KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Odposlechy v kauze Nagyová byly nezákonné. Nejvyšší soud tak definitivně rozhodl až nyní. Ale pochybnosti o ústavnosti masového plošného „špiclování“ zde existovaly od samého počátku. Ištvan se Šlachtou totiž postupovali podle mustru Státní bezpečnosti a „fízlovali“ lidi nikoliv proto, že by věděli, že něco konkrétního udělali, ale že měli podezření, že by „něco“ mohli udělat.
Preventivní nasazování štěnic, preventivní zatýkání disidentů, preventivní ukazování prstem na nepřátele státu. To vše známe z rejstříku StB. Olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan a tehdejší šéf protimafiánského útvaru Robert Šlachta se této „osvědčené“ metody drželi do puntíku. Rozjeli monstrózní odposlouchávací akci „všeho a všech“, při nočním zatýkání pozavírali lidi, na něž nic neměli a národu ohlásili, že rozbili zločinecké spiknutí sahající do nejvyšších pater státu, které ale zjevně neexistovalo.
Po sedmi letech snad i nejoddanější fanoušci našich „orlů práva“ musí uznat, že to celé zpackali. Po slavnostním ohlašování výsledků razie, při nichž smíchali přepadení vlády se zabaveným zlatem, šperky a penězi, přišly roky vyšetřování a soudů s takřka nulovými výsledky a obrovskou ostudou pro represivní aparát policie a státního zastupitelství. Tohle je vidět. Co ale vidět není, je to, čím to celé začalo. Ono to ani vidět být nemělo, protože šlo o tajné odposlechy. O co méně byly oprávněné, o to více byly masivní.
