Ještě že se toho nedožil Connery. Skotsko se po přijetí zákona proti nenávisti stává „orwellistánem“

Na 1. dubna ve Skotsku zakázali selský rozum, vtipy, kritické myšlení, závadné názory, právo na přesvědčení. Ne, není to apríl.

Tyto staré svobody, které mají původ již ve středověké Magně chartě libertatum (Velké listině svobod) jsou suspendovány zákonem přijatým parlamentem ovládaným nacionalisty.

Povědomí, o jakou šílenost jde, má světová veřejnost díky tomu, že cenzurní norma může dopadnout i na autorku knih o Harry Potterovi J.K. Rowlingovou. Protože se nechce vzdát přesvědčení, že žena je žena.

Komunisté vzývali „pokrok“ a skotští progresivisté se u nich zjevně inspirovali. Proslulou feministku dosud pronásledovali „jen“ zběsilí aktivisté „zakazovací kultury“.

Za tvrdohlavost, s níž opakuje, že ženy mají vagínu a pokud ji transženy nemají, jsou zkrátka muži, ji vyobcovali ze svých salonů a nezvou ji ani na akce spojené s jejím dílem. Vytrpěla si dost. Ale nemohli ji zavřít. Nyní možná ano. Cokoli, čím se cítí uražen příslušník jedné z mnoha „chráněných“ menšin (kam ale nezařadili ženy), je ve Skotsku kvalifikováno jako trestné.

Za „vyvolávání nenávisti“ kvůli věku, postižení, náboženství, sexuální orientaci či transgenderové identitě hrozí až sedm let v žaláři. To je docela hodně, když uvážíme, že například základní sazba za znásilnění je u nás pět let. Za verbální útoky proti skupinám osob dva roky.

Někdo by se mohl zeptat: to snad dosud ve Velké Británii a Skotsku nepostihovali šíření nenávisti? Ale ovšemže ano a v praxi o hodně přísněji než v Česku, především v kyberprostoru. Přesto je tahle norma nepříjemnou inovací, a to v řadě směrů.

Za prvé svým způsobem prolamuje zásadu, že není trestu bez zákona. Protože místo aby jasně definovala, co se smí a nesmí říkat (už to je hrozné), tak úplně postačí, když jsou vaše slova nebo chování ohodnoceny jako zraňující či urážlivé. Jak dobře víme, gumové paragrafy jsou snadno zneužitelné.

Za druhé, pokud se přezkumem zjistí, že vás nemohou zavřít, protože jste nic tak strašného neřekl, přesto váš projev zaznamenají jako „non crime hate speech“ (nenávist, která není zločinem – ach ten orwellovský newspeak). A když se budete ucházet o některá zaměstnání, třeba stát se učitelem, tak kvůli tomuto černému puntíku máte smůlu. Velký bratr je zkrátka bdělý.

Za třetí, zřizují se stovky míst, kde můžete anonymně kohokoli udat za „závadné vyjadřování“. Jak se u nás říkalo za bolševika „teplý bronz je dobrý bronz“. Tohle přímo vybízí k sousedskému udavačství, jak ho známe z dob totality.

Za čtvrté, komici byli výslovně upozorněni, že jejich humor by nově mohl být trestný. Dosud před politicky nekorektními vtipálky, jakými jsou členové skupiny Monty Python či Jeremy Clarkson, zavírali dveře v BBC, nyní by za nimi mohli zavřít dveře vězení. Nepůjde ani bez rizika opakovat některé slavné hlášky z Jamese Bonda.

Za páté, přestává platit ochrana soukromí. I názory, které jste vyslovili pouze doma, jsou nově trestné. Mysleli jste si, že děti udávaly své rodiče pouze v nacistickém Německu, bolševickém Rusku nebo v dystopických románech? Nyní to bude možné ve Skotsku, zemi hrdých svobodymyslných patriotů včetně představitele Jamese Bonda Seana Conneryho.

Opravdu bylo nutné přijímat „orwellovský zákon“, který považuje za „ideozločin“ i myšlenku? Ne. 

Už dle starých paragrafů šlo například stíhat průvodčího, který si po skončení covidových opatření ulevil slovy, že snad konečně otevřou hospody, protože on nechce žít v nějakém abstinentském chalífátu. Tím prý urazil muslimy. Připomíná to historku s hospodským Palivcem ze Švejka, jemuž se stala osudnou odpověď, proč sundal ze zdi obraz císaře pána: „sraly na něj mouchy…“

Cílem „Angosocu“ bylo definitivně zabránit možnosti vzpoury tím, že vymýtí jakoukoli možnost, aby na ni lidé vůbec kdy pomysleli. Pokud skotští nacionalisté vedení premiérem Humzou Yousafem touží proměnit svou zemi v něco jako Oceánii z románu „1984“, udělali dobrý první krok.

Humza Yousaf proslul mimo jiné tím, že mu vadí „příliš mnoho bílých“ na vedoucích postech. Skotsko chce odtrhnout od Británie. A nyní zjevně i vytrhnout z tradiční kultury, která obsahuje mimo jiné širokou svobodu projevu. 

Působí paradoxně, když etnický Pákistánec, který pochází z kultury, v níž žena má menší cenu než muž, prosadí zákon, na jehož základě může být potrestána feministka z kultury, která kromě práv všech menšin prosadila i ta ženská.

Když píšu tyto řádky, činím tak s úlevným vědomím, že v České republice dosud požíváme svobody slova, myšlení, svědomí a přesvědčení. 

Dost možná bych tento krátký faktografický popis kulturních rozdílů mezi západní a islámskou civilizací už nemohl použít na půdě britských ostrovů. Někdo by mohl tvrdit, že je urážlivý k muslimům, popřípadě k Pákistáncům. A těžko bych se odvolával na kritické myšlení, historii a logiku, protože v britském právním systému čím dál více hrají roli emoce, ideologie a pocity.

Tuto lekci si pamatujme. Mnozí si stěžují na omezování svobody projevu. Nové unijní normy jako Zákon o digitálních službách (Digital Service Act, DSA) či Evropský zákon o svobodě médií (European Media Freedom Act, EMFA) zavádějí prvky cenzury. Ale to není nic proti tomu, kam se v budování „orwellistánu“ dostali Britové – a nyní posunuli laťku ještě o hodně výše Skotové. Máme štěstí, že jsme na tom (alespoň zatím) o několik řádů lépe.

Minulý týden navštívil Česko Toby Young, zakladatel Freedom Speech Union (FSU), která na ostrovech chrání svobodu projevu a pomáhá lidem neprávem stíhaným za to, co řekli či napsali. Řekl zde mimo jiné, že jako jsme my za totality vzhlíželi k Británii coby kolébce svobody slova, tak nyní oni vzhlížejí k nám. 

Než jsem šel na akci s ním, přečetl jsem si o některých kauzách, jež řeší FSU, i o novém skotském zákonu, ale když jsem poslouchal ty zkušenosti živě, dolehl na mě tíživý pocit, o kterém jsem doufal, že ho už nikdy nezažiju.

Za komunistů existovala svoboda projevu jen na papíře. Kdokoli vás mohl udat za „závadové řeči“, mnozí se báli otevřeně mluvit i před dětmi, aby třeba něco neprozradily ve škole. To už není. Někdo podléhá autocenzuře, snad ze strachu, aby ho progresivističtí aktivisté nevyobcovali ze „slušné“ společnosti. 

Náznaky státní cenzury za covidu či při honu na „dezinformátory“ jsou znepokojivé – a také se zaklínají naším „dobrem“. Ale zdaleka (zatím) nemají tu intenzitu a hlavně oporu v zákonech a soudcích jako v Británii.

Konzervativní britský filosof Roger Scruton, který za Charty 77 pořádal bytové semináře, nám v Českém deníku v roce 1992 řekl, že bez svobody slova není demokracie. Nyní sem jezdí britští komentátoři, aby nám vykreslili chmurný obrázek jejího úpadku v ostrovním království. 

I sám Scruton se stal obětí honu na čarodějnice, když ho woke úderka falešně obvinila z antisemitismu, islamofobie a xenofobie. Liberální Guardian ho poté nařkl, že legitimizuje názory krajní pravice a zajišťuje jim respekt.

Útok krajní levice na Scrutona začal přesně před pěti lety, v dubnu 2019. Na tomto základě přišel o (neplacené) místo předsedy vládní komise. Hanba toryům, že progresivistické lůze ustoupili. Jmenovitě šlo o tehdejšího premiéra Davida Camerona. Scruton stačil ještě říci, že se „prefabrikují ideové zločiny“, aby konzervativce jako on vyhnaly z veřejného života. V lednu 2020 zemřel.

Jaké z toho všeho máme vyvodit poučení? Že svoboda je jen jedna (zato samozvaných cenzorů jsou zástupy). Že jsme na tom pořád dobře. Že svobodu projevu, myšlení, svědomí a přesvědčení musíme bránit vždy a všude. Že progresivističtí novináři, aktivisté a politici nás za to nejspíše onálepkují jako krajní pravičáky, nebo dokonce proruské dezinformátory (ale o to se nestarejme). Že Jan Hus nás správně nabádal k toleranci k jiným názorům slovy: „pravdy každému přejte“.

Nepropadejme hysterii. Ani z toho, že už svobodu slova nemáme, ani z toho, že je údajně „příliš široká“. Ve Skotsku mají jasno. Za první dva dny platnosti nového zákona přišlo policii na 40 tisíc udání. Vyšetřování hromadných znásilnění, řádění protiteroristických demonstrantů v ulicích, loupeží a dalších násilných zločinů musí počkat. Nyní se budou řešit ideozločiny. Nenechme to zajít tak daleko. Je to jen na nás.