KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Komanda palestinských Arabů vtrhla do Izraele a vraždila civilisty. Pro mě byly tyto zprávy dvojnásob bolestné. Ve Sderotu, který vetřelci týrali dlouhých dvanáct hodin, jsem byl na státní návštěvě s Mirkem Topolánkem. Už tehdy jsme věděli, že rakety, jež na tohle město létají z Gazy, jsou často placené z peněz Evropské unie. Když jsme financování terorismu nedokázali zastavit tehdy, musíme ho zastavit teď.
První, co mě včera ráno napadlo, byl slogan „Defund Palestina“. Západ musí zastavit štědré penězovody, které slouží Hamásu k tomu, aby platil renty rodinám atentátníků, budoval tunely pro pašování zbraní, stavěl rakety a nyní provedl přepad Izraele. Bohužel, EU v tom není jednotná. A nikdy nebyla. Zatímco v roce 2008 premiér Mirek Topolánek navštívil Sderot a Aškelon – města, jež tehdy na vlastní kůži zažívala dopady evropské ‚dobročinnosti‘, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg oznamoval Palestincům unijní bojkot židovského zboží.
Propalestinská strana má v Evropské unii setrvalou většinu. Což je mimochodem jeden z důležitých důvodů, proč se nemůžeme vzdát práva veta v zahraničních a bezpečnostních otázkách, jak o tom zauvažoval prezident Petr Pavel. Byli bychom totiž „kvalifikovanou“ většinou donuceni opustit Izrael, našeho hlavního spojence. A postavit se na stranu teroristů z Hamásu. Je vůbec zvláštní, že západní země sice vedly s Moskvou „studenou válku“, přitom se s ní ale většina z nich shoduje v podpoře atentátníků.
Korektní úmysly vydláždily cestu teroristickému peklu
Po pádu komunismu nepřišli palestinští Arabové o velkorysé dárce. Naopak, jejich hlavním podporovatelem se stala Evropská unie. A tím pádem – byť zprostředkovaně – i největším světovým podporovatelem terorismu. To musí přestat. Napřed je ovšem třeba překonat onen spor mezi konzervativci a liberály, protože ti druzí na financování Palestinců trvají. Projevilo se to i na hádce bývalého ministra financí Miroslava Kalouska z TOP 09 a europoslance za Piráty Mikuláše Peksy. První se rozčílil, že platíme vrahy, druhý tvrdí, že pomáháme těm „hodným“.
Argumenty našeho zástupce v Bruselu jsou esencí evropského pokrytectví. Není pravda, jak říká Peksa, že peníze proudí jen k „umírněným“, tedy do Judeje a Samaří. Samozřejmě že se dostávají i k teroristům z Hamásu. Totálně nesmyslná pak je Peksova výčitka, že Izrael brání palestinské samosprávě vládnout v Gaze. Hnutí Fatah prezidenta Mahmúda Abbáse zde prohrálo volby a od té doby tu nemá vliv. A na tzv. Západním břehu není relativní klid díky penězům z EU, ale díky židovské armádě, která odsud neodešla.
Izrael nyní čeká těžká doba. Napřed musí drtivě porazit teroristy. Přičemž, jak naznačují slova premiéra Benjamina Netanjahua, ale i například velvyslankyně v Česku Anny Azari, tentokrát nebude stačit odvetná operace. Hnízdo terorismu je třeba vyvrátit do kořenů. Ale to bude teprve začátek. Pak přijde na řadu celonárodní debata o příčinách, proč byla země na útok tak zoufale nepřipravená. Tou hlavní zajisté byl hluboký rozštěp společnosti. Nejprve musí dojít na přiznání viny, aby pak mohlo následovat smíření.
Po „studené“ válce přichází válka „horká“: střet mezi civilizací a barbarstvím
My se však zabývejme chybami Západu. Už od našeho vstupu do Evropské unie patří Česká republika k menšině, která nesouhlasí s její obecně protižidovskou politikou. Prvním úkolem naší diplomacie nyní musí být vyjednat nový status quo. Je třeba, aby přestala bezpodmínečná podpora palestinských Arabů. A pokud jim i nadále bude EU posílat peníze, musí mít jistotu, že jdou jen na mírové účely. Na pásmo Gazy (bude-li vůbec po izraelské odvetě existovat) bychom měli uvalit sankce stejně jako na Rusko. Protože jde o agresora, který napadl souseda.
Západ se musí probrat. Jsme stále ve válce, i když ta studená skončila před více než třiceti lety. Od té doby však ve světě probíhá epický zápas mezi demokraciemi a tyraniemi. Mezi svobodou a otroctvím. Mezi humanitou a násilím. Mezi právem a bezprávím. Mezi rozumem a nenávistí. Mezi vysokou a nízkou kulturou. Stručně řečeno, mezi civilizací a barbarstvím. Zatímco ta první má jen jednu tvář – liberální demokracie, rozpínavé zlo má mnoho podob – od separatistických teroristických skupin až po státní aktéry, jakými jsou i mocné autoritativní režimy typu Číny a Ruska.
Česko i Evropa se jako celek musí už konečně postavit na jednu stranu
Porazit Hamás znamená jen jeden malý krok na cestě k celkovému vítězství svobody. Tím spíše u něj ale nesmíme klopýtnout. Současné názory některých Pirátů jsou v lepším případě projevem naivity, v horším ideologické slepoty a předsudků. Izrael, stejně jako Ukrajina, musí mít maximální podporu, aby útočníky porazil – a k nim naopak už odteď nesmí proudit ani euro. Česko potřebuje mít jasno. Prezident Petr Pavel, premiér Petr Fiala a ministr zahraničí Jan Lipavský musí konzistentně v Bruselu hájit právo a demokracii proti bezpráví a násilí.
Zejména pro toho posledního půjde o zkoušku státnické dospělosti. Zachová se jako šéf české diplomacie, nebo podlehne některým propalestinským hlasům ze své vlastní strany? Doufejme, že to první. Obyvatelé Gazy měli skoro dvě dekády na to dokázat, že umějí své území dobře spravovat i bez přítomnosti izraelských pořádkových sil. Jenže co stvořili? Policejní diktaturu, v níž vládnou teroristé, vraždící vlastní spoluobčany jak na běžícím páse a ohrožující své sousedy. Tím (alespoň pro teď) ztratili jakékoli právo na vlastní stát.
Vyčistit Gazu od Hamásu bude sám o sobě nesmírně obtížný úkol. Je na Izraelcích, aby ho po všech stránkách zvládli. My to máme daleko snazší – stačí, abychom přestali podporovat teroristy. To je to nejmenší, co můžeme udělat pro svobodu, právo a bezpečí v tomto těžce zkoušeném kousku planety. A udělat to musíme. Pamatuji, jak jsem byl ve Sderotu dojatý, když před narvaným sálem místního kulturního domu děkoval starosta českému premiérovi za to, že vůbec přijel, protože – jak uvedl – evropští státníci je vůbec nenavštěvují.
Bruselané jezdí k Palestincům a slibují další peníze. Ale jezdí se také dívat, kam jejich miliardy eur dopadají? Dopadají na hlavy mužů, žen a dětí, mimo jiné ve Sderotu… Na autobusových zastávkách i u dětských hřišť jsou tu postaveny kryty. Chrání proti raketám, ale ne proti ozbrojencům s kalašnikovy.
Záběry zavražděných obyvatel města už nikdy nevymažu z paměti. A přestože čas už nevrátíme, můžeme napravit budoucnost. Nastal čas zúčtování s nízkou a zbabělou kulturou teroristů. Evropa by měla stát na té správné straně.
