Zbohatnout na posílání dopisů? Existuje dobrý důvod, proč čeští miliardáři skupují největší zahraniční pošty

Na první pohled to přece nedává smysl! Poštovní byznys, co si budeme vyprávět, není zrovna proslavený ani dvojcifernými výnosy, ani sex-appealem, který je pro retailové investory vlastní třeba akciím Tesly či Applu. 

V době masivního rozmachu umělé inteligence, nástupu biotechnologií či rozvoje nových forem energetiky zní investice do firmy zajišťující přepravu – považte! – analogových dopisů jako anachronismus z rozmaru. Sami se rozpomeňte, kdy naposledy jste hodili do poštovní schránky pohled či dopis. 

Na druhé straně však stále platí poučka „follow the money“, následuj peníze. A ta je důležitá dvojnásobně ve chvíli, kdy tyto peníze jdou z kapes největších tuzemských investičních skupin, tím spíš, že rozhodně nejde o nějaké drobné. 

Vesa i PPF posílají do zahraničních pošt desítky miliard korun, což má na hony daleko od nějaké alternativní niche sázky na konkrétní obor. Pro srovnání: hodnota akcií, které PPF v polském InPostu drží, je řádově srovnatelná třeba s cenovkou nákupu mediální skupiny CME v čele s televizí Nova.  

Jaká je však investiční teze PPF a Vesy? Čím jsou západní pošty, které se nezřídka potýkají s podobnými neduhy jako Česká pošta, pro největší tuzemské investiční mozky tak atraktivní? A jak moc se dá zbohatnout na nákupu akcií podniku, který se v 21. století stále živí posíláním dopisů, nadto v poměrně regulovaném odvětví? 

Důvody k otázce „Proč právě pošty“ jsou zdánlivě nevyčerpatelné. Na první pohled je zřejmé, že některé z pošt, do kterých míří peníze tuzemských investičních skupin, jsou v podobném stavu jako Česká pošta. 

Například britská Royal Mail, o jejíž plné ovládnutí nyní Křetínský s Tkáčem usilují, předloni vykázala ztrátu přes miliardu liber, je terčem kritiky veřejnosti i zákonodárců za pomalé doručování a neplnění stanovených cílů, čelí stávkám poštmistrů i kybernetickým útokům.  

Problém mohou představovat i společenské trendy, které se projevují po celé Evropě a které zasahují do výsledovek pošt. 

Jde o všeobecnou digitalizaci, kdy pohledy a dopisy nahradily e-maily a sms či WhatsApp zprávy, obsílky státních orgánů zase postupně střídají datové schránky a co se týče doručování balíků, během covidu vyrostla poštám masivní konkurence – vzpomeňte třeba na českou Zásilkovnu.  

Ani třetí rozměr celé rovnice nevyznívá pro pošty výrazně pozitivně. Jde o budoucí výhled růstu celého odvětví. 

Analýza společnosti Mordor Intelligence (skutečně nejde o analytiky ze Středozemě) předpokládá, že evropský poštovní trh v příštích letech poroste anualizovaným tempem jen něco přes čtyři procenta ročně. Když si dovolíme brutálně zjednodušující srovnání, víc investor vydělá na dividendě z Komerční banky. 

Nabídnu domněnku: tuzemští investoři se na pošty nedívají v tradičním smyslu – tedy jako na neefektivní, nabobtnalé soukolí poloprázdných poboček a tisíců pošťáků doručujících denně dopisy a pohledy. 

Pošty pro ně mohou být mnohem spíš nezbytným prvkem moderní logistiky, jehož důležitost naplno obnažila covidová pandemie. Tedy doba, kdy jsme se naučili nechat si domů či do kanceláře posílat téměř veškeré zboží: od běžných nákupů potravin přes věci koupené v internetovém obchodě až po obědy, se kterými se nám nechtělo vařit. 

V důsledku vzato, pošty v moderním pojetí jsou logistické a distribuční společnosti. Dopisy a pohledy je dávno neživí, stejně jako poloprázdné pobočky v odlehlých místech s vysokými fixními náklady. 

Třeba taková polská Inpost je především firmou založenou na dodávkách do výdejních boxů – podobných jako jsou ty od Alzy nebo Zásilkovny –, kterých provozuje okolo 35 tisíc. 

Nejde jen o odlišný „front-end“. I v „back-endu“ jsou moderní logistické společnosti, jako je InPost či GSL, doručovací (a hlavně zisková) dceřinka britské Royal Mail, oproti tradičním poštám na steroidech, kdy je v zásadě jakýkoliv úkon řízen a optimalizován do posledního detailu v zájmu všeobjímající efektivity. 

Mimochodem, dovolím si krátkou odbočku, věděli jste například, že doručovací služba UPS už roky zakazuje svým řidičům odbočovat vlevo? Je to totiž zkrátka efektivnější. 

Pohled na zásadní logistický a infrastrukturní význam pošt a logistických společností je v investičním rozhodování jen prvním krokem. Je takřka bez debat, že jak PPF, tak Vesa si předem velmi dobře propočítaly dostatečnou ziskovost své investice, alespoň „na papíře“. 

Jinými slovy, pokud současná tržní kapitalizace například Royal Mailu ukazuje hodnotu X a valuační modely Vesy říkají, že férová cena je „X + 30 %“, je to pochopitelně logický důvod k investici. 

Zároveň platí, že u obou investorských skupin mohou v investičním rozhodování hrát významnou roli budoucí synergie s dalšími částmi portfolií. 

Co se týče PPF, zde je zřejmá orientace na segment e-commerce, který tvoří čtvrtou nohu sektorové orientace skupiny. Konkrétně jde například o mediálně trochu upozaděné vlastnictví e-commerce srovnávače a nákupního rádce Heureka. 

PPF se však také posouvá v hledání a bonifikování synergických efektů, což je zřejmé z posledních měsíců. Příkladem je například spuštění služby Unity, které je sice platné zatím jen pro český trh, lze však nejspíš do budoucna počítat s jeho rozšířením. 

A synergie se pak nabízejí i v impériu Daniela Křetínského a Patrika Tkáče. Silná logistická společnost – v tomto případě například služba GSL, zisková část spadající pod britskou Royal Mail – dává smysl ve spojení s retailem, například s řetězci Metro a Casino v Německu, respektive ve Francii.