„Zemědělství je v Česku postavené na drancování polí.“ Sedlák Rázl chce dostat přírodu „na svou stranu“ – i díky umělé inteligenci

Rajčata patří mezi nejoblíbenější českou zeleninu (či ovoce: na tom, zda rajče patří do první, či do druhé kategorie, se totiž neshodnou ani soudy), přesto je jejich nemalá část v tuzemských řetězcích bez chuti. Důvod je prostý – rajčata se k nám ve velkém dovážejí, často třeba ze Západní Sahary, kde se jednak sklízejí předčasně, aby po cestě stihla dozrát, jednak je k jejich pěstování potřeba více chemie, která je chrání proti škůdcům.

„Takové rajče má v zásadě jen jednu hlavní výhodu – je levnější,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Lukáš Rázl, největší český producent rajčat.

Jenže trendy se podle Rázla mění. Zatímco v 90. letech i po přelomu milénia se zahraniční rajčata, byť bez chuti, prodávala s prémií, dnes je stále větší důraz na lokálnost jasně vidět. „Pro stále více Čechů už je kvalita, tedy i čerstvost a chuť rajčat, hlavní faktor, který má i v dnešní složité době navrch nad nejnižší cenou.“ A i když Češi podle Rázla nikdy nevypěstují rajčata tak levně jako jejich konkurenti v Africe, z pohledu chuti a množství „podpůrné chemie“ je tomu podle něj přesně naopak.

I když pěstování rajčat zní triviálně – „zasadit, sklidit, prodat“ –, jde o poměrně komplexní podnikání, zvlášť v Rázlově „technologickém“ podání. „Rád o Našem Rajčeti mluvím ne jako o zemědělském podniku, ale jako o technologickém a biotechnologickém start-upu,“ říká a dodává, že kdo chce obstát ve stále tvrdší evropské konkurenci, bez technologií se neobejde.

Dobře to ilustrují čísla. Zatímco v 50. letech byl kilogramový výnos skleníkových rajčat na metr čtvereční okolo 35 kilogramů, Rázlovy skleníky aktuálně vynášejí okolo 80 kilogramů. „Jenže šlechtitelé nových odrůd v Nizozemsku či ve Francii mají okolo 100 kilogramů a na univerzitách, kde se věnují biotechnologiím, už jsou na 125 kilech,“ vysvětluje Rázl svou motivaci k zavádění technologických vychytávek.

Podle Rázla současné české zemědělství vyrostlo na třech pilířích: pesticidech, herbicidech a hnojení. „U nás je klasické zemědělství z velké části postavené na konfliktu s přírodou,“ dodává. Jde o pozůstatek socialismu i raného kapitalismu, kdy se zemědělci snažili ze země dostat co největší výnosy – i za cenu zničené půdy. Věci se možná začínají měnit. Nicméně logicky to podle Rázla nejde hned.

„Když se dnes podíváte na pole, ty plodiny tam dnes stojí samy – kromě nich není v půdě vůbec nic.“ To je podle Rázla opakem přirozeného stavu, kdy by na kořenech rostlin měla být rozsáhlá symbióza hub, mikroorganismů, bakterií. „Nic z toho tam ale dnes nenajdete. Proto farmáři, aby své plodiny udrželi v provozu, musejí futrovat stále větší dávky hnojiv. Obrazně řečeno, ty rostliny drží na ‚rychlých cukrech‘. A to opravdu není dlouhodobě udržitelné.“

Zakladatel brandu Naše Rajče se snaží vrátit k přirozenému stavu zemědělství – byť v prostředí skleníků. „Kořenové systémy našich rajčat očkujeme mycelii specifických hub a plísní, což je chrání před škůdci a pro člověka je zcela neškodné. Díky tomu získáváme až o 20 procent vyšší výnosy, než kdybychom to nedělali,“ tvrdí Rázl s tím, že spotřebitelům radí, aby se více zajímali o původ potravin, které nakupují. Anebo nakupovali tam, kde mají garanci prodejce, který odebírá produkty pouze od ověřených dodavatelů. Sám Rázl kromě českých supermarketů, jako jsou Kaufland nebo Tesco, prodává své produkty také online na Rohlik.cz.

Přirozené prostředí pro pěstování rajčat je jedno z opatření, díky kterým si zvyšuje výnosy. Jiný příklad technologických vychytávek je v „probouzení“ a „uspávání“ rajčat světlem se specifickou vlnovou délkou. „Pokud chcete spokojené a šťastné rajče, musíte mu jeho světelné spektrum modelovat podle dané části dne. Ani lidi, ani rajčata se neradi probouzejí ostrým světlem reflektorů. My jsme přišli na to, že když rajčeti dáte ráno trochu jiné světelné spektrum než přes den, získáte půlhodinu produkční fáze navíc. To samé platí večer. A když to sečtete, máte opět o něco vyšší výnos,“ vysvětluje Rázl.

Třetí technologická noha, na které „jeho rajčata“ stojí, pak podle Rázla spočívá v kompletní digitalizaci, nad kterou v dalších letech převezme kontrolu umělá inteligence. „Digitalizace je třetí pilíř celého procesu pěstování našich rajčat. Je třeba monitorovat a řídit světlo, závlahu, atmosféru, teplotu a řadu dalších věcí, což nyní plně digitalizujeme a brzy na to budeme používat umělou inteligenci,“ říká Rázl.

Rázl je největším českým dodavatelem rajčat a jak sám tvrdí, brzy by se chtěl dostat i do Evropy. Jenže problémem pro něj není poptávka, ale výrobní kapacita. „Jsme na rok až dva dopředu vyprodaní, pokud bychom dnes dokázali vypěstovat dvojnásobek rajčat, nejspíš bychom je bez problémů prodali,“ tvrdí Rázl.

Na „vině“ je energetická krize, která pro řadu producentů skleníkových rajčat znamenala obří problémy. „Letošní zimu jsme byli jeden z mála provozů v celé Evropě, které dokázaly během energetické krize fungovat,“ vyzdvihuje Rázl. Důvodem je jeho „chytré vytápění“ – jako zdroj tepla pro své skleníky využívá odpadní teplo z tušimické elektrárny. Do budoucna by však chtěl jít ještě o krok dál.

„Chceme se stát samostatným výrobcem energií, takovými energo-zemědělci,“ říká sedlák. „Máme v plánu postavit a ve velkém využívat řadu obnovitelných zdrojů, využívat jak solární zdroje a teplo z termálních vrtů, tak třeba i vodík.“ Zemědělci mají podle Rázla k tomuto podnikání ideální příležitost, energii si dokáží nejen vyrobit, ale i sami optimálně spotřebovat. Navíc využijí pro své rostliny i vzniklý skleníkový plyn CO2, který je nezbytnou součástí jejich výživy. Farmářská energetika tak je velmi často z principu zelená.

„My zemědělci máme obrovskou výhodu v tom, že naše rostliny neustále potřebují teplo. Energii, kterou si vyrobíme, můžeme podle potřeby buď dodat do sítě, nebo využít pro naše plodiny – to z nás ostatně dělá ideální stabilizační prvek do energetické soustavy,“ uzavírá Rázl.