„Revoluce“ v Syndikátu novinářů: Zapadlá organizace se stamiliony na účtu hledá své místo u velkého stolu

Syndikát novinářů je tak trochu analogový spolek v digitální době, což poznáte už při žádosti o členství. Novináři z „digitálních“ médií jsou totiž zdvořile žádáni, aby ke své přihlášce přiložili i nascanované články, respektive „vytištěnou titulní stránku z internetu“. Inu, kdo má dnes čas něco ověřovat kliknutím na mobilu, že? 

Kdo následně projde „přísným sítem“ a zaplatí ročně necelou tisícovku v příspěvcích, získává „štempl“ novináře –kartičku, kterou pak může mávat při vstupu na tiskové konference (a následný raut). To je, myslím, se vším respektem, také hlavní reálný benefit členství pro většinu „syndiků“. 

Že je tato kartička v drtivé většině příkladů (válečné zpravodajství promine) zcela zbytečná, je většině novinářů zřejmé.

Po mně press kartu kromě jedné okrajové tiskové konference na Ministerstvu vnitra (navíc bez rautu!) nikdo v posledních deseti letech nechtěl. Ostatně, dnes si člověk bumážku, že je od tisku, vyrobí sám za pár korun v Copy General.

Vše výše popsané poměrně věrně ilustruje samotné fungování spolku novinářů, který byl na tuzemské scéně prakticky neviditelný – pokud tedy pomineme kauzu, kdy „investoval“ desítky milionů do dluhopisů zkrachovalé Arcy. 

Většina aktivních žurnalistů nemá žádný důvod, aby se stali členy (ostatně, „magickou“ press kartu mají z vlastní redakce) a za média při podstatných jednáních – vyjednávání kolem EMFA, mediálních novel či dalších oborových záležitostí – většinou mluví jiné oborové organizace: Česká unie vydavatelů, Asociace online vydavatelů či SPIR.

Navíc Syndikát „trpí“ i tím, že sdružuje kromě aktivních novinářů i „novináře v důchodu“, což přináší, eufemisticky řečeno, tlak demografické křivky od členské základny. 

Tento dlouhodobý status quo se však v posledním roce začíná pomalu měnit – a to zejména z popudu některých mladších aktivních členů. 

„Na rovinu: Snažím se ty stojaté vody v poslední době změnit,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Vojtěch Boháč, šéfredaktor magazínu Voxpot a po úmrtí Adama Černého nově zvolený místopředseda organizace. 

„Je totiž pravdou, že v minulosti Syndikát řešil hlavně základní, udržovací agendu a na to, aby měl silnější roli na novinářské a mediální scéně, rezignoval,“ popisuje situaci Boháč a sám zmiňuje vyšší věk členské základny. 

Dodává, že jeho ambicím – které se podle svých slov snaží prosadit s novinářkou Deníku N Dominikou Píhovou – nikdo ve spolku nebrání. Na druhé straně však chybí jakákoliv provozní podpora. 

„Bývalý předseda Adam Černý říkal, že Syndikát bude takový, jaký si ho novináři udělají. Problém je v tom, že lidi od novin často nemají ani peníze, ani čas na to se tomu pořádně věnovat a Syndikátu chybí sekretariát, takže co si člověk ve volném čase neudělá, to nemá.“ 

„Mojí vizí je přesto udělat v Syndikátu určitou revoluci, organizaci více profesionalizovat a přivést do něj více mladších lidí. To se ostatně v posledních měsících daří,“ vypočítává Boháč a jeho slova potvrzuje i nově zvolená předsedkyně organizace Ivana Šuláková. Podle ní nyní Syndikát prochází „generační obměnou“. 

Podle Boháče však musí členství v Syndikátu dávat lidem smysl, proto se chce více zaměřovat na další rozvoj mezinárodní spolupráce a vzdělávacích aktivit. 

„Snažíme se mladým novinářům pomoci profesně růst: zprostředkovat jim stáže, zaplatit vzdělávací kurzy anebo získat granty na konkrétní témata,“ předkládá Boháč svoji vizi. Ostatně, nedávno Syndikát přispěl dvěma miliony korun na pomoc ukrajinským novinářům. 

Jednou z věcí, které Syndikát novinářů totiž má, jsou peníze. Podle Boháče jde přibližně o půl miliardy na účtech a v majetku, které organizace získala především od státu za nedodržení dávného slibu výstavby nového sídla. 

A to jsou peníze, se kterými chce Boháč více pracovat, byť především s jejich výnosy a ne samotnou jistinou. „Když už Syndikát ty peníze má, měly by sloužit tomu, aby se výstupy organizace zlepšovaly,“ míní Boháč.

Peníze určené na granty a rozvoj by mohly pomoci Syndikát obrodit a přivést nové a mladé členy. 

Zároveň by však mohly přinést i velké spory ohledně toho, kam tyto peníze poplynou. Ve vedení organizace totiž chybí typický zástupce pravicových médií, což by potenciálně mohlo hrát roli i při podpoře projektů a rozdávání grantů. 

A to tím spíš, pokud se – jak o tom uvažuje Boháč – prohloubí spolupráce mezi Syndikátem a Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky. Právě MediaRating totiž v posledních dnech kritizoval kvůli nedostatečné kvalitě například web Hlídací pes, vydavatelství Economia či zakladatel Seznamu Ivo Lukačovič. 

„Syndikát zkrátka bude takový, jací lidé do něj vstoupí,“ krčí rameny na otázku biasu ve vedení organizace Boháč s tím, že o grantech aktuálně rozhoduje Řídící výbor organizace a pokud do Syndikátu budou vstupovat novináři, kteří jsou levicověji zaměření – a kteří mají, obecně vzato, větší tendence se sdružovat –, je možné, že více grantů budou získávat i jejich témata. 

Podle místopředsedy Syndikátu se však i otázka biasu bude postupně vyrovnávat a nakonec dosáhne určitého ideového ekvilibria. 

„Doteď měla většina lidí Syndikát za poměrně zbytečnou organizaci,“ glosuje Boháč. „Až se ukáže, že tam jsou peníze, tak se to nejspíš změní. A celé to myslím skončí tak, že se nejdřív vznese vlna hejtu, že ta instituce není reprezentativní, následně tam vstoupí i zástupci pravicových médií a situace se vyrovná,“ uzavírá šéfredaktor Voxpotu.