prováděny bez předchozího varování. Palestinské úřady ohlásily téměř sedm stovek mrtvých. Už v pondělí ráno tvrdily, že mezi obětmi je 91 dětí a 61 žen.
Izraelská vláda vyhlásila o víkendu válku Hamásu a v Jeruzalémě se mluví o tom, že palestinskou organizaci je třeba zcela likvidovat. To však není příliš realistické, protože palestinská skupina vytvořila i rozsáhlou sociální infrastrukturu v Gaze. Premiér Netanjahu nyní pohrozil aspoň zničením „vojenských a vládních kapacit“ Hamásu.
Zaznívají dokonce i výzvy, aby Izrael znovu obsadil celé pásmo Gazy, proužek země s více než dvěma miliony lidí, kteří již šestnáct let žijí pod vládou Hamásu.
Netanjahuova vláda zatím rozhodla o naprosté izolaci pásma, kam se nesmí dodávat elektřina, potraviny ani voda. „Zahájení obléhání, které ohrožuje životy civilistů tím, že je zbavuje statků stěžejních pro jejich přežití, zakazuje mezinárodní humanitární právo,“ upozornil ale vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk.
Blízkovýchodní státy a jejich politici znají a chápou zásadu oko za oko, zub za zub. Po palestinském vraždění civilistů v obcích nedaleko pásma Gazy mohou být do jisté míry ochotni tolerovat tvrdý postup Izraele. Sotva však budou akceptovat, pokud se za ztrátu zubu bude požadovat celá ruka a za oko hlava.
Žádná z těchto zemí nemůže změnit výsledek nynějších bojů. Mohou však zásadně ovlivnit dobu po jejich skončení, která nemusí být nijak příjemná ani pro Izrael, ani pro Evropu a Spojené státy. Boje v Gaze vytvoří nové bariéry, bránící zklidnění situace v celém regionu, a nikdo je nebude moci přehlížet nebo jen tak obcházet.
Aktualizováno k 10. listopadu 12:00 hodin.
