Mazda CX-60 je velké auto s velkou strojovnou. Diesel demonstruje, že nafta má stále co říct

Je-li nějaký pohon extrémně ostrým trnem v očích zarytých elektrolobbistů, pak rozhodně ten naftový. Drobný problém je v tom, že evropští zákazníci velkých rodinných SUV jsou na diesel zvyklí a ekologické body musí výrobci jako Audi nebo BMW honit u jiných modelů. 

Ne všichni jsou ale tak vstřícní. Zrovna nedávno jsem míjel velký billboard s fotkou Volva XC90 a velkým heslem „Poslední šance koupit diesel“ avizující, že čínsko-švédská auta s naftou nadobro skoncovala.

Mazda ale není z těch automobilek, které by se trápily aktuálními trendy. Snad proto vysochala pro svoje CX-60 zbrusu nový 3,3litrový řadový šestiválec pálící naftu. V kombinaci s pokročilou mild-hybridní technologií pohon snů v opticky nijak převratných výkonových variantách 200 a 254 koní, resp. 450 a 550 Nm.

„Esúvéčka“ má člověk ze silnic zafixované jako velké a ne moc pohledné škatule, přes které není nic vidět. Mazda CX-60 má ale ve srovnání s ostatními přece jen jisté specifické rysy. 

Navenek je jasné, do které rodiny CX-60 patří, a to by ani nemuselo mít typickou mazdí červenou barvu jako testovaný kousek. CX-60 je velmi dlouhé, široké, ale ne zase tak vysoké auto. 

Nápadný je krátký přední převis a naopak hodně místa mezi předním kolem a předními dveřmi. Ano, je to proto, že pod dlouhou kapotou spokojeně vrčí podélně uložený řadový šestiválec, což je věc, kterou dnes najdete jen pod kapotou velkých mercedesů a BMW. 

Za volantem se sedí tak akorát vysoko (v nejnižší poloze) s dobrým přehledem o tom, co se děje v okolí. Kdo kdy řídil mazdu, bude v interiéru okamžitě jako doma. Uvnitř CX-60 představuje umírněnou evoluci přístrojové desky menší Mazdy CX-5 jen mírný posun. 

Nová palubní deska působí vzdušně, řidiče a spolujezdce i kvůli podélné zástavbě motoru a pohonu zadních kol rozděluje masivní středový tunel. I když je tu řada nových prvků, pořád víte, že sedíte v mazdě, ať už díky volantu, známým tlačítkům nebo kruhovému ovladači multimédií.

Jejich nová generace má o poznání lepší grafiku než u starších modelů, přehlednější menu a rychlejší ovládání. Zajímavostí je, že se inženýři nerozhodli pro dotykovou obrazovku, systém se ovládá stále jen otočným voličem. To lze jen kvitovat, displej je stejně daleko pro dotyk, řidič si ho neohmatá a navíc může hledat funkce za jízdy intuitivněji. 

CX-60 je také první mazdou s plně digitálním přístrojovým štítem, zobrazení provozních údajů ale zůstává ve zcela konzervativní formě, což je jen dobře.

Až si budete CX-60 konfigurovat, zkuste jiný než úplně černý interiér, který působí zbytečně fádně. Mazda může mít i světlou, hnědou nebo červenou přístrojovou desku. To samé platí o čalounění. 

Pokud jde o prostor na palubě, je jich v obou řadách dost, dozadu se navíc skvěle nastupuje do široka otevíranými dveřmi. Kufr je vzorně přístupný a rozhodně dost velký.

Před pár lety standard, dnes ohrožený druh. Tak nějak je potřeba přistoupit k pohonné jednotce. Jak už jsem nakousl v úvodu, jde o řadový naftový šestiválec o objemu 3,3 litru, tedy něco, co už dnes nikdo nenabízí – SUV od Audi či BMW mají rovné tři litry. 

K tomu se přidává ještě 48V mild-hybridní systém s elektromotorem vloženým do převodovky, který má výkon 12,4 kW a miniaturní 0,33 kWh baterii. Je to tedy takový mild-hybrid, jenž má mírně nakročeno k full-hybridu. 

V provozu je totiž auto schopno příležitostného jemného pohybu pouze na elektřinu, což má blahodárný vliv na spotřebu. Dieselová CX-60 umí také jako první mazda „plachtit“, tj. vypínat motor i ve vyšších rychlostech, když jeho výkonu není třeba. 

S hodně syrovým autem (nájezd při začátku testu asi 100 km) jsem bez větších problémů dosáhl během 1 000 km spotřeby 6,2 l nafty, a to za zcela běžných provozních podmínek kombinujících hustý městský provoz a dálnice. To jsou při vědomí hmotnosti auta přes dvě tuny a výkonu motoru 254 koní snová čísla.

Snad ještě lepší je ale projev řadového šestiválce. Po většinu času jej osmistupňová převodovka nechává jen ležérně převalovat blízko nad hranicí volnoběhu, typický naftový rachot je velmi dobře utlumený a ozve se až při přišlápnutí plynu k podlaze.

Přesně jako v BMW nebo mercedesu, jen tady je motor ještě o tři deci objemnější. Výkonu je v každém jízdním režimu dostatek, a i když charakter vozu vybízí k pohodové jízdě, koně pod kapotou o sobě umí dát vědět velmi přesvědčivě.

Pokud jde o jízdu samotnou, velká mazda se nijak nevymyká tomu, na co jsou dnešní motoristé zvyklí. Je ráda, když jí do řízení moc „nekecáte“ prudkými nepředvídanými manévry a divokým šlapáním na plyn, za což se vám odmění bezstarostnou plavbou na libovolnou vzdálenost. Prostě na závodění si kupte normální auto, ne SUV. 

Mazda je vyhlášená tím, že staví auta s dobře vyváženými podvozky, které mají ideální poměr mezi sportovností a komfortem. Do vkusu se prostě obvykle strefí takřka každému řidiči a totéž se dá říci o CX-60. Obecně je podvozek CX-60 spíš tvrdší v zájmu jistoty v zatáčkách, osobně bych přece jen preferoval trochu více pohodlí.

Jezdil jsem jen s provedením s pohonem všech kol, ale preference zadního pohonu je v zatáčkách příjemně patrná, auto se navíc takřka nenaklání. Malým bonusem podélně uloženého motoru se jeví nečekaně malý poloměr otáčení, což notně usnadňuje parkování.

Mazda CX-60 chce patřit do nejvyšší ligy a na některých detailech by proto výrobce mohl ještě popracovat. Zadní cestující by si mohli stěžovat na nemožnost individuálního nastavení topení (klimatizace je jen dvouzónová, nezávislé topení není ani za příplatek), dveře se dovírají se zvukem auta o dvě třídy levnějšího a vypnout asistenta udržování jízdního pruhu je zábavou na dlouhý zimní večer. 

Přesto jsem toho názoru, že všechny tyto drobné mrzutosti převáží výtečná motorová technika a celková povaha auta, ve kterém se hned cítíte jako doma, což není málo. Každopádně berte diesel, alternativní plug-in-hybrid není v ničem lepší a pro použitelnou spotřebu musíte věčně hledat zásuvky u nabíječek. Aktuální ceník vlajkové lodi Mazdy najdete pod tímto odkazem.