Strávit hodinu na facebooku, nebo dělat 60 minut někomu radost? Dobrovolnice Anetta Brandeisová má jasno. Už od podzimu dochází do léčebny dlouhodobě nemocných dělat společnost starým lidem, kteří by jinak byli často odsouzeni jen k nekonečnému zírání do stropu. „Ten čas, co tady každý týden strávím, je podle mě nejlépe využitou dobou z celého týdne. Nechápu, proč to nedělá více lidí,“ svěřuje se Anetta, která díky humanitární organizaci ADRA navštěvuje léčebnu dlouhodobě nemocných v pražské Nemocnici Na Františku.
Jak Vás napadlo chodit dělat dobrovolníka ke starším pacientům?
Já jsem k tomu vždycky tíhla. Chtěla jsem dělat něco, čím můžu být užitečná, a i mí přátelé mi říkali, že se pořád usmívám a že by z toho mohli mít něco i ostatní (smích). Měla jsem také strašně ráda svého dědu, který asi před 5 lety zemřel. Jsem s tím vyrovnaná, protože odešel ve velmi vysokém věku a za velmi dobrých podmínek. Hrozně mi ale začal chybět kontakt se staršími lidmi. A přijde mi, že stáří je pořád na okraji společnosti. Místo toho, abychom si starých lidí vážili za moudrost a jejich zkušenosti, jako to dělali třeba ve starověkých Aténách, tak se to teď úplně otočilo. Stáří je tabu, důležité je hlavně nemít vrásky a nezestárnout a tenhle postoj mě hrozně mrzí.
Jak často chodíte pomáhat?
Chodím vždycky jednou týdně v pátek po práci. Už to mám jako takovou tradici. A mám takový rituál, že pak volám i svojí babičce. Je to takový perfektní start do dalšího víkendu a mám z toho skvělý pocit.
Zkuste ho popsat. Co Vám dobrovolnictví přináší?
Nebudu říkat, že vždycky odcházím s pozitivními pocity. Asi před čtyřmi měsíci jsem měla trochu krizi a už jsem se sem tak moc netěšila. Hrozně totiž záleží na tom, ke komu jdete. Já jsem měla štěstí, že jsem měla hned na začátek úžasnou paní, která byla vděčná za jakýkoli kontakt. Já jsem jí vždycky nosila koláčky na přilepšenou a ona byla skutečně ryzí člověk a i v tom stáří si zachovala pozitivní náhled na život. A bylo skvělé se s ní bavit, protože mi právě tak i předávala zkušenosti a životní rady a já jsem se vždycky po hodině a půl tady cítila, že to byl nejlépe využitý čas z celého týdne a říkám si, proč to nedělá víc lidí? Vždyť přicházejí o hrozně moc.
