KOMENTÁŘ JAKUBA SLÁMY | Pan Miloš Henč dostal od magistrátu města Jihlavy pomyslnou bianco směnku na bezplatnou a beztrestnou tvorbu na jihlavských chodnících. Ačkoliv se jeho tvorba na první pohled jeví jako neškodné malůvky, při druhém pohledu je zřejmá snaha politicky působit na Jihlaváky a jejich děti.
Je v pořádku takto výrazně zasahovat do veřejného prostoru? Jak by to vypadalo, kdyby podobná touha zanechat po sobě jakoukoliv stopu vzplanula i u dalších občanů, kteří se budou chtít teatrálně ze svých stesků a dojmů vymalovat v ulicích?
„Nelíbí se mi, jak eurohujerství, podpora války na Ukrajině a propagace LGBT komunity brutálně působí na děti. Právě děti mé malby mají zaujmout a ty k nim mají přitáhnout i rodiče, kteří v tom třeba uvidí něco víc,“ vysvětluje svou motivaci tvořit „street art“ u základních a mateřských škol Miloš Henč.
Děti a jejich rodiče tak mohou uvidět „něco víc“ například v deštnících chránících „tradiční“ ježčí rodinky (ježek je ve znaku Jihlavy) před LGBT duhou, v české vlajce krvácející do skleničky s ukrajinskými barvami nebo v Petrovi Fialovi s Joem Bidenem, kteří jsou vyobrazeni jako strojvůdci vlaku naloženého tanky míjejícího zničené potrubí Nord Stream.
Tyto výjevy ze života českého vlastence zpravidla doplňuje Bat-Symbol (znak promítaný na oblohu Batmanem). Divím se, že kýčovití ježečci nemají i „Terazkyho ľahký guľomeť“.
Henčova nejnovější scenérie přes celou šířku chodníku se nachází přímo před vchodem do ZŠ T. G. Masaryka. Právě tam jsem se s Milošem Henčem v úterý potkal, když kolemjdoucí paní zaregistrovala, že se bavíme o jeho výtvorech, a bez zaváhání je pochválila.
O pár chvil později se u nás zastavuje jiná Jihlavanka a začíná „surrealistický“ obraz zkoumat. Na otázku pana Henče, zda se jí dílko líbí, nejdříve smířlivě pronese: „Docela hezké.“
Po krátkém zaváhání dodává: „Pokud v tom nikdo nehledá nic politického.“ A na závěr vznáší rétorickou otázku: „Ale co když to tady bude dělat každý?“
Inu, pak se z Jihlavy může stát obrázková knížka pro děti s politickým kontextem.
Veřejný prostor se neslučuje s hromadným umisťováním vizuálního smogu, tím spíše tohoto ražení. Srovnání se všudypřítomným graffitti ale pan Henč odmítá a argumentuje tím, že on přeci tvoří legálně a že navíc používá omyvatelné akrylové barvy, takže jeho chodníkové kreace zmizí v řádu měsíců.
Dále s jistou arogancí tvrdí, že pokud někoho jeho díla obtěžují, nemá si jich všímat a má chodit třeba po druhé straně ulice.
Další rada jeho odpůrcům spočívá v tom, že malůvky mohou smýt vapkou nebo si zařídit povolení a začít mu názorově oponovat na vedlejším chodníku. Pan Henč by tak absurdně proti zaplevelování veřejného prostoru bojoval dalším zaplevelováním? Bravo!
O tom, zda je správné (ne)zakazovat malůvky ve veřejném prostoru v rámci guerillové občanské tvořivosti a aktivismu, by se dalo diskutovat donekonečna. V tomhle případě je ale šílené, že magistrát dává nějakému „umělci“ bezuzdnou volnost bez jakékoliv možnosti kontroly a regulace.
Pokud se vedení města tvorba pana Henče tolik líbí a absolutně mu důvěřují, proč si od něj nenechají zkrášlit prostory magistrátu? Nebo třeba svých vlastních obydlí?
Například primátor Petr Ryška (ODS) by dozajista ocenil, kdyby stěnu jeho kanceláře zdobila infantilní scéna, na níž uvědomělí konzervativní ježečci svým deštníkem zabraňují symbolické barevné duze dopadnout na most, a to vše pod přísným dohledem českého lva.
Bylo by to pokračování jihlavské tradice „oblékat město“ přitroublými dekoracemi. Na překrásném náměstí máme pořád architektonický vřed v podobě obchodního domu Prior, který stále zdobí čtyřverší básníka – jinak vynikajícího, ale tohle zrovna není ten případ – Jana Skácela: „Z bílého jihlavského stříbra králové čeští razívali lva; dnes dělníci a lidé na traktorech říkají s láskou: Naše Jihlava.“
Jenomže když jihlavským komunálním politikům nevadí agitační říkanka, zřejmě jim nevadí ani to, když někdo otravuje veřejný prostor agitkou malovanou.
