Dvě tváře Ivo Ištvana: Od šedé myši k válečníkovi bez loajality k systému

Svoji kariéru v soustavě začal Ivo Ištvan ještě před „sametovou revolucí“ v roce 1989. Ačkoliv původně chtěl být historikem, respektive archeologem, jak se svého času svěřil médiím, nakonec zamířil na brněnská práva, protože bylo snazší se na ně dostat. Po studiích se hlásil jak do justice, tak do prokuratury. A protože se mu jako první ozvali z prokuratury, stal se čekatelem a posléze prokurátorem brněnské městské prokuratury.

To již ovšem začínaly „devadesátky“, justice i prokuratura procházely masivní personální obměnou, respektive odlivem, a na uvolněná vedoucí místa se hledali lidé s nezpochybnitelnou minulostí. A protože Ištvan žádnou minulost neměl, dalo se těžko co zpochybnit. V listopadu 1994 se tak stal vedoucím Okresního státního zastupitelství Brno-venkov. Ve 29 letech byl nejmladším funkcionářem v soustavě.

Tím se ovšem také v podstatě ukončila jeho krátká kariéra „praktikujícího“ státního zástupce, věnujícího se hospodářské trestné činnosti: od této chvíle, s krátkou přestávkou mezi roky 2007-11, již totiž jen vykonával vedoucí funkce. Mimochodem, na OSZ Brno-venkov mu náměstkyní byla Milena Hojovcová, která jej později nahradí po jeho odvolání v Olomouci.

Nebyla to ale jen zmíněná absence potenciálně problematické minulosti, která Ištvanovi „umetla“ cestu na první vedoucí post. Oslovení pamětníci se shodnou, že přes svůj nízký věk a absenci zkušeností byl dobrý organizátor, kterému tehdy nechyběl cit pro jednání s lidmi. Působil uvážlivě, konsensuálně, měl dobrý přístup k podřízeným a jako vedoucí byl oblíbený.

Velmi se také angažoval za zlepšení postavení státního zastupitelství obecně a za zvýšení platů státních zástupců konkrétně. A protože mu funkce ani nestoupla do hlavy, dobrou pověst mladého, zdravě sebevědomého, a přitom týmového šéfa si uchoval, což bylo důležité pro další jeho kariérní „skok“ o tři roky později.

Vrchní státní zastupitelství v Olomouci bylo v soustavě od počátku jakousi „vedlejší kolejí“. Fakticky vzniklo až v roce 1996, s ustavením Vrchního soudu v Olomouci. Na rozdíl od pražského, jehož státní zástupci se považovali za nástupce bývalé Generální prokuratury, bylo to olomoucké „drobečkem“, čítajícím pouze několik státních zástupců. Krátce jej řídil Vít Veselý, dosavadní náměstek nejvyšší státní zástupkyně Bohumíry Kopečné. Poté, co se stal Veselý nejvyšším státním zástupcem, se v jeho čele vystřídali Jaroslav Koutný a po jeho nedobrovolném odchodu pověřený Igor Stříž.

Učinit bývalého vojenského prokurátora trvalým šéfem jedné z vrcholných institucí veřejné žaloby tehdy nebylo představitelné. Nenahrávalo tomu ani to, že důvodem odchodu Koutného bylo, že před listopadem 1989 žaloval signatáře petice Několik vět.

Ne že by tehdy Střížovi někdo něco konkrétně vyčítal, ale o bývalých vojenských prokurátorech, o jejich minulosti, se toho prostě moc nevědělo. Jednak to byl doslova „stát ve státě“, a pak na rozdíl od „civilistů“ se vyhnuli prověrkám. Systém, který aplikoval tehdejší hlavní vojenský prokurátor Miroslav Kříženecký, kdy „prověrky“ spočívaly v tom, že nadřízení napsali posudky na své podřízené, zajistil většině vojenských prokurátorů, pokud chtěli, bezproblémový přechod do soustavy státního zastupitelství. I proto byl politický konsensus s nimi do vedoucích funkcí nepočítat.

Oslovení pamětníci se shodují, že první, koho Vít Veselý oslovil, zda by nechtěl šéfovat VSZ v Olomouci, byl Petr Coufal, tehdy vedoucí Krajského státního zastupitelství v Brně. Ten to odmítl a místo sebe naopak doporučil Ivo Ištvana (který o patnáct let později na Coufala podá kárnou žalobu za špatné parkování…).

První období Ivo Ištvana coby vedoucího VSZ v Olomouci, které trvalo deset let, bylo bez větších turbulencí. Změny a interpersonální války se odehrávaly povětšinou na VSZ v Praze a na NSZ v Brně. Olomoucké VSZ, které vykonávalo dohledovou činnost nad dvěma moravskými krajskými státními zastupitelstvími, bylo v podstatě prosté „pražských“ vlivových her.

Tři roky před svým odvoláním z funkce se však přece jen o Ištvana politika „otřela“. Jednalo se o případ podezření z uplácení poslance Unie svobody Zdeňka Kořistky, který měl dostat nabídku, aby „zběhl“ z tehdy křehkého vládního tábora, a nepodpořil trvání vlády Vladimíra Špidly, za což by měl obdržet velvyslanecký post.

Z pohledu pozdějších událostí roku 2013 a role, kterou Ištvan v obou případech měl, se jen potvrzuje teze o dvou rozdílných osobách. Tehdy policie, s velkou mírou „politické podpory“ a „veřejné objednávky“, realizovala o sto šest: oba podezřelí z uplácení (jedním z nich i Marek Dalík) byli za použití vrtulníku eskortováni a policie požadovala, aby státní zástupce navrhl soudu uvalení vazby. S tím souhlasil i dozorový okresní státní zástupce z Ostravy. Zasáhl ovšem jeho nadřízený, vedoucí OSZ v Ostravě a návrhu nevyhověl. Po dohledové prověrce pak nadřízené KSZ v Ostravě v čele se Zlatuší Andělovou nařídilo stíhání zastavit, na dozorového státního zástupce Martina Fraše, který s tím nesouhlasil, byla dokonce podána kárná žaloba.

Dnes zní až neuvěřitelně, že kárný soud Fraše opravdu potrestal, a to mj. i za to, že údajně umožnil únik informací na veřejnost, když rozeslal svým kolegům dopis, v němž vyjádřil svůj nesouhlas s postupem nadřízených.

Za postup KSZ v Ostravě i vedoucího OSZ se Ištvan postavil a kritizoval policii, že jednala nezákonně. Učinil tak i přesto, že s jeho závěry nebyla úplně spokojená tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, která naopak dávala najevo opačný názor.

Ištvan se nijak aktivisticky neprojevoval ani při odvolání Marie Benešové z funkce v roce 2005. „Poděkoval mi za spolupráci, řekl, že ho to mrzí a dodal, že podobné věci se týkají jen nás nahoře. Jim v Olomouci se to prý stát nemůže. Říkala jsem mu, že ne, že zásahy do justice budou pokračovat a že dolehnou i k nim, ale on to nepřipouštěl. Argumentoval, že přece dodržují všechny předpisy, takže jim nikdo nemá co vytknout,“ vzpomínala pro časopis Respekt v roce 2013 na telefonát, který po svém odvolání s Ištvanem měla Benešová.

O dva roky později byl z funkce odvolán i Ivo Ištvan. Předcházel tomu ovšem spor ohledně případu Jiřího Čunka, tehdy předsedy vládní strany KDU-ČSL, vicepremiéra a ministra pro místní rozvoj. Ištvan se přitom dlouhou dobu snažil držet stranou, jakkoliv se střet odehrával na úrovni moravských státních zástupců. Nevystupoval ani mediálně, přestože se angažovali jeho známí státní zástupci a kolegové. Mimochodem, to, že včas nezasáhl, umožnil „válku žalobců“ a úniky do médií, bylo uvedeno mezi oficiálními důvody, proč byl z funkce odvolán.

Když jej Jiří Pospíšil v roce 2007 odvolával osobně na ministerstvu spravedlnosti z funkce, bral to Ištvan velmi emotivně. Dokonce se traduje, že se Pospíšil bál, aby Ištvan nevyskočil z okna jeho kanceláře. Z ministerstva tehdy odcházel pravděpodobně vnitřně zlomený, zrazený a možná i ukřivděný člověk, který byl přesvědčen, že na něm byla spáchána nebetyčná nespravedlnost. Rozhodl se také proti svému odvolání bránit, když podal správní žalobu.

A ta nebyla jediná. Ištvan – který po celou dobu výkonu funkce dojížděl z Brna, kde bydlel, do Olomouce – požadoval, aby mohl pracovat na brněnské pobočce VSZ v Olomouci. Takto údajně zněla dohoda s jeho nástupkyní ve funkci, Milenou Hojovcovou, avšak nebyla dodržena. Respektive, měla být znenadání zrušena, proti čemuž se Ištvan úspěšně bránil u soudu. Spor nakonec skončil v roce 2012 až u Nejvyššího soudu.

Na konci roku 2010 uspěl Ištvan i se svojí správní žalobou ohledně odvolání z funkce a Jiří Pospíšil, který se stal opět ministrem spravedlnosti, se rozhodl nepodat kasační stížnost. V lednu následujícího roku, poté, co byla k rezignaci donucena Milena Hojovcová, se tak vrací na stejné místo zcela jiný člověk, než který jej musel nedobrovolně v roce 2007 opustit. Skončily jeho dřívější, přátelské „přepadovky“ v kancelářích na okresních státních zastupitelstvích, kde s „řaďáky“ probíral hodiny jejich práci. Uzavřel se a začal věřit pouze malému okruhu nejbližších.

A tak zatímco do roku 2007 se jednalo spíše o státního zástupce, který ve vedoucí funkci ctil zásady systému, z něhož vzešel, nyní byl do funkce vrácen po rozhodnutí soudu, navzdory politikům a za pomoci veřejného mínění. Nelze se, s ohledem na jeho pozdější jednání a projevy, které ostře kontrastují s jeho předchozím konzervativním výkonem funkce, ubránit dojmu, že Ištván nabyl přesvědčení, že od nynějška musí o své setrvání ve funkci bojovat.

A nejde jen o boj s politiky, jak se ukázalo záhy. Nové vedení státního zastupitelství v čele s Pavlem Zemanem se jalo prosazovat nový zákon o státním zastupitelství, který připravila tehdy ještě náměstkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a prezidentka Unie státních zástupců Lenka Bradáčová.
Zákon vedle toho, že zásadním způsobem měnil postavení veřejné žaloby, umožňoval novému vedení státního zastupitelství v podstatě neomezenou čistku ve vedoucích funkcích. Tím by se otevřela cesta nové generaci státních zástupců, která mezitím ovládla Unii státních zástupců a učinila z ní klasickou, teorií popsanou nátlakovou skupinu.

Nadto se v zákoně nadále nepočítalo s vrchními stupni, naopak se zřizovalo všemocné speciální státní zastupitelství, do jehož čela byla prakticky předurčena právě Lenka Bradáčová. A státní zástupci rušených VSZ mohli být, jak bylo uvedeno v přechodných ustanoveních, v této mimořádné situaci i bez svého souhlasu přesunuti až na okresní stupně. S tímto návrhem zákona logicky nemohl Ištvan, který se teprve nedávno vrátil do těžce vybojované funkce, souhlasit. VSZ v Olomouci se tak stalo hlavním centrem odporu proti této koncepci.

S tím, jak hlavní propagátorka tzv. Speciálu Bradáčová získávala vedle veřejné podpory i tu politickou, rostla v Olomouci nervozita. Poté, co byl zatčen středočeský hejtman David Rath, bylo v soustavě zřejmé, že novou vedoucí VSZ v Praze bude Lenka Bradáčová. Odpor proti jejímu jmenování se v ODS zlomil, když se ministrem spravedlnosti stal Pavel Blažek, s nímž nalezla porozumění. Jejich souhra by vedla k tomu, že se mohl konečně realizovat záměr v podobě nového zákona o státním zastupitelství, včetně ustavení tzv. Speciálu a zrušení obou vrchních stupňů. Tím, že Bradáčová získala funkci vedoucí VSZ v Praze, získala také potřebnou moc a informace, s nimiž mohla efektivněji vytvářet potřebný tlak k prosazení zákona.

V této situaci spadl olomouckým „odbojářům“ do klína případ, v němž byl původně podezřelý někdejší náměstek VSZ v Praze Libor Grygárek z úniku informace při vyšetřování nákupu obrněných vozidel Pandur. Záhy se však aktivní policisté a státní zástupci dostali i k dalším lidem z pražského politického prostředí (včetně autora tohoto textu) a začali konstruovat vztahové sítě a hypotézy, které je dovedly až k premiérovi země.

V den, kdy policie zaklepala na dveře Janě Nagyové a Robert Šlachta „navštívil“ na Úřadu vlády premiéra Petra Nečase, bylo Pavlovi Zemanovi a Lence Bradáčové jasné, že nový zákon o státním zastupitelství spadl pod stůl. Plán na rušení vrchních stupňů ve chvíli, kdy se Ivo Ištvan stal jednou z hlavních tváří „zásahu na Úřadu vlády“ a z ní vyplývajících případů, byl v té chvíli opět jen snem.

Pro samotného Ivo Ištvana a jeho tým nejbližších (Pavel Komár, Petr Šereda) se jednalo rozhodně o případ, u kterého muselo být všem jasné, že může skončit také jejich odchodem. Riskovali a podle dosavadního průběhu všech případů, které se zásahem souvisejí, není výsledek roven očekávání, které na počátku vytvořili. Vzhledem k tomu, jak dopadly volby do Poslanecké sněmovny minulý rok, muselo být všem třem zřejmé, že jejich čas na stávajících postech skončil.

Ivo Ištvan nekončí jako státní zástupce. Na NSZ bude umístěn v kabinetu nejvyššího státního zástupce, kterým je jeho bývalý náměstek z Olomouce Igor Stříž. Ten mimochodem rezignoval na funkci náměstka hned poté, co byl Ištvan v roce 2007 odvolán. Je to s ohledem na praktické schopnosti Ivo Ištvana a především na jeho bývalé postavení vcelku důstojný „Užhorod“.

Ištvana nahradí v Olomouci prozatím Pavel Komár, avšak i v jeho případě není pravděpodobné, že by na VSZ setrval. Někdy v červnu se očekává, že by měl přijít nový vedoucí VSZ v Olomouci, který pravděpodobně provede změny, které se budou týkat i Petra Šeredy, který zatím vede zdejší odbor závažné hospodářské kriminality a korupce.

Je zřejmé, že hodnotit těch 21 let výkonu funkce Ivo Ištvana není nijak jednoduché a výsledek nemůže být černobílý. Je to o to složitější, že v podstatě musíte hodnotit dvě rozdílné osoby, respektive dva odlišné šéfy VSZ v Olomouci: Ivo Ištvana před rokem 2007 a po roce 2011.

Na příběhu Ivo Ištvana lze ale ilustrovat kontrast dvou extrémů: doby, kdy státní zástupci byli opatrné, šedé myši, kterou posléze vystřídala éra těch, kteří vůči systému, v němž se pohybují, žádnou loajalitu necítí.