Geriatrická křehkost (tzv. frailty) je závažný syndrom, který postihuje až desetinu lidí nad 70 let a více než pětinu starších 80 let. Kromě zvýšeného rizika pádů, zhoršení chronických onemocnění, demence, psychické lability a deprese je problém i podvýživa. Největším strašákem je však tzv. polypragmázie. Čím více léků lidé berou, tím jsou jejich nežádoucí účinky a jejich kombinace nevyzpytatelnější. Až pětině těchto pacientů přinesou smrt.
Geriatrická křehkost je v odborných kruzích stále častěji diskutovaným tématem. Počet křehkých pacientů se bude nadále zvyšovat, protože podíl seniorů v Česku dlouhodobě roste. V současnosti u nás žije kolem 2,2 milionu lidí ve věku 65+, což představuje přes 20 % populace. Do konce roku 2050 se tento počet podle statistiků vyšplhá na tři a čtvrt milionu. Umíme lépe léčit, proto se lidé dožívají vyššího věku. Důležitá je ale hlavně kvalita jejich života.
„Od ledna 2024 je křehkost geriatrických pacientů samostatná diagnóza s úhradovým kódem. Považuji to za velký posun, protože nyní můžeme křehkost geriatrických pacientů sledovat a její vyšetření se také začne proplácet,“ vysvětluje předsedkyně České geriatrické společnosti MUDr. Božena Jurášková.
V současnosti je v jednání se zdravotními pojišťovnami i kód na sledování malnutrice (výživy) a úhradový kód na „lékovou revizi“, pomocí něhož by se u pacientů řešilo nadužívání léků a případně také jejich špatná kombinace. Zhruba 20 % pacientů totiž na nežádoucí účinky léků a jejich kombinace umírá.
„Český senior v ambulantní péči průměrně bere 4 až 6 léků, v domovech pro seniory ještě více. Riziko nežádoucí interakce pak velmi rychle roste. Je potřeba přijmout účinné řešení. Například automatické přehodnocení situace v okamžiku, kdy lékař zjistí, že senior pravidelně bere více než pět léků. Ne vždy jsou sledovány etiologické faktory – moc se neptáme, jestli opravdu pacient ten lék potřebuje a zda je nezbytné, aby byl brán se všemi důsledky,“ upozorňuje Jurášková.
Komorbidity u křehkých geriatrických pacientů podle ní mění a skrývají klasické symptomy a lékaři se musí naučit chápat souvislosti, které nejsou zřejmé na první pohled. Kromě čistě zdravotní stránky je důležitá i celostní péče, tedy psychika a socializace.
Špatný stav není konečná
Zhoršení zdravotního stavu jde i za nedostatečnou výživou, která souvisí s imunitou. Dalším podstatným problémem bývá dehydratace, která způsobuje zvýšenou koncentraci léků v organismu. A také pohybová (ne)aktivita. „Nejvyššího věku se vždy dožívali členové Sokola. To nebyly žádné velké cviky, ale desetiminutovky, které lidi udržovaly v komfortu a pohybové aktivitě,“ připomíná doktorka Jurášková.
Geriatrům jde především o funkční stav jejich pacientů. Ten je podle předsedkyně České geriatrické společnosti vratný. Není žádoucí, aby se staří lidé dostávali do léčeben dlouhodobě nemocných. Naopak je potřeba zaměřit se na akutní péči, léčit co nejdříve, co nejintenzivněji a co nejrychleji se vrátit do domácího prostředí a zabránit tzv. „sociální smrti“.
Bludným kruhem zpět do LDN
Pacienti v zařízeních následné péče (LDN) často trpí nedostatečnou výživou a úbytkem svalové hmoty. Po propuštění z těchto léčeben se jejich rodina vyděsí, vezme seniora k praktickému lékaři, ten si neví rady (navíc domácí rehabilitační péče není příliš rozšířená) a pacienti se často dostávají do bludného kruhu – tedy zpět do zařízení následné péče.
„Tam se vzdaluje okamžik, kdy je možné
pacienta dostat ‚do komfortu‘. A to je potřeba změnit. Rádi
bychom byli nápomocní praktikům. Nechceme jim brát pacienty, ale
můžeme pomoci tam, kde je to potřeba – po určitou dobu se o ně
postarat, zlepšit jejich stav a vrátit je pak zpátky do jejich
laskavé péče,“ uzavírá přední geriatrička.
Zrádný long covid
Zdraví seniorů a obzvláště geriatrických křehkých pacientů velmi negativně ovlivnil covid-19. „Docházelo nejen k plicním komplikacím, ale také k tomu, že pacienti s komorbiditami často zvraceli, dostávali se do malnutrice a tím se snižovaly jejich imunitní reakce. Nejvíce úmrtí bylo mezi 75 – 83 lety,“ vzpomíná předsedkyně České geriatrické společnosti Božena Jurášková.
Paradoxně lidé nad 90 let tolik neumírali ani nekončili v nemocnicích. „Tam už se totiž mění imunita. Ve stáří se dává ‚nová šance‘, imunitní reakce jsou menší, nedochází k tak bouřlivé cytokinové bouři,“ vysvětluje lékařka.
Spoustu lidí, kteří covid prodělali, ale trápí následné potíže. Tzv. long covid je pro lékaře mnohdy velmi těžko diagnostikovatelnou směsicí dílčích diagnóz od nespavosti, kožních změn přes chronickou únavu až třeba po aterosklerózu.
„Naše zatím nepublikovaná data hovoří o tom, že zhruba 50 % pacientů, kteří prodělají covid, má známky long covidu od nezanedbatelných až po docela závažné,“ říká profesor Ondřej Viklický, předseda České nefrologické společnosti a přednosta Transplantcentra IKEM. Řešení long covidu je pak na jednotlivých specializacích. „Pokud nespecifikované potíže přetrvávají, je na místě návštěva jednoho z deseti Center postcovidové péče.
