Nepopulární názor: Vrcholový sport na veřejnoprávní televizi nepatří

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Vezměte to jako příspěvek do diskuse po zlatém „Praganu“ – vrcholový, nadto komerčně úspěšný sport na veřejnoprávní obrazovku nepatří. Na pořady, které lze bez problémů vysílat komerčně, by měly mít „právo první noci“ komerční stanice.

Dostat se k jádru toho, co je to dnes „veřejnoprávní služba“, není nic triviálního. Poslanci se nad tím zamýšlejí poslední dekády: zákon o České televizi byl schválený před třiceti lety, Kodex ČT – který ono mytické „veřejnoprávno“ popisuje přece jen konkrétněji – byl Sněmovnou posvěcený před dvaceti lety. 

V obou případech byla jiná doba s jinými trendy, technologiemi, trhem i diváckými preferencemi. Facebook neexistoval, mobily se teprve dostávaly na trh a televizní práva se prodávala za babku. 

Sám jednoduchou odpověď na otázku, co je ještě veřejnoprávní, a co už ne, nemám. Měla by Česká televize vysílat okrajová témata a žánry, které by jinak čistě komerčně nevznikly? Má přenášet události, které sleduje „celý národ“? 

A když si na obě otázky kývneme a „Česká“ bude vysílat všechno, nevypálí tím rybník komerčním stanicím, které si na rozdíl od ČT na svůj provoz a existenci musejí vydělat?

Kdo zaplatí navýšení rozpočtu České televize? Růst koncesionářských poplatků má vítěze i poražené

Možná je jednodušší zamyšlení nad tím, co by Česká televize vysílat naopak neměla. A i když je ve vzduchu stále ještě opojení ze „zlatého Pragana“ – které mimochodem ČT4 odvysílala v top kvalitě –, myslím, že první na řadě je právě populární vrcholový sport. 

Pokud si pořad či žánr na sebe dokáže vydělat a komerční televize má o jeho vysílání zájem, patří na komerční televizi.

To je ostatně základem duálního systému vysílání, koexistence veřejnoprávních a komerčních médií, které spolu nemají soupeřit, ale mají se doplňovat. 

Zatímco komerční stanice vysílají komerčně úspěšné pořady (protože jinak by se na ně nikdo nedíval a ony by zkrachovaly), veřejnoprávní stanice zvedají pořady a témata, které sice nutně nerezonují ve většinové společnosti, ale které má smysl „vytahovat“ do veřejného prostoru. I proto, aby menšiny věděly, že jsme všichni součástí jedné velké společnosti.

ČT odvysílala hokejové mistrovství na jedničku s hvězdičkou. Ale má tohle být náplní veřejnoprávního vysílání?

Touto optikou patří Mistrovství světa v ledním hokeji, stejně jako další sportovní vrcholové události, do hájemství komerčních stanic. Vysílání těchto událostí by se jim bez problémů zaplatilo, mají o něj zájem a bezpochyby by jej zvládly. 

České televizi by pak zůstaly nižší sportovní soutěže, okrajové sporty či propagace ženského sportu. Jak říká (byť nutně zaujatá) prezidentka AKTV Klára Brachtlová: „Veřejná služba v oblasti sportu je především o propagaci sportu mladých lidí, sportu dětí, regionálních sportovních formátů. Rozhodně sem nepatří třeba vysílání mistrovství světa ve fotbale.“

Neplatí ani argument „když to funguje, tak do toho nešťourej“ – i přesto, že Česká televize odvysílala mistrovství na podtrženou jedničku. Ale o tom se nebavíme. 

Otázkou je, zda je vysílání těchto událostí vůbec její „práce“. A ta otázka je o to aktuálnější, že do Poslanecké sněmovny se už brzy dostane velká mediální novela, která mimo jiné řeší i navyšování televizních poplatků. 

Debaty o tom, zda a proč vysílat komerčně úspěšný a stále dražší sport, by měla být součástí této diskuse. Už jen proto, že sportovní kanál České televize je po ČT1 suverénně nejdražším kanálem.

Růst byrokracie pro domácnosti, internetové poskytovatele i Českou televizi: Mobilní operátoři se bouří proti novele zákona o ČT

Tři nášlapné pasti ve velké mediální novele. O růst televizních poplatků jde až na posledním místě

sinfin.digital